Princess of mafia

-27-

Nevím dokdy jsme seděli v tátově kanceláři a plánovali. Ani nevím jak jsem se dostala do postele, ale měla jsem tušení, že mě tam přenesl Nicolas. Když jsem se ráno probudila, místo vedle mě bylo prázdné. Vstala jsem z postele a přehodila přes sebe Nicolasovu mikinu. Našla jsem ho v tělocvičně, jak cvičil.

Byl tak zabraný do boxování, že si ani nevšiml, že jsem došla. Využila jsem toho a prohlédla si ho. Na sobě měl pouze tepláky a na rukách boxovací rukavice. Po čele mu stékal pot a jeho tělo se při každém úderu napjalo. Ale pak jsem si všimla slz, které mu stékaly po tváři. Došla jsem k němu a položila mu ruku na rameno. Nicolas se na mě překvapeně otočil. 

"Ahoj." Pozdravila jsem ho potichu. Nicolas beze slov spadl na kolena a objal mě okolo pasu. Začala jsem ho hladit po vlasech. Věděla jsem, že slova nejsou potřeba. Potřeboval jen obejmout.

"Nemůžu uvěřit, že je doopravdy pryč, Mio." Nevím kolik uběhlo času, ale počkala jsem než se Nicolas vzpamatuje. "Promiň-" 

"Neomlouvej se," zašeptala jsem. "Vím jak se cítíš. Jsem tady pro tebe, stejně tak jako jsi ty byl ty pro mě, když umřela moje sestra." Nicolas se zvedl a uchopil můj obličej do svých dlaní.

"Jak jsi to zvládla, Mio? Jak jsi zvládla tu bolest?" Zeptal se. Koukala jsem se do očí svého muže a přemýšlela nad tou otázkou. Jak jsem zvládla překonat tu bolest? 

"Víš," začala jsem. "Myslím, že je to tím, že jsem vždy měla někoho o koho jsem se mohla opřít. Když umřela máma, měla jsem moji sestru a tátu. A když umřela ona- měla jsem tebe. Byl jsi tu pro mě, když jsem tě nejvíc potřebovala." 

"Nenechám Benjamina, aby ti ublížil. Slibuji." 

"Měl by si taky slíbit to, že se nestane nic tobě, Nicolasi. Přijít o tebe- neměla bych už nikoho. Slib mi, že ať už se stane cokoliv, neuděláš žádnou hloupost a budeš na sebe dávat pozor." 

"Mio-" 

"Slib mi to." 

"Slibuju." 

"Kde je Nicolas?" Stála jsem v kuchyni a zrovna vařila kávu. Táta na sobě měl košili a kalhoty. Sako si nechal zřejmě v kanceláři. Nalila jsem kávu do dvou hrnků a jeden podala tátovi.

"Má schůzku se svými lidmi. Teď je to všechno na něm, když jeho táta je-" Odmlčela jsem se, ale bylo mi jasné, že nemusím pokračovat. Táta chápavě přikývl a posadil se ke stolu. Cítila jsem na sobě jeho pohled. "Co?" 

"Jsi to jediné, co mi zbylo, Mio," jeho hlas byl tichý. "Ztratil jsem tvoji matku i tvoji sestru. Nedokázal jsem je ochránit. Nedokážu si představit, že přijdu i o tebe."

"Nepřijdeš," zakroutila jsem hlavou a posadila se naproti němu. Natáhla jsem se přes stůl a vzala ho za ruku. "Dokážu se o sebe postarat. A mám po svém boku Nicolase. A stejně jako jemu, tak slibuji i tobě, že se mi nic nestane. A až Benjamin umře-" odmlčela jsem se, jelikož jsem nevěděla, jestli ho chci zabít. Chtěla jsem, aby trpěl. Ale smrt by pro něho znamenalo osvobození.

"Co se ti honí hlavou, Mio?" Zeptal se táta. Podívala jsem se mu do očí. Věděla jsem, že mu můžu říct cokoliv. Ale věděla jsem, že tohle je něco, co by neschvaloval. Cítil k Benjaminovi stejnou nenávist jako já, ale je typ člověka, který radši zabije rychle, než aby toho člověka nechal trpět.

"Nic," zakroutila jsem hlavou. "Půjdu se převléknout."

"Dobře," táta se napil, ale nespouštěl ze mě pohled. "Odpoledne má přijít náš člověk s informacemi, kde se Benjamin nachází." 

"Můžu u toho být?" 

"Samozřejmě," přikývl. "Doufal jsem, že u toho bude i Nicolas. Abychom vyřešili další kroky." 

"Dám mu vědět," slíbila jsem. "Tati?" 

"Ano?" 

"Slib mi, že nevymyslíš nebezpečný plán, který by měl Nicolase ohrozit. Pokud máme bojovat proti Benjaminovi, budeme to dělat společně. Prosím slib mi, že se s Nicolasem nedomluvíte na něčem za mými zády, aby jste mě ochránili." 

"Mio-" 

"Tati. Slib mi to." Naléhala jsem na něho a zadívala se mu do očí, které za těch pár dní tolik zestárli. 

"Slibuju, Mio." Ale hned co ty slova vyslovil, jsem věděla že mi lže. Udělá cokoliv, aby mě ochránil. I kdybych to mělo znamenat, že zemře. Nebo že zemře Nicolas.

Informativní okénko

Ano, žiju. Vím, že je to překvapující, ale stále jsem tu. Jde o to, že jsem měla menší výpadek v tom, o čem psát. Neměla jsem žádné nápady ani moc náladu. Ale teď mám hlavu plnou nápadu na dokončení příběhu i na další nové příběhy. Nechci vám tady slibovat, že budu přidávat kapitoly každý den. Ale budu se snažit psát častěji. Chci aby kapitola vycházela aspoň 2x týdně. Mám ale teď zkouškové, takže to taky nebude tak jednoduché. Ale uvidíme, jak mi to půjde. 

A chtěla bych vám říct VELKÉ DÍKY za to, že tu stále jste a čtete moje knihy. A obzvlášť chci poděkovat těm, kteří tu jsou třeba od začátku mého psaní. 

xxx