Stíny minulosti (SNARRY)

17.kapitola

Nikdo na světě nejedl cereálie tak jako Josh. Měl absolutní odpor k nasáklému jídlu, a tak dával do cereálií jen to nejmenší množství mléka a rychle je žvýkal, aby byly co nejkřupavější.

„Mohl bych dostat kávu?" Zeptal se Josh a vzhlédl, když viděl, jak si Severus nalévá šálek.

„Vypadám snad, že jsem prodělal lobotomii?„

„Nejsem si jistý, jak bych na to měl odpovědět." Řekl Josh a strašlivě škrábal lžící o misku, zatímco sbíral poslední kousky cereálií.

„Spratku."

Harry se měl vrátit někdy odpoledne a Severus byl hrdý na to, že může muže přivítat s úspěchem svého času stráveného o samotě s Joshem. Nedošlo k žádným incidentům, žádným záchvatům vzteku; s Joshem se dobře bavili a nedošlo k žádným katastrofám, které by se nedaly odvrátit.

Severus slíbil Joshovi, že mu ukáže lektvary, na kterých právě pracuje, takže to bude jejich ranní aktivita.

Zvažoval, co přesně ukáže svému synovi, když slyšel, jak na něj chodbou z pracovny někdo volá jeho jméno.

„Počkej tu, Joshi. A ruce pryč od kafe." Poučil svého syna.

Vešel do pracovny a uviděl Dracovu hlavu v plamenech. „Dobré ráno, Draco." Pozdravil Severus zdvořile.

„Severusi." Kývl Draco. „Vadilo by ti, kdybych prošel?„

„Samozřejmě, že ne." Řekl Severus a ustoupil. Cítil nesmírnou radost, že Draco prostě neprošel dovnitř v Harryho nepřítomnosti, a požádal o vstup, jako by to byl Severusův vlastní dům.

„Viděl jsi dnes ráno Denního Věštce?" Zeptal se Draco a Severus si všiml, že muž má v podpaží zaklíněnou kopii novin.

„Ne, já ani Harry je neodebíráme. Děje se něco?„

Draco se zhluboka nadechl a řekl. „Předpokládám, že záleží na úhlu pohledu. Tady, podívej se sám.„

Draco podal Severusovi noviny a tomu se zrychlil tep, když si přečetl titulek, Válečný hrdina, Severus Snape, potvrzen jako otec syna Harryho Pottera. Rychle přelétl několik řádků pod titulkem, že Ritu Holoubkovou o Joshově rodičovství údajně informoval 'spolehlivý zdroj'.

Ohlédl se na Draca, který měl ruce založené a na tváři odevzdaný výraz. „Jak se to sakra stalo?„

„Já nevím." Povzdechl si Draco. „Dostanu se ke svému advokátovi, ale nevím, k čemu to bude dobré. Je to pravda, takže nemůžeme tvrdit, že je to urážka na cti; nejvíc, co můžeme namítnout, by bylo narušení soukromí. Ať uděláme cokoliv, nezmění to článek, nezmění to ani fakt, že velká část kouzelnického světa si to dnes ráno přečte u snídaně."

„Tomu prostě nemůžu uvěřit. Kdo by..." Odmlčel se, když ho něco napadlo. „Obchod dvojčat." Řekl tiše.

„Jak to myslíš?" Zeptal se Draco a zamračil se.

„Byl jsem tam včera. Mluvili jsme s Ginny a ptala se, jak se věci mají, když Josh ví, že jsem jeho otec. Zdálo se mi, že slyším někoho za sebou, ale když jsem se otočil, nikdo tam nebyl. Toto se objevilo den poté – žádný Zmijozel nevěří na náhodu a já nevěřím, že je to náhoda.„

Draco přikývl. „S tím bych spíš souhlasil. Být tebou, rozmístil bych kolem tvého bytu v Příčné ulici pár vážně silných ochranných kouzel. Dostaneš tolik dopisů, že se ti z toho zatočí hlava. Děkuj Merlinovi, že se tohle místo nedá najít.„

„Harry bude tak naštvaný." Zasténal Severus.

„Možná." Řekl Draco odměřeným hlasem. „Není vždy snadné odhadnout, jak bude Harry reagovat na tisk. Za ta léta o tom začal víc filozofovat.„