Stíny minulosti (SNARRY)

12.kapitola

Harry nikdy nedělal nic polovičatě, zřejmě ani když šlo o nemoc. Bylo to právě tak zlé, jak ho Draco varoval, a Severus zjistil, že se o Harryho stará nepřetržitě.

To, že mu to nevadilo, ho trochu šokovalo. Pravda, byl zaneprázdněn Harryho zdravím a ujišťoval se, že je o něj řádně postaráno, ale očekával, že pocítí zášť nebo špetku rozmrzelosti, ale ta nikdy nepřišla. Místo toho zjistil, že poprvé v životě myslí jen na jiného člověka.

Virus se rozšířil do Harryho plic, zatímco jeho magie působila zmatek. Nebylo neobvyklé, že prosté kýchnutí vedlo k tomu, že záclony vzplály, nebo že polovina obsahu místnosti levitovala, zatímco Harry většinu času spal.

Přesunutí Harryho hůlky do jiné místnosti nepomohlo; Harry byl tak schopný kouzlit bez hůlky, že ji polovinu času stejně nepoužíval. Jediné, co mohli udělat, bylo ujistit se, že s ním pořád někdo je. Severus nesl hlavní břemeno práce, zatímco Draco a Bill ho přicházeli střídat v přestávkách.

Josh u nich zatím bydlel, protože doma nebyl nikdo, kdo by mu věnoval náležitou péči. S Dracem a Billem byl docela spokojený, ale Severus nemohl popřít, že mu chybí.

„Tady, napij se." Severus jemně podržel Harrymu zátylek, zatímco mu naléval lektvar do úst.

Sám ho vařil v časných ranních hodinách a doufal, že uleví od tlaku na Harryho plíce. Posledních pár dní se mu špatně dýchalo a Severus se bál, že se to změní v zápal plic, pokud to rychle nevyřeší.

Harry trochu prskl, ale spolkl to, Severus mu nabídl kapesník, aby si otřel ústa. Přikývl na znamení díků a opřel se o polštáře, tvář bledou, snažil se pomalu a zhluboka nadechnout.

„Zvládneš trochu polévky?" Zeptal se Severus a upravil přikrývku kolem Harryho pasu.

„Já nevím," řekl Harry slabým hlasem. „Pořád se mi dělá nevolno.„

„Neměl bys brát lektvary na prázdný žaludek," upozornil ho Severus jemně.

„Zkusím to o něco později."

"Možná by ses měl teď trochu vyspat, včera jsi měl špatnou noc." Severus vzal Harryho ruku do své vlastní, což byla malá dávka útěchy.

„A ty se mnou," řekl Harry smutně. „Je mi moc líto, že jsi musel být vzhůru.„

„Ticho," zamumlal Severus a volnou rukou pohladil Harryho po tváři. „Není to žádné strádání. Mým hlavním zájmem je, aby ses zase uzdravil.„

Harry se unaveně usmál, zavřel oči a uvelebil se víc do polštářů. Severus pohnul rukou k Harryho vlasům a jemně je prohrábl. Harryho kůže byla prakticky šedá a pod očima měl purpurové šmouhy způsobené nedostatkem spánku.

Den předtím je navštívila mudlovská doktorka. Byla to cvokařka se znalostmi magického světa a přišla na Dracovu žádost. Nemohla udělat skoro nic, co by Draco a Severus ještě neudělali, ale předepsala mu mírný antivirový lék, který doplňoval lektvary, které Severus připravoval.

Nemoc byla mudlovská, to je pravda, ale s další komplikací Harryho magie měl mudlovský doktor poněkud svázané ruce. Přesto je uklidňovalo pomyšlení, že udělali všechno, co mohli, a teď už mohli jen čekat, až nemoc opustí Harryho systém.

Harryho dech se zklidnil, lektvar zdánlivě zabral. Oči měl zavřené a zdálo se, že jemně klimbá. Severus pohladil hřbetem ruky Harryho po tváři a s potěšením si všiml, že mužova kůže není tak horká jako v posledních dnech.

Zaslechl nějaký zvuk, a protože si myslel, že je to nejspíš Draco, vydal se to prozkoumat. Nahoře na schodech našel Joshe.

„Co tady vzadu děláš?" Zeptal se jemně.