𝗕𝗟𝗜𝗡𝗗 [𝘬𝘢𝘳𝘭 𝘫𝘢𝘤𝘰𝘣𝘴 𝘧𝘢𝘯𝘧𝘪𝘬𝘤𝘦]✔︎

XXIV

,,KDE ŽE MÁ LIAM LABORKU?" celá udejchaná vyslovím

,,Ještě jedno patro" informuje mě. Poslední schody mě bolely nejvíce. Na stěně byla nakreslená 5.

Chci otevřít dveře, ale nejde to. Jsou zamčené.

,,To asi nevede na chodbu, že?" zeptám se a dřepnu si. Vytáhnu sponku z vlasů

,,Myslím, že to vede rovnou do laborky, já tam byl jednou a navíc sem jel výtahem"

Po chvíli se mi to povede, dveře se otevřou. Ihned dovnitř vejdu.

,,No doprdele" řeknu a zkoumám každej roh místnosti. Bylo to tady obrovský.

,,Pojďme se dát do práce" vezme mě za ruku, ale já se vymanim

,,Bude lepší, když se rozdělíme, pochybuji, že by jsme tu blbost našli hned" vysvětlím mu

,,Ne, já si myslím, že už vím.." ukáže na stůl u kterýho byl safe.

,,Tyhle hádanky jak otevírat různý věci mě opravdu bavěj" protočím oči a projdeme místnost směrem ke stolu

Čtyřmístný číslo

,,Abych přiznal, tak jsme v prdeli" uzná

,,Ale drž hubu, to nějak vymyslim" snažím se přemýšlet. Safe zničit nemůžu, protože bych rovnou zničila tu tekutinu uvnitř.

Dobře tak ta nejhorší metoda a to vymyslet nějaký číslo

Zkusím rok narození táty. zamítnuto. Datum. zamítnuto. Vážně jsem si myslela, že bude tak naivní, jak Nick?

Potom jsem zkoušela různý kombinace jako například 1234, 2580, 9876, 0852

Nic. To je fakt v prdeli

,,Ehm Karle nebo Harper, jak na tom jste? Myslím si, že táta už přijel.." ozve se Alex ze sluchátka

,,Asi víme, kde je tekutina, ale je v safu" odpoví Karl

,,Hej víš ty co?" navážu oční kontakt s Karlem ,,můžeš mezitím jít do archivu pro-"

,,Ani náhodou, já tě tady samotnou nenechám" potřese hlavou

,,Karle, já se o sebe dokážu postarat, ani si nedokážeš představit kolik toho mám za sebou" vypadá to, že mě radši ignoruje.

,,Přece ti to nebude trvat tak dlouho, budu celou dobu tady, půjdeš do počítače najdeš složku s názvem DŮLEŽITÉ-" zastavím se ,,no jasně"

Vrátím se k práci se safem. Dám tam rok, kdy zemřela máma. zamítnuto. Kurva. datum. Zkusím datum. 1204.

Povoleno.

,,Říkej mi génius" uchechtnu si. Otevřu safe a seberu lahvičku s tekutinou. Otočím se zpátky ke Karlovi, ale to zjistím, že ho drží jeden ze strážníků.

Přidržuje ho kolem krku, jako kdyby ho chtěl uškrtit, ale neškrtí. A potom si všimnu pistole, která míří mým směrem.

,,Neznáme se?" nejsem si jistá, jelikož mi připomíná toho bodyguarda z minula.

,,Pane, v patře číslo-" a to se za ním rozeběhnu a on zareaguje. Už chce vystřelit, ale to ho Karl bouchne loktem do břicha.

Kulka vystřelí do země. Vezmu naši pistol a omráčím ho.

,,To bouchnutí loktem je spíše můj styl" nahnu se pro pistol, kterou ten strážník stále drží v ruce

,,Tak tedy si myslím, že máme stejný vkus" usměje se Karl

,,Tady a teď rychle do archivu" podám mu pistol a dám ruku na sluchátko ,,jak se vede tam dole? Žijete?"

Nic. Žádná odpověď

,,Pojedeme výtahem" Karl nás nasměruje k jinačím dveřím ,,prosím" podrží mi dveře

Podívám se do prava a doleva. Výtah je směrem vpravo tak se tam rozeběhnu, přivolám výtah a čekáme

Vytáhnu zbraň a nabiju ji. Je velká možnost, že teď vyjede hromada ozbrojených lidí, vzhledem k tomu, že se nám stále neozval ani jeden z kluků

,,Kluci byli by jsme radši kdyby jste nám odpověděli i když třeba nemůžete, aspoň něco" myslí na to samý Karl a tak to zkusí on. Povzdechnu si.

Výtah je tady a díky bohu nikdo uvnitř nebyl.

Karl zmáčkne tlačítko číslo 4. Dveře od výtahu se otevřou a já už konečně poznávám známé místo.

Když udělám krok dopředu tak se na mě někdo vrhne. Shodí mě na zem a chce mě už omráčit, ale to ho kopnu do břicha a rychle se zvednu.

To se mi nepovede a on mi znovu podkopne nohy a já se praštím do hlavy. Od někud se objeví Karl a sekne ho do spánku.

Těžké tělo na mě spadne a já se odtáhnu. Karl mi nabídne ruku a já ji samozřejmě přijmu

,,Díky" podívám se kolem. Karl mi asi chtěl pomoc dřív, ale na zemi není jenom ten, který po mně šel, ale i další tři strážní, takže jako první si musel poradit s nimi.

Chodbou se dostaneme ke dveřím, které jsou na oskenování kartou. Karl vytáhne kartu a oskenuje ji

,,Kurva" ozve se ze sluchátka

,,Kluci?" dotknu se sluchátka

,,Potřebujeme pomoc, co nejrychleji" slyším střelbu

,,Proboha, co se tam děje" zabrblám a začnu hledat nějaký CD nebo flashku na kterou bych mohla nahrát záznam.

Karl mezitím přihlásil počítač a otevřel složku. Tak přece jen mě poslouchal

Flashka, která ležela na počítači vypadala jako jediná možnost a tak jsem ji dala do počítače

Jenže v ní už byly nějaký soubory. Co to doprdele je. Oči se mi rozšířej a tep se mi zrychlí.

Je tady tak tisíce záznamů, ale jsou mi povědomé

,,Harper děl-" zarazím ho tím, že ukážu prstem

,,Počkej" rozkliknu jeden záznam. Tep se mi zrychlí ještě víc. Na záznamu jsem já a Mattias. Můj výcvik.