𝗕𝗟𝗜𝗡𝗗 [𝘬𝘢𝘳𝘭 𝘫𝘢𝘤𝘰𝘣𝘴 𝘧𝘢𝘯𝘧𝘪𝘬𝘤𝘦]✔︎

III

NA VÍCE VIDITELNÉM MÍSTĚ SI ZAŘÍDIT CENTRÁLU NEMOHLI. Myslela jsem, že s tím budu mít problém, ale už minulý týden jsem si šla zkontrolovat jejich pozici

Oblékla jsem se jako normální člověk. Navrhla jsem Nickovi, že ho propustím, schválně, aby jsme si dali takový závod.

Nemůžeš ho nechat zavřenýho na apartmánu, beztak by se dostal pryč.

Vím, že budu rychlejší. Nebo aspoň budu mít náskok.

Propustila jsem Nicholase a já běžela jinačí stranou. Naštěstí od apartmánu to nebylo daleko.

Po šesti minutovém sprintu mezi davem, který se za mnou ohlížel, jsem se dostala do mé destinace.

Vejdu dovnitř, jako kdybych byla jednou z nich. Abych mohla pokračovat dál, tak jsem musela mít přístupovou kartu. Štěstí.

,,Ehm" ozve se nějaký hlas ,,vás jsem tu ještě neviděl"

Otočím se a přede mnou stojí nějaký zaměstnanec. Na pravé straně u pasu má zbraň. Nejspíš každá výzbroj, těch co pracují pro tenhle gang

,,No.." zapřemýšlím ,,jsem Nickova přítelkyně, nechal si telefon a další doklady v archivu, tak mu je mám přinést, samozřejmě nezapomněl na přístupovou kartu"

,,Nickova? Nikdy se mi nezmínil o tom, že by měl přítelkyni" trošku se zarazí ,,dobře, asi to tu neznáte, následujte mě"

Jdu za ním a výtahem jedeme do čtvrtého patra. Trochu si ho prohlídnu. Na obličeji má neutrální výraz.

Vážně mi na to skočil, nebo to jenom hraje? Cink, čtvrté patro. Vykročí jako první a dojdeme ke konci chodby.

Zastaví se před dveřmi a tak vyčkávám. Rozhodně to tuší.

,,Takže.." vytáhne zbraň a rychle se ke mně otočí. Zbraň mi namíří k hlavě

,,Co vyvádíte, normálně jdu mému příteli pro věci, které si tu zapomněl" dělám nevinnou. Zbraň více přitlačí k čelu.

Slušný výcvik.

,,Nikoho tady nenazýváme jmény, takže dobrý pokus, ale Nicholas Martinez nemá přezdívku Nick"

,,Fajn" jenom řeknu. Kopnu ho do rozkroku a kulka mi proletí kolem hlavy. Zbraň, kterou upustil si vezmu.

,,Hele" ukážu na místo za ním. Otočí se a tak využiju příležitosti a omráčím ho pomocí zbraně. Tu poté odhodím, mám svoji.

Najdu přístupovou kartu a povolí mi to přístup.

Nechápu, co to mají za bodyguardy, měl aspoň zmáčknout jiné tlačítko ve výtahu a ne mě rovnou zatáhnout do mého cíle

Když vejdu do místnosti tak se rozhlédnu kolem, zda tu nikdo není. Naštěstí čisto

Dojdu k jednomu z počítačů a chce to přihlášení. Kurva.

Jméno a heslo. Napíšu Nicholasovo jméno a příjmení, ale jaký heslo by mohl mít. Sakra. Podívám se na přístupovou kartu. Hm.

Jaký heslo je takový nejčastější.. Nějaký domácí mazlíček, snad ne. Nějaké datum? Narozeniny?

Narozeniny.

Podívám se na datum a zadám ho do počítače. Bingo a štěstí hlavně. Hned jak jsem se přihlásila do počítače, tak se mi objevila složka s různými ročníky

2009. Rok kdy byla zabita má matka. Hledala jsem datum, ale nenašla jsem žádný důležitý záznam. Přece mi neříkej, že nic o tom nevědí

Projela jsem složku ještě jednou. Moc času mi už nezbývalo. Nevadí. Pousměju se a zarazím se u složky '!DŮLEŽITÉ!'

Ihned ji otevřu. Milano street 24. To je naše adresa. Když ji otevřu tak tam vidím datumy z roku 2009. Ale, máma zmizela ze světa v dubnu. Oni mají nahraný celý rok..

Tušili něco? 12.4.2009. Jsem trochu ve stresu to otevřít, ale musím. Je to reálné. Na záznamu jsem viděla mě, mámu a mého bráchu

Potom se ale rozlítnou dveře a já se schovávám. Sleduju osobu, která se blíží k mámě. A potom se to stalo. Přizavřu oči.

Zase je otevřu. Ten člověk mi je povědomý.. Odnáší bratra pryč. Podíval se do kamery. Sakra. Přišlo mi to jako, kdyby se mi díval skrze duši.

Vytřeštím oči a zalije mě pot. To není možný.. proč by.. Přetočím záznam o pět vteřin nazpátek

Ne.. To ne.. Ten člověk. On je můj otec. To nemůže být možný. Proč by to dělal. Kurva.

Vytáhnu flashku a připojím ji k počítači, video nechám kopírovat. Najednou zazní alarm. Nick se vrátil. Jsem z toho v šoku.

Musím se ještě porozhlédnout. Cokoliv. Tohle mě cvrnkne do oka. Ale zároveň znovu zarazí.

Nějaké papíry. Je tu Nicholas a poté nějací tři týpci, nestihla jsem přečíst jejich jména, jelikož mě vyrušily kroky

Papíry popadnu a vydám se na chodbu. Výtahem nemůžu. Poběžím po schodech.

Nenápadně se vplížim ke schodům, aby si mě nikdo nevšiml.

Seběhnu schody. Třetí patro. Bežím dál po schodech do druhého patra. Nemůžu jít do přízemí, je tam možná i více lidí, než ve čtvrtém patře

Jak se jenom dostanu ven? Někdo jde po schodech. Jsou to dva strážní. Skrčím se a vyčkávám až budou blízko.

Do jednoho silně strčím, tím pádem srazil toho druhého komplice vedle sebe. Vrazím mu loktem do břicha a přehodím ho přes rameno.

Mezitím ten druhej se zvedl a nejspíš si myslel, že o tom nevím. Nezbývalo mi nic jinačího, než udělat stejný postup, jako předtím

Loktem vrazit do břicha a přehodit přes rameno. A už je na zemi. A teď zase omráčit. Nemám důvod je zabíjet, zatím..

Jejich těžká těla za sebou válčím a vejdu do nějaké místnosti, ve které naštěstí nikdo nebyl.

Abych se dostala do přízemí, tak potřebuji jejich obleky. Je velká šance, že bodyguardi tady mají stejný vybavení

Jednomu seberu převlek a teď se jenom musím přizbůsobit

Vyběhnu ze dveří, ale v tom mě někdo srazí k zemi. Když se tomu člověku podívám do obličeje, tak se vše zaostří. Vše vidím dokonale.