𝗕𝗟𝗜𝗡𝗗 [𝘬𝘢𝘳𝘭 𝘫𝘢𝘤𝘰𝘣𝘴 𝘧𝘢𝘯𝘧𝘪𝘬𝘤𝘦]✔︎

II

NEJDŘÍVE JSEM MU SEBRALA VŠECHNY VĚCI. Jeho jméno je Nicholas Martinez.

To uspávadlo mělo nejspíš delší účinek. Celou noc jsem nespala. Podívám se na hodiny a je pět hodin ráno

Nicholas se začne pomalu probouzet. Jeho oči se začínají otevírat a jeho tělo cukne. Přimhouří na mě oči

,,Kde to jsem?" začne se kolem sebe rozhlížet. Sáhne si do různých kapes od džín, ale své věci nenašel

,,Vyspali jsme se spolu?" chytne se za hlavu a přemýšlí

,,Ja nevím.." nahnu se k jeho obličeji. Jeho oči se setkávají s mými. Zajedu mu pod tričko a šáhnu si na jeho hruď

Snaží se pochopit situaci a tak to vzdávám.

,,Ne..ani bych nechtěla.." vytáhnu ruku

,,Počkej, však ty-" zmlkne.

,,Co já?"

,,Radši nic.." něco si potom zamumlá

Protočím očima a přejdu ke kuchyňské lince, kde má věci.

,,Vydrž!" zarazí mě. Podívám se na něho a poté zase začnu hledat jeho doklady.

,,Tohle si můžu půjčit?" najdu přístupovou kartu ,,jak předpokládám, tak máte záznamy ze všech domů, kde se stal nějakej incident"

Musíš mu sebrat tu kartu.

,,Jak? Nemáš o nás nic vědět, jak je možný, že.." začne vyšilovat

,,Proč mluvíš, jako kdyby si věděl, kdo jsem?" nervózně se pousměju se a prohlídnu si kartu

,,Ne, ježiši, nevím co říkám, neznám tě" zatřese hlavou ,,já tě neznám, doprdele, a okamžitě polož tu kartu"

,,Jinak co? Nemáš jak utéct a stačí, pokud mi řekneš zda máte v té vaší tajné budově záznamy z kamer všech domů ve městě" schovám kartu a sednu si na kuchyňskou linku

Bacha, má spolupracovníky a pracuje tajně.

Vyděšeně na mě kouká. Já zase s plně klidným výrazem.

,,Víš, že mě teď začnou hledat?"

,,Panebože, kecáš? Co jinačího bych čekala.." uchechtnu si ,,takže, maté ty záznamy nebo ne?"

Ulice Poppy streat. Takhle vypadá ta budova. Je to jejich centrála, tak bacha. Slyším Mattiasův hlas ze včerejška.

,,Řekni mi důvod, proč bych ti měl odpovídat. Nic. Ti. Neřeknu. Rozumíš?" každou větou se přibližuje, nejspíš si myslí, že jsem si toho nevšimla

,,No, tak fajn" vkročím mu do cesty k jeho věcem ,,dávám ti tři hodiny, pokud mi neodpovíš, tak se smiř s tím, že do tebe jakýmkoliv způsobem budu transformovat zase nějaký uspávadlo, jed, kdo ví"

Popadnu ho za předloktí a svou silou ho táhnu ke gauči.

Čekala jsem hodinu. Dvě. Potom se ozval.

,,Chce se mi na záchod"

,,Fajn" zvednu se z gauče a tak i on.

,,Přece před tebou nebudu chcát" odmítá

,,A?" dělám, že mě to nezajímá. Přikývne a bere to tak, že nemá jinačí možnost

,,Aspoň se otoč" rozkáže, když vlezeme do koupelny. Otočím se.

Nic se neděje. V tom mi to dojde. Přímo v čas. Rychle odstrčím jeho ruku a podkopnu mu nohy.

Z kapsy vytáhnu pistol a namířím ji k okolí, kde se nachází jeho malý kamarád

,,Ne" jenom vydechne

,,Dobrý pokus, nezapomeň, že já mám také nějaký skilly" pousměju se ,,poslední šance, ohledně toho, co jsi teď udělal"

Je zticha a ani nepípne

,,Tak co?" pistol přiblížím

,,Kurva" chytne se za hlavu a všeho lituje ,,fajn, fajn..ano, jsou tam ty záznamy"

,,Great" pistol zasunu zpátky. Ještě mi nedává smysl, jak může tušit kdo jsem. Nemůže vědět moje jméno, moje cokoliv, to není možný..

Ale přesto ví, kdo jsem.