Princess of mafia

-26-

Probudila jsem se jako první. Nicolas spal vedle mě a jeho vlasy mu padaly do obličeje. Opatrně jsem se natáhla a vlasy shrnula na stranu. Byl perfektní. Nechápala jsem, jak jsem mohla před časem pochybovat o tom, že pro sebe nejsme souzeni. Venku byl svět, který byl proti nám. Ale já se nebála. Ne dokud jsem měla Nicolase po svém boku. Někdo zaklepal na dveře motelového pokoje a já se rychle zvedla. Natáhla jsem na sebe triko a než jsem otevřela, zkontrolovala jsem, že to Nicolase nevzbudilo. Potom jsem vyklouzla ven z pokoje.

"Omlouvám se, že tě budím," řekl táta a podal mi dva kelímky s kávou. "Nicolas je vzhůru?" 

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Usnul pozdě. Měl noční můru." Vysvětlila jsem a o tom, co jsme dělali potom jsem mlčela. "Nějaké novinky?" 

"Naši lidé celou situaci monitorují, Mio," řekl, ale ve tváři měl vypsané starosti. Promnul si čelo a rozhlédl se. "Musíme, ale odjet. Tady pro nás není bezpečno." 

"A kde pro nás bezpečno bude?" Nadzvedla jsem jedno obočí. "Nikde nebudeme v bezpečí. Ne dokud to celé neskončí." 

"Mio-" Ať chtěl říct cokoliv, Nicolas který právě vyšel z pokoje ho vyrušil. "Nicolasi." Táta mu věnoval úsměv plný smutku. Věděla jsem jak ho Mathiasova smrt vzala. Byl to jeho přítel. "Nechám vás se probrat. Za půlhodiny odjíždíme." Táta se otočil k odchodu.

"A kam pojedeme?" Křikla jsem za ním. Táta se zastavil a pomalu se ke mně otočil.

"Domů, Mio. Máš pravdu. Utíkat nemůžeme." 

Seděla jsem v autě s Nicolasem. Táta jel za námi s Gregorem. "Co budeme teď dělat, Mio?" Prolomil Nicolas ticho v autě. "Nemůžeme si být jistí, kdo je a kdo není na naší straně. Co když se na Benjaminovu stranu přidal ještě někdo kromě Beatrice?" 

"Pokud tomu tak je," začala jsem. "Tak na to přijdeme. Kdokoliv se postaví proti nám, za to zaplatí Nicolasi. Zaplatí za to, že tvůj táta umřel. Že umřela moje máma a Gwenny. Ať už to bude trvat jakkoliv dlouho.. My to spolu zvládneme." 

"Ale pokud se ti něco stane-" 

"Nic se mi nestane," skočila jsem mu rychle do řeči. "Ale ty mi slib to stejné. Nic se ti nemůže stát, Nicolasi."

"Slibuji." 

Dojeli jsme před náš dům. Hned jak jsem vystoupila jsem si všimla aut naších lidí. Hlídali to tady. Nicolas počkal až k němu dojdu a potom si se mnou propletl prsty. Vydali jsme se do domu. Měla jsem pocit, že jsem tu nebyla celou věčnost. Všechno mi najednou přišlo úplně cizí. 

"Jsi v pořádku?" Zeptal se Nicolas a já se zmohla jen na přikývnutí. 

"Kdo všechno umřel?" Táta i Nicolas se na mě překvapeně podívali. Odkládala jsem tu otázku dost dlouho. Ale potřebovala jsem vědět, kdo další umřel na mé svatbě. Koho jsem ohrozila.

"Pár našich a Nicolasových lidí," odpověděl táta. "Z hostů naštěstí nikdo. Všichni utekli." Jedna moje část si oddychla, ale stále jsem se cítila vinna za to, že umřeli naši lidé. Nicolas mě pohladil po zádech. Došli jsme do obývacího pokoje a já se hned rozběhla do náruče muže, který byl jako můj druhý otec.

"Mio." Richard mě pohladil po vlasech. "Jsem rád, že jsi v pořádku." 

"Já jsem ráda, že jsi v pořádku ty," odpověděla jsem a podívala se na něho. Krom tržné rány nad obočím vypadal naprosto v pořádku. Odtáhla jsem se od Richarda a posadila se vedle Nicolase, který stále vypadal velmi unavený.

"Půjdu nám uvařit kávu," nabídl se Richard a já se na něho vděčně usmála. Odešel do kuchyně a já se podívala na tátu, který stál u okna a díval se do ulice. 

"Je načase vymyslet plán." Promluvil a přerušil ticho, které mi přišlo nekonečné. "Benjamin zaplatí za vše co udělá a naším rodinám už neublíží."