Stíny minulosti (SNARRY)

5.kapitola

„A pak paní Fosterová všechny donutila, aby si sedli s rukama za hlavou, protože už nás měla dost." Řekl Josh a dal si do úst vidličku hrášku.

„Nejsem si jistý, jestli je na co být pyšný." Harry zvedl nesouhlasně obočí a podíval se na syna.

„Neudělal jsem nic špatného!" Protestoval Josh s naprosto nevinnou tváří. „Nemůžu za to, že paní Fosterová nedokáže ovládat třídu.„

Severus si odfrkl do sklenky vína a Harry se na něj zamračil. Nebylo pochyb, že Josh byl jeho syn; podobné poznámky nemohly přijít od nikoho jiného než od něj.

Byla polovina listopadu a Severus trávil poslední tři soboty večeří v Harryho domě. Nebyl si jistý, kdy přesně se z Pottera v jeho mysli stal Harry, ale připadalo mu trochu směšné označovat otce svého dítěte příjmením.

„Stejně jsem byl jediný, kdo znal všechny moje repliky." Řekl Josh, jako by ho to zbavovalo jakékoli povinnosti chovat se slušně.

"Jak to jde s tou hrou?" Zeptal se Severus. Každou sobotu dostával nové informace o školní hře, které se Josh účastnil. Byla to hra Oliver a Josh dostal roli Jacka Dawkinse.

„V pohodě, ale Bobby Jenkins– hraje Billa Sikese– nikdy neví, kdy má přijít na jeviště. Paní Fosterová ho vždycky musí tlačit ze zákulisí."

Josh navštěvoval místní základní školu. Harry mohl chlapce poslat do magické základní školy v Prasinkách, ale předpokládal, že muž chce, aby jeho syn okusil chuť normálnosti.

Až půjde do Bradavic, bude synem Harryho Pottera a té nálepce už neunikne. Harry a lidé kolem něj ho budou schopni poučit o magickém světě a připravit ho na to, co ho čeká, ale bylo důležité, aby si Josh mohl užít co nejvíce svého dětství.

„A co ta dívka, co hraje Nancy?" Zeptal se Severus a díval se, jak Joshovy oči rychle sklouzly k jeho talíři. Hodně se mluvilo o Ellie Williamsové a Severus si byl jistý, že se Josh do té dívky zamiloval.

„Je dobrá." Pokrčil Josh rameny. „Musí ale zapracovat na svém přízvuku."

Teď se zasmál Harry, a Severus vzhlédl, aby se mu podíval do očí, když pobaveně kroutil hlavou nad dováděním jejich syna. Nastala chvíle, velmi prchavá, kdy jako by byli v souladu, sdíleli tu zkušenost. Ale rychle zmizela a Harry odvrátil zrak a tváře mu zrudly.

„Přijdeš se podívat?" Zeptal se Josh a podíval se na Severuse, když si začal stavět malou pevnost z bramborové kaše.

„Já..." Začal Severus, nevěděl, jak odpovědět. Večeře jednou týdně bylo to jediné, na čem se dohodli, a on nechtěl překročit své hranice.

„Jsem si jistý, že profesor přijde, pokud nebude mít moc práce." Řekl Harry tiše, aniž by se Severusovi podíval do očí. Byl to větší ústupek, než si Severus zasloužil, a bude muset najít nějaký způsob, jak mu projevit vděčnost.

„Bude mi potěšením." Řekl Severus, neobyčejně potěšen, když se na něj chlapec zazubil.

„Strýček Draco a strýček Bill přijdou taky. Všichni mě budete muset nejvíc povzbuzovat, až přijdu na pódium, aby si lidi mysleli, že mám fanklub."

„Chceš, abychom udělali i plakáty?" Zeptal se Harry s úšklebkem.

„Nejsi vtipný, tati." Řekl Josh a obrátil oči v sloup. Bůh jim pomáhej, až se z něho stane teenager, už teď byl příliš vyspělý.

Brzy dovečeřeli a Harry s Joshem se jako obvykle dohadovali, jestli Josh snědl dost, aby mohl odejít. Severus ho chápal; on sám byl jak vrabec a raději jedl málo, ale častěji. Zdálo se, že jeho syn po něm něco zdědil, i když jen něco tak malého.