𝗕𝗟𝗜𝗡𝗗 [𝘬𝘢𝘳𝘭 𝘫𝘢𝘤𝘰𝘣𝘴 𝘧𝘢𝘯𝘧𝘪𝘬𝘤𝘦]✔︎

XVI

PROBUDÍM SE, ALE POCIT V MÉM BŘIŠE MI ŘÍKÁ, ŽE NĚCO JE ŠPATNĚ. Na nic si nevzpomínám, jak se jmenuju? Kolik mi je let? Nic.

Kde jsem? Ležím na ledové zemi, rozhodnu se zvednout. Při tom zvednutí se mi udělalo ještě více blbě, zamotala se mi hlava.

,,Harper!" někdo zakřičí. Nás je v místnosti víc? Na koho to volali? Na mě?

Po mé pravici sedí tři kluci, mají svázané ruce a nohy.

,,Bože, jsem tak rád, že ti nic není" promluví zase jeden z nich. Jenom si je prohlížím, protože nemám tušení kdo jsou oni a kdo jsem já.

,,Harper? Karla dali do jiné místnosti, myslím si, že jsme to posrali" nejistě se zeptá. Takže se jmenuji Harper.

Když se chci na něco zeptat do místnosti velkými dveřmi vlítnou dva muži a za nimi bodyguardi

,,Prostě mi řekni, kde je" naléhá ten jeden

,,Máš ji mít"

,,Díky bohu Harper" chce se ke mně vrhnout, jenže ho ten druhý zastaví ,,Williami prosím, řekni a já udělám cokoliv, jen jí nech bejt a její kamarády"

Ten William se hlasitě zasměje

,,Taková škoda, že si nic nepamatuje"

,,Cože?" vyjede ještě víc a kluci vedle mají také překvapený výraz ,,kurva, kolik si jí toho dal?"

,,Skoro až do poslední kapky mých zásob" pousměje se a otočí se ke mně ,,máš aspoň nejmenší tušení, kdo jsem? Pamatuješ si mě?"

,,Já-" když jsem uslyšela svůj hlas, tak jsem se musela pozastavit, bylo to jako kdybych se topila pod vodou ,,nevím"

,,Ach bože, Mattiasi, všechny ty roky práce na tom, aby měla nějaké bojové zkušenosti tě stály úplně za hovno" protočí očima ,,to se teprve budeš divit, co já dokážu..pokud se toho dožiješ"

Přikývne k jednomu ze strážných. Nevím, co se děje, a co mám dělat. Až teď jsem si uvědomila, že můj zrak je rozmazaný, asi to je tím, že jsem se probudila z dlouhého spánku

,,No" mlaskne pán jménem William. Podá mi pistol a pomůže mi namířit na Mattiase

,,Můžu mít otázku?" obrátím se k němu

,,Potom" nabije zbraň a nechá mě bejt, abych pokračovala podle sebe. Asi začnu brečet.

,,No tak" nemůže se dočkat

,,Já- nevím, proč bych něco takového dělala, kdo vůbec jsem?"

,,Neopakuj se a už tak udělej, nikomu to vadit nebude" Co, když ho doopravdy zabiju. Já nechci.

,,Harper!" vykřikne kluk, který má podobné vlasy jako já.

,,Ticho!" odsekne William a přikývne na stráže. Ti se přesunou ke klukům a začnou je tahat někam pryč

,,Zkus si vzpome-" to už nic neslyším. Snažili se mi pomoc, nebo to byl nějaký trik?

,,No, tak co?" váhá William. Podívám se do země a sklopím pistol

,,Ale, ale, to ne. Takhle to nepůjde..neboj, po tomhle bude vše v pořádku, nebudeš litovat" tentokrát mi znovu pomůže namířit na Mattiase

Nevšímám si, že William mi dává prst na spoušť společně s jeho prstem. Všímám si Mattiase, kterému se vrhají slzy do očí

Já nechci, ale Williamův stisk je moc pevný..přidržuje moje tělo jednou rukou..nemůžu nic udělat

Vrhaj se mi slzy do očí též..ale potřebuju zjistit, co se děje.

Potom slyším ránu a ohlížím se na Williama, který se směje.