Stíny minulosti (SNARRY)

7.kapitola

Když druhý den dorazil k Harrymu, byl nervózní, protože měl pocit, že ta příležitost je jakousi zkouškou. Byl to první velký milník, který trávil s Joshem a kdyby to dopadlo špatně, mohlo by to zničit všechny budoucí možnosti.

Co by se mohlo pokazit? Je to jen večeře! Přestaň přemejšlet, ty kreténe.

Jeho vnitřní hlas byl čím dál hrubější. Opravdu bylo na čase vymyslet lektvar, který by tu zatracenou věc dokázal umlčet.

„Severusi!" Otevřel dveře Bill a srdečně ho přivítal. „Pojďte dál, pojďte dál."

Severus vstoupil do vstupní haly a okamžitě ho pohltilo teplo domu. Byl krutě chladný den a procházka po vrcholcích útesů byla obzvlášť osvěžující. Bill si vzal plášť a Severus chvíli nasával lahodné vůně, které se linuly z kuchyně.

„Donesu vám něco k pití, máme otevřené šampaňské, bude to v pořádku?„

„Perfektní, děkuji." Řekl Severus a žaludek se mu stále chvěl nevysvětlitelnými nervy.

„Severusi?" Z obývacího pokoje se ozval Joshův hlas a za okamžik se k němu chodbou přiřítil. „Jsi tady!" Řekl vzrušeně a objal Severuse kolem pasu.

Severuse to gesto překvapilo, ale potěšilo, a tak se rozhodl vzít Joshe na bok tak, jak to dělával Harry. Josh se zazubil, Severusův žaludek se rozechvěl a on věděl, že to tentokrát nebylo od nervů.

„Veselé Vánoce," řekl a užíval si pocitu, že má syna u sebe.

„Veselé Vánoce!" Reagoval Josh nadšeně. „Pojď se podívat na mé dárky!„

Odnesl Joshe do obývacího pokoje, kde Draco přikládal do ohně poleno. Blonďák na něj s úsměvem kývl, což bylo víc než za celé týdny. Možná, že duch Vánoc propůjčoval muži trochu větší velkorysost vůči němu.

Josh ho provedl hromadou dárků, které dostal. Žádný z nich nebyl kýčovitý ani okázalý a mnohé věci, ze kterých byl nejvíc nadšený, byly jednoduché a levné. Severus doufal, že jeho vlastní dárek se setká se stejným nadšením.

„Měl bych jít a rychle pozdravit tvého otce a podívat se, jestli nepotřebuje pomoct v kuchyni," řekl Severus a Josh se zašklebil.

„Být tebou, nechodil bych tam. Táta nemá rád, když ho někdo ruší při vaření."

Severus se zasmál a řekl, „Nicméně si myslím, že to musím risknout. Je nezdvořilé nepozdravit hostitele." Rozcuchal Joshovi vlasy, překvapený, jak snadný ten čin byl.

Nechal Joshe s Billem a Dracem a šel hledat Harryho. Z vlastní zkušenosti věděl, že Harryho kuchyně je jeho útočištěm a že jen málokomu je dovoleno vstoupit. Přesto, byly Vánoce a on ho chtěl vidět.

Zastavil se na prahu kuchyně a nahlédl dovnitř, uviděl Harryho, jak balancuje nad několika hrnci na sporáku. Pomyslel si, že vypadá jako Molly Weasleyová, ale bylo mu jasné, že by Harryho takové přirovnání nepotěšilo.

Harry měl na sobě poněkud upnutou zástěru s obrysem svalnatého kulturisty vepředu a Severův ret se při tom pohledu zachvěl. Muž měl vyhrnuté rukávy a na tváři soustředěný výraz, který si obvykle vyhrazoval jen pro výrobu hůlky.

„Pěkná zástěra," řekl nakonec a Harry se otočil, mávaje naběračkou v jedné ruce a nožem v druhé.

"Neměl by ses plížit za chlápkem vyzbrojeným kuchyňským nádobím." Řekl a na tváři měl slabý náznak úsměvu. Zatáhl za spodek zástěry a řekl, „Líbí se ti? Dárek od toho blonďáka, co sedí v mém obýváku. Myslí si, že je k popukání.„