Stíny minulosti (SNARRY)

1.kapitola

Konec války s sebou přinesl mnoho věcí. Severusovi svobodu, kterou nikdy předtím nepoznal. Osvobozen, omilostněn a skutečně odměněn Merlinovým řádem (2. třída, ale člověk nemůže žádat všechno) měl to velké potěšení konečně vést svůj vlastní život.

Konaly se oslavy pořádané Ministerstvem, na které se musel dostavit, a dělat rozhovory s novináři. Všechny ty věci dělal jako by z toho nic neměl. Pravda byla samozřejmě taková, že konečně cítil, že se mu dostalo uznání, jaké si zasloužil. Celé roky se obětoval, riskoval život na každém kroku a ani jednou se mu za to nedostalo uznání.

Samozřejmě, kouzelnický svět stále považoval Pottera za svého spasitele. No, jasně, že kluk byl ten, kdo Temného parchanta nakonec zabil, ani Severus mu to nemohl vzít, ale od lidí kolem se mu dostalo nemalé pomoci. Za pomoc vděčil především Severusovi.

Strávili spolu mnoho měsíců výcvikem a ke konci se jim dokonce dařilo dobře spolupracovat. Potter se stal schopným a oddaným studentem, což byl výkon, o němž si Severus nemyslel, že ho někdy dosáhne. Rok poté, co chlapec nadobro opustil Bradavice, strávil učením se obranných kouzel, temné magie a ochranných štítů, to vše bylo přípravou na poslední souboj s Voldemortem.

Severus si nikdy nepředstavoval, že se Potter naučí dobře přijímat instruktáž a že v obraně ukáže víc talentu a dovedností, než kdokoli, koho Severus za ta léta znal. Nikdy by to chlapci neřekl, ale zjistil, že na něj udělal dojem bojovník, kterým se Potter stal.

Teď ho viděl při všech příležitostech, kterých se zúčastnili. Potter si vždycky dával záležet na tom, aby ho při těchto událostech vyhledal, a i když Severus neudělal nic, čím by to podpořil, nebyl tak nepřátelský, jak by mohl být. Jeho reputaci nakonec prospělo, že byl viděn s miláčkem kouzelnického světa, a každý snímek, který byl pořízen s nimi dohromady, mu nějakým způsobem pomohl v názorech lidí.

Z toho, co poznal, se zdálo, že se Potterovi nějak zalíbil. Pobavilo ho, když chlapci projevil náznaky povzbuzení, aby zjistil, kam až ho Potterova odvaha zavede. Severus nemohl přijít na to, co má Potter za lubem. Byl vážný a zdvořilý, na hony vzdálený teenagerovi, kterým býval, ale jestli to bylo přátelství nebo něco víc, to Severus nedokázal posoudit.

Jak se blížilo výročí Voldemortova pádu, Severus zjistil, že stojí v nejvelkolepější místnosti ministerstva se šampaňským zdarma v ruce. Naštěstí byly proneseny projevy, z nichž většinu Severus ignoroval, a všechna formální uznání výročí byla dodržena. Jediné, co teď musel udělat, bylo bavit se a čekat, až se Potter jako obvykle přiblíží.

Musel připustit, že chlapec nevypadá vůbec špatně. 20. narozeniny měl před několika týdny a zdálo se, že dospívá do pěkného muže. Ostré zelené oči už neměl zakryté nelichotivými brýlemi a vyvinula se mu čelist.

Během jejich tréninků se Severusovi podařilo jednou nebo dvakrát zahlédnout část z chlapcova těla a bylo to příslibem, že se z něj stane něco opravdu lahodného. Slavnostní hábit, který měl Potter na výroční akci, byl uzpůsoben jeho postavě a Severus viděl, že chlapec nemá moc důvodů k rozpakům.

Stál a hovořil s Dracem, drželi se u sebe, vážní, ale ne zasmušilí. Bylo to zvláštní přátelství, které se zrodilo z nutnosti. Draco přiběhl do Bradavic během velikonočních svátků v sedmém ročníku, zbitý a prosící o azyl.

Byl uveden do Řádu za hlasitých a vytrvalých protestů Pottera a jeho kumpánů, ale časem protesty utichly a on a Potter se naučili dobře spolupracovat. Poté, co Weasleyho i Grangerovou zabili během poslední bitvy, Potter tíhl k Dracovi víc než kdy jindy.