𝗕𝗟𝗜𝗡𝗗 [𝘬𝘢𝘳𝘭 𝘫𝘢𝘤𝘰𝘣𝘴 𝘧𝘢𝘯𝘧𝘪𝘬𝘤𝘦]✔︎

XII

MATTIAS POLOŽIL NA STŮL ŠÁLEK A PROPLETL SI PRSTY.

,,Byla to náhoda..nevěděl jsem, že i Karl má rozmazaný zrak, tak jsem to oznámil Williamovi" nachvíli popřemýšlí

,,A?" žadoním dál

,,V té době zjistil, že ho vaše máma podváděla s někým jiným"

,,Proč by to máma dělala?" snažím se něco z tady toho pochopit. Karl na mě zaraženě koukal tehdy.

Oba dva jsme byli překvapení. Co vlastně ví on? Myslí si, že nemám špatný zrak a nic netuším?

Chci s ním strávit více času.

,,Váš otec chtěl zabít vaši matku a zároveň vyřešit tu věc mezi tebou a Karlem" podívá se na mě.

Clay se jenom dívá do země a také se to snaží střebat. Co vůbec on? Našel si druhou polovičku?

,,Při tom incidentu jsem koukal dovnitř oknem, protože jsem tomu nemohl uvěřit..v tu chvíli jsem tušil, že to není dobrý, ty jsi měla štěstí, že si tě nevšiml, ale Claye odnesl"

Dream odtrhl pohled od země a zeptal se

,,Takže takhle jsi mě našel? Proboha, strašne jsi riskoval, a dokonce stále riskuješ"

,,A proč si asi myslíte, že celou dobu jsem zalezlý a nechavám si věci pro sebe...teďka jsem vám řekl, co se stalo" dopije čaj a následně ho dopiju i já s Clayem.

,,Pořád nějak tak nevím, kde jsi celou tu dobu byl, Jasi" na to bych také mohla konečně znát odpověď

,,Nakonec jsem byl s tátou, ale nikdy jsem nepracoval pro něho, jenom jsem to předstíral. Věřil jsem v to, že žiješ" promluví

,,Yeah, váš otec se z toho doslova mohl posrat, když zjistil, že se mi podařilo mu sebrat syna naučit ho základy sebeobrany a přemluvit ho, ať věří jenom mně" dodá

,,Takže jsi udělal něco to samé, jako se mnou. Až na to, že ty sis mě doslova nechal"

,,Tak nějak" potvrdí

,,Každému jsem dal jinačí úkol a řekl mu jinačí informace..hodně jsem toho musel zjistit. Jména, adresy, a podobně"

,,Počkat a Dream věděl, že William zabil naši mámu?" Mattias jenom sebere hrníčky a nechá Claye mluvit

,,Ne, byl jsem zaraženej, když jsi mi to řekla, protože jsem tomu nechtěl věřit"

Jenom přikývnu. Má to nějaké následky, že jsme s Karlem..dalo by se říct, special?

,,Toho debila už musíme zabít" Mattias se vrátí k nám do obýváku ,,má jizvu na obličeji, říkám hlavně tobě Harper..zítra večer je disco v místním baru..ty Clayi nejspíš víš"

,,Už zítra?" diví se

,,Ano. Zítra" budeme zítra čelit zase smrti? Bude to nebezpečný? Ne, že bych se bála..

,,Užijte si to" popřeje nám a beru to jako rozloučení. Mattias mi podá pistol, kterou mi předtím sebral

S mým bratrem vyjdeme z budovy a já se rozhlédnu kolem.

,,Támhle je auto, co jsem ukradla našemu tátovi, pořád mám ale důvod být na tebe naštvaná a zklamaná, netušila jsem, že to proběhne tak rychle" vzpomenu si a jdu směrem k autu

,,Nevím, co mě to napadlo, cítím se divně a teď vím, že ti můžu věřit. Jsem zvědavej na reakci ostatních, myslím to tak, že přijdeš se mnou" nastoupíme do auta a já nastartuju auto

Jsme potichu a nevíme, co říct. Hodinu a půl zpátky jsem ho chtěla zabít a teď děláme, jakoby se nic nestalo

Chtěla bych vědět, co by se stalo, kdybych si nevšimla, že kluci mají v ruce zbraň..zabili by mě? Bože, co udělali s tou mrtvolou?

Byl to nevinný člověk? Ne. Rozhodně si to spolu tohle vše domluvili, ale špatně

,,Kudy mám vlastně jet? Nějak jsem byla mimo mou mysl a zapomněla jsem, že nevím, kde Karl bydlí"

,,Dej si do navigace Paladin street" informuje mě

,,Nemám telefon" vzpomenu si, že jsem ho tehdy nechala na apartmánu

,,No, tak i guess, teď budu řídit já, nebudu tě navigovat" přizastavím na kraji ulice a vystoupím z auta

Clay si se mnou prohodí místa a jede svoji cestou, směrem ke Karlovi a ostatním