Princess of mafia

-11-

Počkala jsem než oba zmizeli z bytu a se sbalenou taškou jsem se vydala pryč. Nehodlala jsem v tomto bytě zůstat ani minutu. Seběhla jsem schody a vyrazila na ulici zadním vchodem, protože předek byl hlídaný. Nechtěla jsem, aby někdo věděl, že odcházím. Vyšla jsem na rušnou ulici a zamířila ke svému autu. Nevěděla jsem, kam půjdu, jelikož domů jsem nemohla. Táta by se naštval a poslal mě zpět. Proto jsem vyhledala nejlepší motel a vydala se tam. 

Zaparkovala jsem na parkovišti a věci zatím nechala v autě, než se zapíšu. Vydala jsem se k recepci. Rozhlédla jsem se a zjistila, že moje auto je jediné, které tady stojí. 

Najednou jsem si všimla černé auto, které v rychlosti vjelo na parkoviště a mířilo ke mně. A to co se stalo se seběhlo najednou strašně rychle. Z auta vyskočil silný chlap a zakryl mi pusu bílým kapesníkem. Jediné, co jsem cítila byla únava. Moje oči se začali pomalu zavírat a poslední, co si pamatuji je to, že mě hodil na zadní sedadlo.

Probudila jsem se s bolestí hlavy. Když jsem otevřela oči zjistila jsem, že mám svázané ruce a jsem v nějakém pokoji, kde byla jen postel. Snažila jsem se vzpomenout, co se stalo a vzpomněla jsem si na motel a černé auto. Snažila jsem se vykroutit ruce z provazů, ale uzel byl moc utáhnutý. 

Najednou se otevřeli těžké dveře, které byli naproti. Zamžourala jsem, jelikož do pokoje vniklo ostré světlo.

"Vidím, že jsi vzhůru," ozval se hrubý hlas. "Už bylo na čase." 

"Kdo jste?" Zeptala jsem se pevným hlasem. Nedávala jsem najevo svoji nejistotu a strach, který jsem začala cítit.

"Mé jméno neznáš, ale jsem starý známý tvého otce," světlo se rozsvítilo a já spatřila muže ve středním věku. Jeho prošedivělé vlasy, bývaly blonďaté. "Benjamin Carter." Benjamin Carter. Jméno, které mě budilo ze spánku. 

"Panebože." Zašeptala jsem potichu. Uviděla jsem celou scénu před očima, jako kdyby se stala včera a ne před deseti lety. Sklad. Moje máma, která nás chránila vlastním těle. Tento muž, který jí zabil. Krev."To jste vy. Vy jste zabil mojí mámu." 

"To byl omyl, milá Mio. Nechtěl jsem jí ublížit." Odpověděl a já v očích cítila slzy. "Tvojí matku jsem miloval, ale ona si vybrala tvého otce. Chtěl jsem vás unést, ale vaše matka byla chytrá a věděla, kde mě hledat. A bohužel váš otec byl hloupý než mu všechno došlo-" pokrčil rameny.

"Co chcete?" Zeptala jsem se a můj hlas už nezněl tak pevně. 

"Slyšel jsem, že ti bude za pár týdnů osmnáct," podotkl. "A že si máš vzít mladého Nicolase. Ale to se mi ani trochu nelíbí, Mio. Nechci, aby se vaše rodiny spojili. Lepší by bylo, kdyby ses přidala k mé rodině." 

"O čem to mluvíte?" Zašeptala jsem. Pokud jsem si pamatovala, tento muž před deseti lety žádné děti neměl. Tudíž jeho syna jsem si vzít nemohla. A potom mi to došlo. Nevím, jestli podle jeho slizkého úsměvu, který mi věnoval nebo podle jeho pohledu.

"Jsi nádherná jako tvá matka," pomalými kroky ke mně došel a odhrnul mi vlasy z obličeje. "Tak nádherná." 

"Nesahejte na mě," zavrčela jsem a ucukla hlavou. Benjamin se zasmál. 

"Ach zlato," řekl pomalu. "Měla by sis uvědomit celou situaci. Jsi zavřená bůhví kde a nikdo to neví. Ani tvůj snoubenec. A já se ptám-proč jsi vlastně utekla z vašeho bytu?" 

"Neutekla," zalhala jsem. "Táta i Nicolas už mě určitě hledají. A najdou mě." 

"To máš pravdu," přikývl. "Už tě hledají. Jsi pryč jenom pár hodin a oni už nasadili tolik svých lidí. Ale tvůj otec neví jednu věc- Dimitri! Přiveď jí!" Zakřičel směrem ke dveří a za pár vteřin přišel mohutný chlap a za paži táhl Gwenny.

"Okamžitě pusť!" Zavrčela jsem na Benjamina. "Jí do toho natahej!"

"Bohužel musím," pokrčil rameny. "Tvůj otec dostane za pár minut zprávu ve které bude, že má dvě možnosti. Buď nás dva přestane hledat, nebo se může rozloučit s tebou i s ní," ukázal na Gwenny. "A myslím si, že jedna dcera by mu stačit mohla, jelikož by vás ztratil obě."