Stíny minulosti (SNARRY)

8.kapitola

Severus se s trhnutím probudil a srdce mu bušilo jako o závod. Zase se mu něco zdálo a byl z toho celý roztřesený. Děje se to už od Vánoc a začínalo ho to ovlivňovat. Bylo to pořád stejné a vždycky mu z toho bylo špatně.

Zdálo se mu, že je zase na balkóně na večírku na ministerstvu s Harrym. Harry se s ním pořád snažil mluvit, něco mu říkal, ale jediné, co mohl dělat, bylo dívat se na něj, jako by byl jídlo, které čeká na sežrání. Scéna se pak přesunula do ložnice jeho starého oxfordského bytu, kde Harryho přišpendlil k posteli.

Nebylo pochyb o tom, co se stalo. Harry žebral, prosil ho, aby přestal, ale on neposlouchal. V očích měl cílevědomý hlad, zatímco si bral, co chtěl, a Harry pod ním plakal. Nemohl dělat nic jiného, než se dívat, jak muže napadá, a vidět, jak bolest v Harryho tváři s každým výpadem sílí.

Nebyla to pravda, věděl, že se to tak nestalo, ale část jeho já zjevně cítila obrovskou vinu. Harry souhlasil, to byla pravda, ale Severus na něj byl tak agresivní, způsobil mu tolik bolesti, že se stále cítil jako monstrum.

Promnul si obličej a podíval se na hodiny. Bylo pět ráno a nemělo smysl pokoušet se znovu usnout. Odhodil přikrývky, vstal z postele, oblékl si župan a pantofle a pak odkráčel do obývacího pokoje.

Namířil hůlku na oheň, když se posadil do nedalekého křesla a v krbu vyšlehly plameny. Hleděl do středu ohně, opíral se o kolena a srdce mu v hrudi stále nepříjemně tlouklo.

Nechtěl Harrymu ublížit, nikdy to neměl v úmyslu, přesto to udělal. Jeho lhostejnost, naprostý nezájem o cokoliv jiného než o sebe ho dovedly k tomu, že Harryho první, vlastně jediný sex byl krutý a bolestivý. To se rovnalo znásilnění.

Udělal jsi chybu, ale nejsi ten typ člověka, zašeptal jeho vnitřní hlas, vítaná změna proti kritice, kterou obvykle chrlil.

Ale nebyla to pravda. Očividně takový byl, jinak by se to nikdy nestalo.

Čím víc času trávil s Harrym, tím víc se cítil provinile. Harry si zasloužil mnohem víc, mnohem víc než tu parodii jeho poprvé. Zasloužil si někoho, kdo by ho uctíval, někoho, kdo by si s ním dal na čas a byl jemný a něžný.

Chtěl tebe.

„A udělalo mu to zatraceně dobře." Zavrčel Severus do ohně. „Vybral si mě a já ho zradil.„

Je na tohle vhodná doba?

Seděl mlčky v křesle, dokud nevyšlo slunce, sužován myšlenkami, kterých se nemohl zbavit. Už v životě cítil lítost, ale nikdy nic takového. Všechny chyby, které v životě nadělal, se s tímhle nedaly srovnávat.

Snažil se to pustit z hlavy. V deset měl schůzku se svou realitní makléřkou, i když si nebyl jistý, k čemu to bylo. Ještě nic nenašla a vzdával se naděje, že se jí to někdy podaří.

„Problém, profesore," řekla Claire, jeho agentka, „je, že se vaše parametry neustále posouvají.„

„Nechápu, proč je to problém." Odpověděl Severus.

„No, nejdřív řeknete, že chcete něco v Londýně, pak se rozhodnete, že bude stačit jakékoliv město na jihu. Potom jste řekl, že chcete být někde na venkově, pak se to změnilo na jihozápad. Teď říkáte, že chcete někde na tomto velmi specifickém úseku pobřeží. Omlouvám se, profesore, ale tam prostě nejsou žádné nemovitosti.„

„No, já nikam nespěchám." Řekl Severus odmítavě.

„Možná bychom se mohli podívat jinam podél Jurského pobřeží?„