𝗕𝗟𝗜𝗡𝗗 [𝘬𝘢𝘳𝘭 𝘫𝘢𝘤𝘰𝘣𝘴 𝘧𝘢𝘯𝘧𝘪𝘬𝘤𝘦]✔︎

VI

,,ZJISTIL JSEM TO MINULÝ TÝDEN" odpoví mi. Minulý týden? To jsem nebyla moc venku a není možný, že by to nějak zjistil. Byla jsem si jistá, že mě nikdo nepronásledoval.

,,Aha" hlesnu ,,pokud mě necháte tady připoutanou, tak bych se aspoň chtěla zeptat, jestli nemáte něco k jídlu..od rána jsem nic nejedla"

,,Um, jo jasně" přijde ke mně a odstraní mi pouta ,,ale, neber to tak, že bych ti důvěřoval..stále nevím, co máš v plánu"

,,Už jsem říkala, že nikomu nechci ublížit" následuju ho

Vyjdeme z místnosti na chodbu a zjistím, že jsme v rodinným domě

,,A kde, že vlastně jsme?"

,,Tohle je Karlův dům a předtím si byla v jeho pokoji" informuje mě. Karl? Budu teďka u mé spřízené duše?

,,Pořád, ale nemáme důvod k tomu, aby jsme-" odmlčí se Sapnap, když si všimne Claye

,,Neublíží nám?" ujišťuje se Alex. Jako jediný Karl se na mě dívá, Alex a Nick na mě ani nemrkli. Nebo možná ze začátku, to jsem se ale už dívala na Karla.

Dream našel nějaké sušenky tak mi je hodil.

,,Jak to teď bude?" sedne si ke stolu ,,ohledně toho, co mi řekla Samantha, tak má podezření ohledně našeho táty-"

,,Však může být kdekoliv" vlezu mu do řeči. Clay se opře lokty o stůl a dá si obličej do rukou

,,Co všechno ví? Možná je teď řada na to, aby jsme si popovídali my čtyři" prohlásí Karl

,,Ne, rozhodně ne"

,,Takže?" naléhá Alex

,,Víš, Sam, celou dobu jsem s otcem v kontaktu"

,,Cože?" řekneme všichni naráz (samozřejmě kromě Claye). Oni to nevěděli i kluci?

,,Vydrž, Liam, jako vážně?" chytne se za hlavu Nick

,,What the fuck, jakej Liam?" povytáhnu obočí

,,Liam. Váš otec je Liam" řekne Karl. Vážně si každý dává nějakou přezdívku? William/Liam. Je to podobný.

,,Dobře, už jsem na to přišel, Alexi" Dream osloví Quackityho ,,ty už nepracuješ celkem dlouho pro něho, rozhodně nebudeš tak nápadněj, když se budeš pohybovat kolem Poppy streat"

Popřemýšlí, co dál.

,,Někdo tu musí zůstat"

,,Já tu zůstanu" ozve se nejrychleji Karl

,,Uuuu Karle" začne se smát Quackity, Sapnap se jenom pousměje a Clay to jenom odkývne. Takže Alex je ten typ, který má šílený humor

Taky bych to měla brát nějakým způsobem zvláštní, když se ozval tak rychle

,,Okay, my s Nickem budeme dělat naši práci, myslím si, že na seznamu máš hodně lidí" podívá se na něho

,,Jo, nebo se třeba rozhodne zajít si do baru a nechat se uspat někým neznámým" zavtípkuju

,,Já ale věděl kdo jsi" opačí

,,Nicholasi!" vyjede na něho Dream. Takže věděl kdo jsem? Věděli všichni, kdo jsem?

Fuck. Potřebuju, aby tady byl Mattias a hlavně potřebuju jeho pomoc, nevím jak reagovat.

,,Už ani muk, jak jsem řekl, stále máme důvod jí nedůvěřovat" ukončí Clay. Rozhodnu se podívat po bytu

Zajímalo by mě, jak se předtím Clay dostal ke mně domů. Prohledám první patro, je tu koupelna, obývák a klasicky i kuchyň

Nahoře jsou pokoje a další koupelna. Vejdu do Karlova pokoje

Prozkoumala jsem všechny šuplíky. Okna byla zavřená.

Potom jsem si uvědomila, že doopravdy mám hlad. Skvělý pocit potom, co nejím celej den. Dám si sušenky a nejradši bych si ještě něco dala

Kluci byli stále dole, tak jsem se rozhodla pořádněji prohledat všechny pokoje. Nic, co by se hodilo

Nakonec dospěju k tomu, abych se vrátila zpátky do obýváku za klukama

,,Ještě jsem zapomněl upozornit, i když se budeš snažit jakýmkoliv způsobem dostat pryč, tak ti to moc neprospěje"

,,Všimla jsem si"

Kluci jsou zticha a nad něčím přemýšlejí.

,,No nic, asi by jsme už měli jít, přece jen po tom dnešku by jsme se měli porozhlédnout v naší práci" rozhodne Dream

Kluci se jdou obléknout a jediný Karl zůstane se mnou. Stále jsem pozorovala dveře, který za sebou kluci zavřeli.

Když už jsem si byla jistá, že odešli, tak jsem začala ignorovat Karla a šla se podívat, jak moc zařízený to mají.

Otevřela jsem šuplík a poté další. Nic.

,,Co sis myslela?" odignoruju ho a otočím se k němu. Sedí u stolu a pozoruje mě

,,Ani ne pár vteřin jsme tu sami a ty už se mě chystáš zabít?" uchechtne si

,,Jenom jsem si kontrolovala, jak moc jste si dávali pozor, žádné ostré nože, prostě nic ostrého" mrknu na něho

,,Měla by ses umýt"

,,Aha? Díky?" podívám se na oblečení, které mám už od rána.

,,Pojď" zvedne se a tak ho následuju