Stíny minulosti (SNARRY)

10.kapitola

Severus měl dnes pekelný den. Experimentální lektvar, na kterém pracoval celé dny, přišel vniveč a on zničil i jeden ze svých oblíbených kotlíků. Bolela ho hlava a byl úplně mimo.

Harry si toho všiml a dal mu prostor, za což byl velmi vděčný, ale nic to nezměnilo na tom, že by docela rád proklel polovinu populace, jen aby se cítil lépe.

Dalo by se začít s idiotem Hunterem, ozval se ochotně jeho vnitřní hlas, když sledoval, jak muž pomáhá Joshovi do kabátu. Věděl, že mezi Hunterem a Harrym nic není, ale něco na tom muži Severusovi pořád lezlo na nervy. Možná proto, že byl vždycky tak zatraceně veselý.

Harry se nabídl, že Joshe vyzvedne, ale Severus se potřeboval dostat z domu, pryč od svého zfušovaného lektvaru, daleko od týdne neúspěchu. Potřeboval se projít podél útesů, aby se cítil lépe. I když to moc nepomohlo.

Věděl, že se na něj ostatní rodiče divně dívají, kdo by se nepodíval na muže, který se mračí na zbytek světa? Všichni mohli jít k čertu, nebyl tam, aby je bavil.

Josh se k němu rozběhl a on se snažil vyrovnat svoje rysy do něčeho podobného úsměvu. Udělá vše, co bude moci, aby svou špatnou náladu nepřenesl na svého syna.

„Ahoj Seve!" Řekl Josh nadšeně.

„Ahoj Joshi, měl jsi dobrý den?„

„Nebylo to špatné. Ale matematiku nesnáším, je to ten nejhorší předmět na světě!„

„Musím s tebou souhlasit. Taky jsem jí nikdy nepřišel na chuť." Řekl Severus, když Joshova ruka lehce vklouzla do jeho.

Sešli z kopce směrem od školy k centru města Weymouth. Byl krásný den a moře v dálce zářilo v malebném modrém pruhu. Jiní rodiče se motali kolem se svými dětmi, dávali je do aut nebo jim říkali, ať zvedají nohy. Uklidňovalo ho, že mnozí vypadali stejně otráveně jako on.

„Nemohli bychom zajít na zmrzlinu, než pojedeme domů?" Zeptal se Josh.

„Ne. To si nemyslím.„

„Ach, prosím!„

„Tvému tátovi by se to nelíbilo, nesníš večeři.„

„Ale budeme večeřet až za dlouho." Zakňučel Josh.

„Joshi-"

„Prosím! Jen naběračku, jen malinkou, malinkou naběračku.„

Kňučení drásalo Severusovy nervy a začínal skřípat zuby. Nebyl si jistý, jak dlouho mu ještě jeho trpělivost vydrží.

„Jdeme domů, Joshi. Konec debaty„

„Proč jsi tak otravný?„

"Proč? Protože ti nedovolím, aby bylo po tvém? Řekl jsem ne, konec debaty. No tak, musíme se přemístit." Řekl Severus a táhl Joshe k úzké uličce.

„Nechci s tebou nikam jít." Řekl Josh a stáhl se. „Jsi zlej."

„Nejsem zlý." procedil Severus skrz zaťaté zuby. „To, že ti nedovolím, aby bylo po tvém, neznamená, že se můžeš chovat jako rozmazlený spratek.„

Josh se dál snažil odtáhnout, ale Severus ho držel pevněji a vtáhl ho do uličky. Merlin mu přál, že ho nikdo neviděl; kdyby někdo zahlédl zamračeného muže, jak odtahuje malého chlapce proti své vůli, okamžitě by zavolal policii.

Oba je přemístil na Ringstead a Josh mu vytrhl ruku ze sevření. „Nemůžu uvěřit, že jsi mě nazval rozmazleným spratkem! Jsi zlý, odporný člověk!" Zaječel a tvář se mu zkřivila hněvem.