Týden uběhl rychle a byl tu víkend. S Gwenny jsem zamířila do našeho bytu. Nicolas seděl v obýváku a vypadalo to, že pracuje, jelikož kolem sebe měl hromadu papírů. "Ahoj," pozdravila jsem, když jsem vešla do bytu.
"Ahoj," věnoval mi úsměv a pokračoval v práci.
"Zeptáš se ho ty, nebo já?" Prohlásil Gwenny nahlas, aby jí slyšel i Nicolas.
"O co jde?" Zeptal se a zadíval se na nás. Zamračila jsem se na Gwenny a potom se podívala na Nicolase.
"Je to taková hloupost," mávla jsem nad tím rukou. "A ty máš hodně práce, takže jsem si ani nemyslela, že by jsi šel-"
"Mia tě zve na jeden večírek." Skočila mi Gwenny do řeči. "Půjdeš s námi?"
"Nemusíš pokud nechceš-" řekla jsem rychle.
"Půjdu." Odpověděl Nicolas. "Stejně mě to už nebaví. Výhoda toho, že si dělám šéfa je to, že práci můžu dodělat kdykoliv." Zazubil se. "Kdy vyrážíme?"
Chystala jsem se Gwenny v mé ložnici, kterou mi Nicolas nechal už přemalovat. Na sobě jsem měla červené košilové šaty, které jsem měla v pase sepnuté páskem. "Půjdu se podívat, jestli je Nicolas už nachystaný." Řekla jsem, když si Gwenny dodělávala vlasy. Jen přikývla a já vyšla z pokoje.
Věděla jsem, že je u sebe, jelikož jsem slyšela hudbu. Zvedla jsem ruku a zaklepala. Dveře se v momentě otevřeli a já zůstala v úžasu. Nicolas na sobě měl černou košili a černé džíny. Na nohou měl obyčejné tenisky. Vlasy měl rozcuchané a jeho oči ještě více vynikli.
"Zdá se mi to, nebo jsem tě ohromil?" Usmál se a já si všiml ďolíčků, které se mu vytvořily.
"Ani náhodou," odpověděla jsem a založila si ruce na hrudi. "Chceš tam sbalit úplně každou dívku?"
Nicolas zakroutil hlavou a zadíval se na mě. "Budu mít vedle sebe tu nejhezčí dívku tam. Nebudu mít zapotřebí balit někoho jiného."
"Už jsem ti někdy řekla, že jsi hrozný lhář?" Zeptala jsem se, abych zahnala rozpaky. Nicolas se zasmál. V ten moment z pokoje vyšla Gwenny a sjela Nicolase pohledem.
"Myslím, že budeš konkurence pro všechny kluky ze střední, až tam dorazíme."
Jeli jsme s Nicolasovým autem. Cesta na večírek trvala třicet minut. Když zastavil před domem, Gwenny vystoupila a vydala se hledat Jasona. "Děje se něco?" Zeptal se Nicolas a já se na něho překvapeně podívala. "Celou dobu jsi byla potichu, Mio. To je u tebe dost nezvyk." Podívala jsem se na svoji ruku, kde jsem stále nosila prsten.
"Víš, nikdo z těch lidí neví, kdo doopravdy jsem. Kdo je můj táta. A rozhodně neví o tomto," zvedla jsem ruku s prstenem. "A pravda je taková, že ani nemám tolik přátel. Jen jednoho společného s Gwenny. Ale stále mi záleží na tom, co si ty lidi uvnitř budou myslet."
"Chápu," přikývl. "Nikomu nebudu říkat, že jsem tvůj snoubenec a bereme se kvůli tomu, že jsme dva nejsilnější mafiánské rody. Řeknu, co budeš chtít."
"Já ani nevím, co chci aby si řekl," povzdychla jsem si. "Když řekneme, že jsi můj přítel, všechny holky mě tam budou vraždit pohledem."
"Tak nemusíme říkat nic," usmál se a vzal mě za ruku. "Můžeme říct, že jsem starý známý a jsem tu na prázdninách. Co ty na to?"
"To zní dobře." Pousmála jsem se.
"Tak pojď." Nicolas vystoupil a obešel auto, aby mi otevřel dveře. Tázavě jsem se na něho podívala. "Pořád jsem džentlmen, Mio." Jen jsem pobaveně zakroutila hlavou a bok po boku jsme vešli do domu. "Bože zapomněl jsem, jak jsou středoškolské večírky-hlučné." Zasmála jsem se.
"Pojď, seženeme nějaké pití," propletla jsem si s ním prsty, abych ho neztratila a táhla ho do kuchyně. "Co si dáš? Je tu vše."
"Nealko pivo." Kývl k láhvi a já přikývla. Podala jsem mu ji a on se napil.
"Klidně můžeš pít. Já nazpátek pojedu."
"Za prvé, moje auto ti nepůjčím. A za druhé, chci být střízlivý."
"Proč?" Nadzvedla jsem jedno obočí. "Vždyť musíš být z práce unavený. Nechceš si dát oddych?"
"Mám svoje tajemství, Mio. A tohle je jedno z nich."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
