𝗕𝗟𝗜𝗡𝗗 [𝘬𝘢𝘳𝘭 𝘫𝘢𝘤𝘰𝘣𝘴 𝘧𝘢𝘯𝘧𝘪𝘬𝘤𝘦]✔︎

XVII

V MÍSTNOSTI ZAČNE VLÁDNOUT TICHO. Cítím, jak mi slzy stékají z tváří. Podívám se na Williama.

,,K čemu ty slzy?" vezme mě za ruku a nechá mrtvého Mattiase na místě

Ohlédnu se na něho. Něco šeptá, ještě žije, ale umírá.

Naše kroky jsou tak hlasité, že ho neslyším.

,,Postarejte se o něj" rozkáže William. Do místnosti vběhnou jeho spolupracovníci a za námi se zavřou dveře.

,,Proč?" znovu se ptám

,,Vysvětlím ti to" odsekne. Pustím ho a zastavím se na místě

,,Harper, prosím tě"

,,Můžete mi prosím vysvětlit, co se to právě stalo!" zvýším hlas a znovu cítím, jak mi tečou slzy po tvářích ,,proč vidím rozmazaně a můžu zaostřit můj zrak jen na pár vteřin? Kdo byli tam ti kluci? Proč si kurva nic nepamatuju?"

William se ke mně přiblíží

,,Ne, nepřibližujte se" udělám krok dozádu

,,Poslouchej, teď musíme jít nahoru, tady teď nemůžeme být" usměje se

Jenom přikývnu a podívám se do země. Vezme mě znovu za ruku, jako kdybych byla malá holčička.

Vyjdeme schody nahoru a poté další. Jsme nejspíš v nějaké vile.

,,Tady bude tvůj pokoj" informuje mě. Je tu postel, okno s mřížemi, zřejmě, abych nemohla ven

Když jsem se otočila, byl pryč. A slyšela jsem, jak zavírá klíčemi dveře

,,Hej!? Vydrž" ale on nic. Teď jsem si uvědomila, že jsem v prdeli.

Nejenže bych nic neveděla, ale ten debil mě zavře v pokoji.

TIME SKIP

,,Čas na večeři" ozve se on. Bylo na čase, přišlo mi, jako kdybych měla každou chvílí umřít hlady.

Otevře dveře a v ruce nese talíř s nakrájeným ovocem. Talíř mi podá

,,Jeden den, jedna otázka, tak dělej ptej se" řekne mi ,,nejspíše znáš jen své jméno, jak tak uvažuji"

,,Kdo jsi?" hned ze mě vypadne. Měla jsem si otázku spíše rozmyslet, vypadalo to, že mi dával času hodně.

,,Jsem William, tvůj biologický táta" bez emocí odpověděl ,,vždycky si mě měla strašně ráda a konečně jsme dosáhli našeho cíle..zabili jsme Mattiase"

Přikývnu a nic na to neřeknu. Sklopím zrak k ovoci.

,,Takže vidíš rozmazaně?"

Znovu přikývnu

,,Mluv sakra" kopne do mě. Potom si uvědomí, co udělal.

,,Jsem debil, moc se omlouvám neuvědomuji si, co dělám..jsem ve stresu, aby ti nebylo špatně nebo tak..navíc hned po tom, co ti Mattias dal takové množství té drogy"

Neptal se náhodou spíše Mattias Williama, kolik mi toho dal?

,,Je mi dobře" dám si k ústům ovoce

Kurva kolik si jí toho dal

,,Až dojíš, tak talíř dej ke dveřím..jinak si nemysli, že jsi tu uvězněna, zavírám ty dveře proto, aby si mi neutekla" a zavře za sebou.

Dojím jídlo a položím talíř ke dveřím. Lehnu si na postel a snažím se usnout. Nemožno.

Zvednu se a podívám se z okna. Máme barák v nějaké menší uličce. Nikde nikdo. Chvíli koukám na domy vedle nás a potom se znovu pokusím usnout.

,,Karle..tátínek mi říkal, abych s tebou už neměla nic společnýho, nevíš co tím myslel?" koukám na chlapce s hnědými vlasy.

,,Nemám tušení" chlapec mizí pryč a potom vidím záblesk smrti, jak přede mnou leží..akorát vyrostl

Podívám se na mé ruce, jsou od krve jenom vykřiknu..to byla noční můra

Spocená se probudím a chytnu se za hlavu. Potřebuji se napít.

Podlaha je studená a tichými krůčky dojdu ke dveřím. Zaťukám.

,,Je tam někdo?" nic. Zkusím znovu zaťukat. Uslyším, jak se někdo zvedá..mám nejspíš nějakýho ochránce před dveřmi

,,Děje se něco?" ozve se

,,Mám žízeň" nic se neozývá, ale pak slyším jak odchází. Doufám, že šel pro něco. Aspoň vodu.

V tom se ozve nějaká velká rána. Jako by někdo upadl k zemi a slyším kroky a šepot

Ty kroky už jsou skoro u mě.

,,Shit. Musíme jít, promiň Karle" byl to šepot, ale v něm rozeznám smutek a že člověk, který mluví je blízko ke vzlyku

S žízní usínám na zemi a tentokrát bez noční můry.