Stíny minulosti (SNARRY)

19.kapitola

Když se Severus v časných ranních hodinách probudil, byl sám. Zíral do stropu a snažil se zahnat slzy, které hrozily, že se mu naženou do očí. Dalo se to jen čekat; Harry nejspíš nechce, aby Josh věděl, že spolu strávili noc, a tak se stáhl do svého pokoje. Samozřejmě tu byla i možnost, že Harry celé věci litoval a odešel, aby nemusel Severuse ráno vidět.

Jak se k tomu postaví? Budou muset u snídaně předstírat, že je všechno normální, nebo si ho Harry odtáhne stranou a laskavě mu vysvětlí, že předchozí noc nebyla nic jiného než velká chyba? Severus si nebyl jistý, jestli to jeho srdce zvládne.

Miloval se s Harrym. Držel ho v náručí a uctíval ho. Doufal, že to bude začátek něčeho nového mezi nimi, že by mohli pracovat na společné budoucnosti. To se teď zdálo nemožné.

Uvažoval, že odhodí přikrývky a najde něco, čím by se rozptýlil, když vtom záchod v komnatě spláchl a Harry se za okamžik vynořil z koupelny. Cítil takovou úlevu, že se mu trochu zatočila hlava.

„Promiň, vzbudil jsem tě?" Zašeptal Harry a vklouzl zpátky pod peřinu.

„Ne," řekl Severus chraplavým hlasem. „Já jen..." odmlčel se a cítil závrať, když se k němu Harry přitulil.

„Mám příšerný močák." Harry se zasmál a zabořil hlavu do Severusova krku.

Merline, to bylo blaho. I když byl připravený být stoický, kdyby Harry chtěl jejich společnou noc ignorovat, zlomilo by ho to. Odhalil před tím člověkem svou duši, dal mu všechno, co mohl, a roztrhalo by ho na kusy, kdyby ji někdo odhodil.

Když si pomyslel, že to udělal Harrymu před všemi těmi lety, byl z toho znechucený. A co bylo ještě horší, nechal ho samotného s dítětem, které musel vychovávat, a Harry ustoupil stranou v domnění, že Severus má právo na život nezatížený tímto vědomím.

„Harry," zamumlal a jeho hlas rezonoval ve tmě. „Já... musím něco říct, aby mezi námi nedošlo k nedorozumění ohledně toho, co se stalo.„

Harry se zvedl a podíval se na Severuse s výrazem očividného znepokojení. Severus se natáhl a položil mu ruku na tvář, doufaje, že tím utiší starost, kterou viděl v jeho tváři.

„Miluji tě," řekl pevně a Harryho výraz se změnil v úlevný. „Tato noc byla... víc, než jsem kdy měl právo doufat, ale... odvažuji se doufat ve víc, jsem natolik sobecký, že žádám, abychom prožili víc takových nocí."

„Jsem pořád tady, ne?" Řekl Harry tiše a Severuse na krátký okamžik napadlo, jestli byl ten muž schopen vyčíst, jaké měl obavy, když si myslel, že ho Harry opustil.

„Já vím," řekl Severus a přikývl. „Ale nevím, co bude zítra, příští týden, příští rok.„

„Myslíš na příští rok?„

„Merline, Harry, budu myslet na dalších 60 let, když mě necháš." Severus nedokázal zabránit tomu, aby pravda nevyšla najevo. Během svého života byl vždy opatrný, pokud šlo o jeho pocity, a většinou mu to dobře sloužilo. S Harrym ale nemohl být nic jiného než otevřený. Tolik mu dlužil.

„Omlouvám se," řekl, když viděl, jak zaraženě Harry vypadá.

„Ne, to nemusíš." Harry zavrtěl hlavou. „Já jen... děsí mě to. Chtěl jsem, abys to všechno řekl už tenkrát a slyšet to teď je... ohromující.„

„Škoda, že jsem to tehdy neřekl, Harry. Kéž bych udělal všechno, co jsem měl, ale byl jsem hlupák. Teď jsme tady a vím, že nemám právo tě o nic žádat, ale... bude to víc než jen jedna noc?„