Stíny minulosti (SNARRY)

2.kapitola

O téměř sedm let později se Severus rozhodl vrátit do Anglie. Dotáhl svou práci tak daleko, jak to jen šlo, a nyní byl připraven na pomalejší tempo pracovního života. Rozhodl se založit si vlastní zásilkový obchod s lektvary a s exponenciálně vylepšenou reputací si nemyslel, že to bude těžké.

Také, i když ho rozčilovalo to přiznat, chyběla mu Anglie. Viděl jedny z nejkrásnějších zemí na světě a zažil kultury, o kterých se mu ani nesnilo, ale když na to přišlo, zjistil, že je v srdci Angličan.

Chyběly mu věci, které byly v podstatě Britské, jak v kouzelnickém světě, tak v tom mudlovském. Když se rozhodl vrátit, zjistil, že dokonce cítí nostalgii po mlze a mrholení.

Nashromáždil malé jmění, když pracoval pro výzkumnou společnost, a stále mu zbývalo téměř celé jeho původní. U nohou měl celou řadu možností, které mu přinášely svobodu.

Chtěl si koupit vlastní nemovitost, to bylo jisté, ale dokud se nerozhodl, kde a co koupit, zařídil si pronájem bytu hned v Příčné ulici. Jeho první týden v Anglii byl patřičně studený a mokrý a on trávil čas tím, že se znovu seznamoval se všemi věcmi, které mu chyběly.

Když byla jeho nostalgie řádně ukojena, rozhodl se zaregistrovat u realitních makléřů v Příčné ulici. Netoužil potulovat se po zemi a hledat ideální pozemek, a tak se rozhodl svěřit práci do rukou někoho jiného.

Jednoho zářijového sobotního rána, pár týdnů poté, co se vrátil do Anglie, zjistil, že si potřásá rukou s velmi zdatnou ženou, na niž si matně pamatoval, že byla v sedmém ročníku v Havraspáru, když začínal svůj první rok jako profesor. S dobrým pocitem, že má konečně svého realitního agenta, opustil agenturu, aby si před návratem do svého bytu zašel na oběd.

Pomalu si razil cestu ulicí a nenuceně pozoroval všechny lidi, které míjel. Zvyk je železná košile, pomyslel si. Možná už před několika lety opustil svět špehování, ale zachoval si všechny své staré instinkty. Právě z tohoto důvodu a jen z tohoto důvodu se mu podařilo zahlédnout Pottera, jak vychází z knihkupectví.

Pokud si ještě před lety myslel, že Potter je přitažlivý, nebylo to nic ve srovnání s tím, jak ten muž vypadal teď. Jako by vystoupil z přední obálky luxusního módního časopisu. Vlasy měl černé jako uhel a o něco delší, než je nosil předtím. Už neměl brýle a zdálo se, že jeho tvář vypadá delší a tvarovanější.

Na sobě měl tmavé džíny a do nich zastrčenou světlou košili. Jeho tělo, ne zrovna zahalené oblečením, vypadalo vypracované a pružné. Severusovi se při tom pohledu sbíhaly sliny. Nikdy by ho nenapadlo, že dostane tak lahodný dárek k návratu domů, ale rozhodně neměl v úmyslu promarnit příležitost. Už jednou se mu podařilo dostat Pottera do postele, podruhé by to nemělo být tak těžké.

Dával si pozor, aby ho nikdo neviděl, přešel ulici, zamířil k Potterovi a vmanévroval se mu do cesty. Postavil se, nechal Pottera, aby do něj přímo vrazil, a když se srazili, vydal předstíraný překvapený zvuk.

„Omlouvám se! Nedíval jsem se, kam–" Potter se odmlčel, když si uvědomil, do koho přesně narazil, oči se mu komicky rozšířily, když mu to došlo.  „Profesore Snape... co... co tu–"

„Výmluvný jako vždy, pane Pottere." Ušklíbl se Severus. „Máte ve zvyku narážet do lidí, kteří se snaží jít za svými každodenními záležitostmi?„

„Promiňte, já jsem... Co tady děláte?" Vyhrkl muž a překvapení bylo na jeho tváři stále patrné.

„Byl jsem sražen hrdinou kouzelnického světa.„