Stíny minulosti (SNARRY)

15.kapitola

Prvních pár týdnů po odhalení Severusova rodičovství bylo hrbolatých. Josh, který měl svůj svět naruby, se snažil najít si nohy v novém uspořádání, ve kterém se ocitl, a podle toho začal zkoušet své hranice.

Byl bystré a inteligentní dítě a uvědomil si, že teoreticky Severus měl do jeho každodenního života stejné slovo jako Harry. Začal žádat o jiné přídavky, než jaké mu byly poskytnuty dříve – chtěl odejít od jídelního stolu, aniž by dojedl; v sobotu ráno dostat z vesnického obchodu další porci sladkostí; zůstat vzhůru o něco později.

Všechny tyto otázky směřovaly k Severusovi, když se Josh snažil přijít na to, na čí straně Severus bude. Chtěl vědět, jestli dokáže své rodiče rozdělit, jestli dostane to, co chce, a jestli se do té směsice přidá další osoba, která má stejné slovo.

Severus i Harry však byli v těchto hrách moudří. Skutečně očekávali, že jejich syn bude jednat takovým způsobem, a byli na to připraveni. Nezakolísali před tím, co už Harry stanovil z hlediska pravidel, a Severus měl v úmyslu podpořit všechna rozhodnutí, která Harry učinil před svým příchodem do Joshova života.

Ale nijak jim to neulehčil. Josh nebyl nijak otevřeně vzdorný, ale změna v jeho chování byla natolik znatelná, že zneklidnila Severuse i Harryho. Věděli, že to nebude trvat věčně, ale v kalných vodách bylo vždycky těžké se orientovat.

„Aspoň že ve škole se chová pořád slušně," řekl Harry, když seděli vedle sebe u Harryho pracovního stolu a dávali si pauzu u šálku kávy.

„Nechová se nesnesitelně, jen... zkouší, jak daleko může věci posunout.„

"Jasně tvůj syn," řekl Harry se zdviženým obočím.

„Ach, ty jsi ani jednou neporušil pravidla, že?" Odpověděl Severus potěšen, když se na něj Harry zazubil. „Obávám se, že náš syn je po nás obou, i když... jasně je víc po mně, když přijde na
inteligenci.„

Harry se natáhl a šťouchl ho do žeber a Severus se zasmál, když chytil Harryho ruku a jemně ji stiskl.

„Parchante," zabručel Harry, i když v té urážce nebyla žádná zášť. Jeho ruka zůstala přitisknutá k Severusovu boku a po chvilce nebo dvou ji vsunul do Severusovy ruky a jejich prsty se propletly.

Severus se usmál a palcem pohladil hebkou kůži. Dotknout se Harryho bylo privilegium, nádherný zážitek, a on si vychutnával každou příležitost, kterou k tomu měl.

Po tom všem, co se mezi nimi v posledních týdnech událo, se zdálo, že Harry poněkud snížil ostražitost. Severus se ho otevřeně dotýkal a bylo mu to několikrát oplaceno. Bylo to nádherné a Severus si užíval každého doteku, jako by na tom závisel jeho život.

"Bude v pořádku, že?" Zeptal se Harry tiše.

„Samozřejmě," ujistil ho Severus. „Všechno se pro něj změnilo, určitě jen zkouší, jestli dokáže situaci využít ve svůj prospěch.„

Harry zasténal, opřel se o Severusovu paži a řekl. „Bude ve Zmijozelu, že ano? Budu se potýkat s vámi dvěma.„

Skutečnost, že Harry uvažoval o tom, že Severus bude stále součástí jejich života, když Josh odejde do Bradavic, stačila k širokému úsměvu. Podařilo se mu potlačit ten dětinský popud, ale přesto sebou škubl, když řekl, „Rozhodně to tak vypadá. Pokusím se na tebe být hodný.„

„Uvěřím tomu, až to uvidím." Zabručel Harry a přitulil se trochu blíž.

Josh nebyl jediný, kdo se od té noci změnil. Severus si uvědomil, že se měl omluvit už před několika měsíci, že měl dát své ego stranou a pokusit se o nápravu, ale část jeho já stále lpěla na víře, že to nebyla jeho chyba.