𝗕𝗟𝗜𝗡𝗗 [𝘬𝘢𝘳𝘭 𝘫𝘢𝘤𝘰𝘣𝘴 𝘧𝘢𝘯𝘧𝘪𝘬𝘤𝘦]✔︎

V

PROBUDÍM SE NA ZEMI. Někde, kde to vůbec neznám.

,,Že by se nám probudila" někdo se ozve a já hned zpozorním. Všichni čtyři jsou u mě. Clay Jase Braun. Alex Daniel Quackity. Karl Andrew Jacobs. Nicholas Finn Martinez.

,,Dobrá práce" pochválím je. Můj plán dostat se ke Clayovi se mi podařil.

Nic neříkají, a tak vyčkávám

,,No?" jsem netrpělivá. Porozhlédnu se kolem a potom upřu pohled k mé ruce, která je připoutaná k posteli.

,,Koukání kolem ti nepomůže" řekne Sapnap

,,A? Já snad řekla, že se snažím najít cestu ven?" Alex se nad tím pousměje ,,i když, je pravda, že lepší chvíli jste si nemohli vybrat"

,,No, to mě více přesvědčuje k tomu, abych se tě zeptal co sis vzala od nás, kromě těch papírů" promluví Clay

,,Co jsem si vzala od vás?" zasměju se ,,máme vyrovnané účty ohledně toho, že jsem vám unesla Nicka a teď vy mě"

,,Vzhledem k tomu co si napáchala, nevím zda se to tak dá říct" obrátí Karl. Podívám se na něho

,,Jo, taky bych neřekla, že zrovna můj bratr žije a hned na první potkání po deseti letech mě bude chtít zabít"

Tentokrát se znovu podívám na Claye. Má překvapený výraz

Quackity se začne nahlas smát

,,Laugh my ass off, kámo, jseš prozrazen" cvrnkne ramenem na Claye

,,Vlastně tak nějak jste prozrazeni všichni, úplně v klidu bych mohla vyjmenovat základní informace o vás všech" to se přestane smát ,,ale ovšem bych chtěla vědět, kde tu celou dobu Clay byl"

,,Kde jsi byla ty? Samantho"

,,Samantho? Copak? Sále sis nezvykl na mé první jméno?"

,,Na tvoje první jméno jsem si zvykl moc dobře..stále si mi neodpověděla na otázku" povytáhne obočí

Podívám se na ostatní kolem, abych mu dala na jevo, že nechci, aby tady byli ostatní kluci.

,,Můžete nás nechat o samotě?" zeptá se Dream. Quackity jenom protočí oči a odejde, následují ho Karl s Nickem

,,Kdybych ti sundal ty pouta, neublížila by jsi mi?"

,,Jestli neublížíš ty mně"

,,To předtim..to byl jenom reflex a taky mě zajímalo, jak dobře si pamatuješ lekce od táty" mrkne na mě

,,Hned jsem si říkala, odkud mi ty kroky jsou povědomé.." nachvílí se odmklnu ,,deset let, doopravdy, řekni mi kde jsi kurva byl ty?"

,,Myslel jsem si, že to víš, když si ukradla ty osobní papíry z archivu" založí si ruce na hrudi a začne chodit sem a tam

,,Byl jsi donucen pracovat pro takovou sračku?" vážně? ,,myslela jsem si že jseš mrtvý!"

,,Já a mrtvý?" uchechtne si

,,Takže víš o tom, že táta zavraždil naši mámu?"

,,Táta? Nah, to není možný. Vůbec si to takhle nepamatuju" nesouhlasí. Podívám se do země a je ticho

,,Zeptám se ještě jednou, kde..kde jsi byla celou tu dobu?" opatrně naváže. Že by jeho světlá stránka přišla k světu?

,,Stalo se toho hodně, abych ti na to odpověděla" ne přímo mu odpovím ,,ale, přežila jsem"

,,Logicky" popřemýšlí ,,moc ses nezměnila"

,,A ty snad jo? Jak říkám, dnes jsem si po tom útoku říkala, že mi jseš povědomý"

,,Dneska?" ptá se

,,A kdy jindy? Tupče" protočím očima

,,Ale nic" rychle odsekne

,,Jak dlouho o mě víš? Chováš se, jako kdyby si na nepřišel stejně, jako já. Dneska"

,,Každý má svoje tajemství. Pracuješ pro někoho?"

,,Každý má svoje tajemství" zacituju ironickým hlasem jeho hlášku. Něco si zamumlá.

,,A proč by to udělal táta?" pořád mu to nejde do hlavy ,,on mě stoprocentně neunesl, byl to někdo jiný"

,,Já neukradla jenom ty papíry.." přiznám se

,,Co jsi ještě vzala?" podívá se mi do očí ,,hele ,tohle není moc vtipný, na tvém místě by jsme tě už museli zabít, ale vzhledem k tomu, že jsi...moje sestra tak máš štěstí"

,,Hm" jenom brouknu

,,Jak tě vůbec mohlo napadnout tam jít a unést Nicka" zamračí se ,,jak si tohle vše mohla vědět"

,,Věděl si, že žiju?" ignoruju ho

,,Odpověď za odpověď" navrhne

,,Takhle lehce to moc nejde, když tě neznám a ty neznáš mě"

,,Já tě znám"

,,Ne neznáš" odseknu ,,deset let, copak ty jsi neudělal jinačí rozhodnutí v životě a podobně, tohle není jako za tý doby, kdy jsme si hráli venku na zahradě"

,,Pamatuju si to jinak"

,,Co s tím naděláme to je minulost, prostě..teď zabíjíš lidi a přidal ses k tady tomu gangu"

,,A ty snad nezabíjíš? Byl jsem donucen udělat tu možnost, nic jiného mi nezbývalo!" rozhodí rukama

,,Co-?" zarazím se. A ty snad nezabíjíš.

Harper, musím se nechat přesvědčit, že to zvládneš, nezná tvoji tvář. Zase hlas Mattiase v mé hlavě

Podívám se do země. Už asi po desátý za tuhle celou konverzaci

Já, ale nevím, jestli chci Mattiasi

Sakra. Co všechno ví Clay? Kam vlastně zmizel Mattias? Měla bych mu zavolat

Neděláš špatný rozhodnutí. Musíš se s tím vypořádat, musíš to zvládnout

Prásk

Cítím, jak mě Clay stále pozoruje. Nemám důvod, proč mu věřit, navíc když má ty svý šašky kolem a předávají si informace mezi sebou

Mám u sebe tu flashku?

Okem přejedu levou kapsu. Jo, je tam.

,,Odpovím ti na to dvěma slovy, nepracuju sama" promluvím ,,a teď mi řekni, věděl si, že žiju?"