Princess of mafia

-25-

Muž mě odvezl do nějakého motelu. Až teď mi došlo, jak tahle celá situace byla předpokládaná. Všichni to čekali. A nasvědčovalo tomu moje sbalená taška s mým oblečením na zadním sedadle auta. Právě teď jsem seděla v džínách, bílém triku a kožené bundě na posteli a dívala se na své svatební šaty, které byly pohozené na zemi. 

Gregor-jak jsem zjistila, že se jmenuje, hlídal před dveřmi. Podívala jsem se na hodiny, které byly pověšené nad dveřmi a zjistila, že nejedou. Čas byl zastavený, stejně jako v mé hlavě.

"Paní De'Este?" Gregor zaklepal na dveře a já rychle vyskočila na nohy. V ten moment se dveře otevřely a dovnitř nakoukla Gregorova plešatá hlava. Doufala jsem, že má nějaké zprávy. Místo toho se mě zeptal, jestli nemám hlad.

"Ne," zakroutila jsem hlavou a pokusila se o úsměv. Založila jsem si ruce na hrudi. "Nemáš nějaké zprávy? Od mého otce? Od Nicolase?" 

"Bohužel," zakroutil Gregor hlavou. "Pan De'Este se ještě neozval." Přikývla jsem a Gregor zase zastrčil hlavu a zavřel dveře. Začala jsem přecházet po pokoji. Začínala jsem být zoufalá. Nikdy jsem se necítila takhle bezbranná. Nevěděla jsem, jak to dopadlo na svatbě. Nevěděla jsem o kolik lidí jsme přišli a jestli Nicolas-

Zakroutila jsem rychle hlavou, abych z ní dostala tuhle myšlenku. Nicolas byl v pořádku. Věděla jsem to. Najednou se otevřeli dveře pokoje a dovnitř klopýtl táta. Jeho bílá košile byla celá od krve, ale vypadalo to, že nic z toho není jeho krev.

"Tati." Vydechla jsem a vrhla se mu okolo krku.  Nicolas svůj slib dodržel. Táta byl v pořádku. "Kde je-" dřív než jsem stihla dokončit odpověď se za tátou objevila další osoba. Táta mě pustil, protože věděl, že musím k němu. Vletěla jsem mu do náruče a on mě pevně objal. Byl v pořádku. Děkovala jsem bohu, že ho ochránil. 

"Můj otec je mrtvý, Mio," zamumlal ochraptěle Nicolas. Odtáhla jsem se od něho a zadívala se mu do tváře. Až teď jsem si všimla té bolesti v jeho očích. "Skočil před kulku, která měla patřit mně. Zachránil můj život." 

"Nechám vás tady. Musím se zbavit toho oblečení." Ozval se táta, který nás v tichosti pozoroval. Když kolem mě procházel, políbil mě do vlasů. Vtáhla jsem Nicolase do pokoje a zavřela za námi dveře. Odvedla jsem ho k posteli, aby se posadil. Jeho oblečení bylo stejně jako tátovo od krve. V hlavě mi vyskočila myšlenka, kolik té krve bylo jeho otce.

Klekla jsem si před něho a objala ho. "Je mi to líto," zašeptala jsem. "Je mi líto, že tvůj otec umřel." 

"Beatrice," zamumlal do mého ramene. Zamračila jsem se. Co říkal? Nicolas se odtáhl a podíval se mi do očí. "Mohla za to Beatrice. Přidala se k nim a předala jim všechny informace o naší svatbě. Pustila je dovnitř, Mio. Vím, že bych neměl, ale chci jí zabít."

"Je to v pořádku," zašeptala jsem a položila si ruku na jeho tvář. "Nedus v sobě tu zlost, Nicolasi. Všichni za to zaplatí, rozumíš? Pomstíme se za moji mámu, Za Gwenny a za tvého tátu. To ti slibuji." 

Sledovala jsme jak spí. Tentokrát jsem to byla já, kdo toho druhého ochraňoval. Vypadal najednou jako malý chlapec, který má strach. A já se nedivila. Taky jsem měla strach. Byli tu lidé, kteří nám brali to, co jsme nejvíce milovali. Zvedla jsem se a odešla do koupelny. Zrovna jsem si umývala obličej studenou vodou, když jsem slyšela Nicolase.

"Mio!" Vykřikl. Vypnula jsem vodu a spěchala do vedlejšího pokoje. Nicolas seděl na posteli a byl celý zpocený. Přerývavě dýchal a já věděla, že se mu něco zdálo.

"Hej," vlezla jsem si do postele vedle něho a objala ho. "Jsem tady." 

"Myslel jsem si-" 

"Jsem tady," zopakovala jsem. "A nikam se nechystám." Nicolas se odtáhl a na malý moment se na mě zadíval. Potom jeho rty našly ty mé. Jeho polibek byl plný bolesti. A já to chápala. Sedla jsem si mu obkročmo na klín a zajela rukou do jeho tmavých vlasů. Jeho ruce vklouzli pod jeho triko, které jsem měla na sobě. Zkoumal každý kousek mého těla.

Odtáhla jsem se od Nicolase a podívala se na něho. Skousla jsem si ret a potom jsem si přetáhla triko přes hlavu. Jeho pohled sklouzl po mém nahém těle.

"Dio," zachraptěl italsky. Znovu jsem spojila naše rty a on mě opatrně přetočil pod sebe. Rukou jsem zkoumala jeho nahá záda. Cítila jsem každý jeho sval. Cítila jsem jak je vzrušený. A věděla jsem, že to chci. "Omlouvám se," zašeptal. "Takhle jsme si naši svatební noc nepředstavoval." říkal mezitím, co mě líbal na krku a mířil k mým prsům.

"Neomlouvej se," odpověděla jsem a vzdychla, když vzal jednu moji bradavku do svých úst. "Je to perfektní."