Stíny minulosti (SNARRY)

4.kapitola

Severus sledoval, jak Potter před sebou čmárá stohy poznámek. Muž měl tvář vyrytou soustředěním, spodní ret držel mezi zuby. Severus ho už nějakou dobu pozoroval a byl otrávený, že ho ignoruje a zároveň vzrušený kvůli tomu zdánlivě neškodnému gestu.

O jejich předchozím setkání nic nepadlo a Potter se od chvíle, kdy Severus dorazil do jeho domu, choval jako profesionál. Dlouze hovořili o hůlce, kterou Potter vytvoří, a přestože to Severuse zajímalo, vadilo mu, že se s ním zacházelo jako s jiným klientem.

Oheň v Potterových očích, když se na posledním setkání hádali, byl mnohem lepší než chladná profesionalita. Severus stále ještě nedokázal přesně pochopit, co měl Potter za problém, ale věděl, že tomu muži něco vadí.

„Takže na dřevo použijeme červený buk." Potter položil brk na stranu, založil ruce na prsou a podíval se na Severuse.

„To je neobvyklé." Řekl Severus. Nikdy předtím neslyšel o tom, že by se takové dřevo používalo při výrobě hůlek.

„Má velkou flexibilitu a v naukách o stromech je spojen s kreativitou a znalostmi. Bude to výborné pro magii spojenou s vytvářením lektvarů.„

„Zajímavé.„

Potter přikývl a řekl. „Kdyby vám nevadilo vstát. Musím vás přeměřit."

Severus odolal nutkání říci něco hrubého a místo toho vyhověl Potterově žádosti. Potter vyšel zpoza psacího stolu, máchl metrem a Severus se trochu narovnal.

Potter si změřil ruku s hůlkou od zápěstí k lokti a pak ji změřil celou. Přejel Severusovi po hrudi a pak změřil šířku jeho ramen.

Bylo to tak blízko jako za celá léta ne a Severus si byl jistý, že na Potterových tvářích viděl slabý náznak ruměnce. „Velmi důkladné, Pottere." Zamumlal tiše
Severus a Potterovi lehce zaškubalo v čelisti.

"Někteří z nás dělají věci rádi pořádně." Potter vzhlédl a podíval se mu do očí. Byla v nich výzva, ale Severus nedokázal přesně rozeznat o co šlo.

„Zajímalo by mě, jestli si děláte takové starosti se všemi klienty. "

Potter přimhouřil oči. „Nelichoťte si." Vrátil se zpátky do bezpečí stolu a zapsal si Severusovy rozměry.

„Už jste mi takhle lichotil... jednou." Řekl Severus a uvažoval, jakou reakci u muže vyvolá.

Potter k němu vzhlédl, tvář staženou vztekem. „Věci se mění." Řekl a hlas mu mírně zakolísal. „Začnu s předběžnou prací, až shromáždím všechny potřebné věci a pak –"

„Přinesl jsem tu knihu pro Joshe." Přerušil ho Severus a přemýšlel, jestli by Pottera nemohl popíchnout jinak.

Potter na okamžik zamrkal a pak řekl. „To je velmi pozorné. Děkuji. Později mu ji dám."

„Nemůžu mu ji dát sám? Rád bych ho upozornil na jednu konkrétní kapitolu.„

„Není tady.„

„Kde je?„

"Proč se staráte?" Zeptal se Potter a založil si ruce na prsou. „Nemá s vámi nic společného.„

To vypadalo trochu nepřátelsky, dokonce i na Pottera. „Líbí se mi. Zdá se, že ten pocit je vzájemný." Severus si užíval hry emocí, které se Potterovi míhaly po tváři.

„Jestli si myslíte, že vás nechám trávit čas se svým synem –"

„Co přesně vám vadí? Bojíte se, že by mě mohl mít radši než vás?" Zeptal se Severus s úšklebkem a díval se, jak se Potterovými rysy šíří hněv.