Stíny minulosti (SNARRY)

9.kapitola

Severuse by nikdy nenapadlo, že Bill Weasley skončí jako jeden z jeho oblíbených lidí, ale osud je zvláštní stvoření a on se rozhodl, že se s ním nebude přít. Nebýt Billova zásahu, Severus si byl jistý, že by mu Draco nikdy nepomohl a že by se na něj Harry zlobil donekonečna.

Ale tak to bylo, Bill přesvědčil Draca, aby Severuse o pár dní později vzal k Harrymu, a Severus se ocitl na Harryho prahu a nervózně čekal, až se dveře otevřou. Téměř jistě věděl, že kdyby přišel sám, Harry by mu dveře zabouchnul před nosem. Věděl dost o jeho výbušné povaze.

Zamračení na Harryho tváři, když otevřel dveře, jasně naznačovalo, jak se ten muž cítí, a Severus z toho nebyl nadšený. Stál nepatrně za Dracem a mlčel.

„Tenhle idiot," Draco trhl hlavou zpátky k Severusovi. „Se přišel omluvit.„

Severus by svého příšerného bývalého studenta velice rád proklel, ale když si uvědomil, že by to jeho věci nepomohlo, moudře od toho upustil.

„A potřebuje chůvu, aby to zvládl, že?" Zeptal se Harry s tvrdým výrazem.

"Říkej tomu garde. Někdo, kdo se postará, aby nedělal další průsery." Řekl Draco a Severus v hlavě počítal do deseti, aby nesáhl po hůlce.

„Kolikrát si ještě myslíš, že ti budu otevírat dveře?" Zeptal se Harry a přes Dracovo rameno nasměroval pohled na Severuse.

Severus zavrtěl hlavou a řekl, „Být tebou, neotevřel bych již poprvé. Neudělal jsem nic, čím bych si zasloužil tvou dobrou vůli a zdá se, že ji sabotuji na každém svém kroku. Nedivil bych se, kdybys mi řekl, abych se tu už nikdy neukazoval, ale doufám, že to neuděláš."

Harry vzdychl, obrátil oči v sloup, pak ustoupil stranou a řekl. „Jsem uprostřed velmi obtížné zakázky, takže nemám moc času.„

„Neboj se." Řekl Draco, když vešli do domu, „Brzy ho odvedu.„

„Draco, co kdyby sis šel dát něco k pití, asi si to zasloužíš, potom, cos ho musel poslouchat." Řekl Harry temně a Draco si pobaveně odfrkl.

Proklej je oba, nikdo se to nedozví.

„Ty." Harry ukázal prstem na Severuse. „Pojď se mnou."

Severus šel za Harrym do sklepní pracovny, potily se mu dlaně. Měl pocit, jako by byl pomatený školák, kterého přivedli před ředitele, ale věděl, že situaci si zavinil sám.

Harry se posadil ke svému pracovnímu stolu a chvíli se na Severuse díval s tupým výrazem, ale zdaleka ne tak rozzlobeným jako předtím.

„Ty vážně víš, jak to posrat, co?" Řekl nakonec a Severus se neubránil smíchu.

„Je to moje specialita," řekl Severus suše.

„Je to opravdu působivé.„

„A posral jsem to tentokrát nevratně?" Zeptal se Severus váhavě.

"Část mě chce říct ano," řekl Harry a Severus věděl, že to myslí vážně. „Jsem na tebe tak naštvaný, že se mi těžko přemýšlí.„

„Na to máš plné právo.„

„Nepotřebuji tvůj souhlas, abych se cítil naštvaný." Řekl Harry a Severus kajícně přikývl. „Nevím, co ode mě chceš. Jsi tak zmatený, že mám pocit, jako bych se polovinu času točil v kruhu. Nejdřív řekneš, že se chceš sblížit s Joshem, tak tě s ním nechám trávit čas. Pak se rozhodneš, že můj osobní život je tvoje věc, že máš právo vědět, s kým se stýkám nebo ne a chováš se skoro jako bys... žárlil."