Letopisy Narnie- Dcera Telmaru

10. Osamělé ostrovy

Na druhý den ráno se posádka dál plavila nekonečným oceánem. Bylo poměrně chladné ráno, obloha byla temná a hrozilo, že brzy přijde bouřka. Viktorie s Lucií stály na zádi lodi a kochaly se pohledy na pestré mořské tvory jež se proháněly společně s Jitřním poutníkem a doprovázely ho na jeho cestě. Eustace se schovával někde v podpalubí a Edmund s Kaspianem spolu něco řešili v kajutě.
„Země!" Vykřikl člen posádky Rhin, který měl právě hlídku. Děvčata se rázem rozeběhla dopředu, cestou se k nim přidal Edmund, Kaspian a dokonce i Eustace. Ripčíp s kapitánem lodi Drinianem už ve předu byli a dívali se na blížící se krajinu. Před nimi, kousek vpravo u přídi ležel z nejbližších Osamělých ostrovů Felimat jako nízký zelený kopec vystupující z moře, a kousek dál za ním i šedé svahy jeho sesterského ostrova Doornu.
„Ach, jak je to dlouho co jsme tohle naposledy viděli, Edmunde?" Zasteskla si Lucka.
„Nikdy jsem nechápal, proč jsou vůbec Osamělé ostrovy součástí Narnie. " Podotkl Kaspian. „Dobyli jste je společně s Petrem?"
„Kdepak." Zavrtěl hlavou Edmund. „Osamělé ostrovy patřily k Narnii ještě před našimi časy. Za vlády Bílé čarodějnice."
„Zakotvíme tady, sire?" Zeptal se Drinian.
„To myslím nemá cenu. Za našich dob Felimat nikdo neobýval a vypadá to, že je tomu i dodnes. Lidé žili převážně na Doornu a pak taky na Avře, to je ostrov za Doornem. Na Felimatu se jen pásly ovce." Odpověděl kapitánovi Edmund.
„ V tom případě to budeme muset objet a přistát až na Doornu, takže budeme veslovat." Prohlásil Drinian.
„To je škoda, že nepřistaneme na Felimatu. Ráda bych se po něm znovu prošla. Byl hrozně osamělý, ale tak krásně osamělý. Všude tam rostla zelená tráva a jetel a vzduch voněl mořem." Zavzpomínala Lucka.
„Taky už bych se ráda prošla." Prohlásila Viktorie. „Co takhle kdybychom se na ostrov doplavili člunem a prošli se tam? Jitřní poutník nás může vyzvednout na druhé straně."
„To zní skvěle!" Zajásala královna Lucie.
Kdyby tenkrát věděli, co je na ostrově čeká, asi by si své počínání rozmysleli, ale teď to vypadalo lákavě.
„Dobře, uděláme si procházku po ostrově." Souhlasil Kaspian. „Ty půjdeš také, ne?" Zeptal se král Eustace, který mu s bledým obličejem zíral přes rameno.
„Udělám cokoliv jen abych se dostal z téhle mizerné lodi." Odsekl Eustace.
„Jak to myslíš, mizerné?" Urazil se Drinian.
„V civilizované zemi, odkud pocházím jsou lodě na takové úrovni, že člověk v podpalubí ani neví, že je na moři. Být tady ještě chvilku a vyskočil bych snad sám." Odpověděl kapitánovi povýšeně.
Edmund s Lucií jen protočili oči. Moc dobře věděli, že by jejich bratranec neskočil. Na to by moc velký srab.
„Tak v tom případě už můžeš zůstat na břehu." Prohodil Kaspian. „Driniane buď tak hodný a spusť nám člun."
Viktorie vrhla na Kaspiana káravý pohled, takhle by se k hostům chovat neměl, i když to co řekl bylo vážně hrubé.
O chvilku později seděli Kaspian, Viktorie, sourozenci Pevensieovi, Eustace i myšák Ripčíp na malém člunu a mířili k břehu ostrova.
Před nimi se rozkládal krásný trávník měkký jako peřinka. Bylo tu mnohem tepleji než na palubě a když přecházeli pláž, slyšeli někde v délce zpívat skřivana.
Stoupali dál po poměrně příkrém svahu nahoru. Na vrcholu se otočili a spatřili Jitřního poutníka, jak se pomalu přesunuje k západu. Chtěli pokračovat v cestě, ale najednou je někdo popadnul zezadu za ruce, chtěli se bránit, ale únosců bylo víc a za chvíli byla šestičlenná skupinka svázána a odzbrojená.
„Neříkejte jim, kdo jsme!" Stihl všem ještě poručit Kaspian.
Viktorie na něj nevěřícně zírala. Proč by neměli?
Chudáka Ripčípa držel pevně v rukách obtloustlý chlap, myšák se vzpíral, kousal, ale nebylo mu to vůbec platné.
„Kdo jste?" Zeptal se Kaspian věznitelů. Nikdo mu ale neodpověděl. Táhli je dolů z kopce a neřekli nikomu ani slovo.
„Ty zbabělče! Vrať mi můj meč a bij se!" Křičel Ripčíp, který se stále zmítal v mužových rukou .
„No páni!" Hvízdl jeden z mužů. „Ta myš umí mluvit! Tak za toho dostaneme tak nejmíň třista srpků!" Zaradoval se.
„Vy jste otrokáři!" Zděsila se Viktorie. „Že se nestydíte! Prodávat nevinné bytosti!"
„Sklapni, holčičko!" Zakřičel jeden z mužů a chystal se princeznu praštit.
„Dotkneš se jí a jsi syn smrti." Varoval otrokáře Kaspian zlostným hlasem.
„Křiváku, víš že zboží nemlátíme. Musíme je pro kupce  přivést v co nejlepším stavu." Zastavil muže jménem Křivák další z mužů. „A vy neodmlouvejte. Nějak se živit musíme." Pokrčil muž rameny. Všichni zmlkli, jen Ripčíp neustále pálil jednu nadávku za druhou, po chvilce však zmlknul taky, jelikož zjistil, že to nemá cenu, muži se mu jen smáli a ptali se, kdo dokázal takhle skvěle myš vycvičit.

Když došli k pobřeží naproti Doornu, uviděli malou vesničku. Náhle z jednoho kamenného domku, jež vypadal jako hostinec , vyšel urostlý, elegantní muž s hnědým plnovousem.
„Už zase Pugu? Vezmeš zboží na trh?" Zeptal se vousatý muž otrokáře.
Otrokář jménem Pug se uklonil až k zemi a podlézavým tónem odpověděl: „Ano, Vaše Milosti. Líbí se Vám některý z nich?"
„Nebudu podporovat t..." Muž se zarazil, když jeho oči spočinuly na králi Kaspianovi. „Kolik chceš za toho chlapce?" Zeptal se otrokáře a ukázal na Kaspiana.
„Věděl jsem, že se Vám zalíbí, pane." Klaněl se Pug „Ale musím Vám říct, že zrovna tento chlapec se mi velmi líbí a já jsem moc velká měkkota na tuto práci. Ale pro takového zákazníka jako Vy, Vaše Milosti..."
„Dám ti za něj sto padesát srpců!" Přerušil ho muž, znechucen jeho žvásty.
„Jak jste štědrý, pane!"
„Jestli ho máte v plánu odvést, vezměte si i mě!" Přerušila je Viktorie. Kaspian se na svou sestřenici odmítavě podíval. Nepřicházelo v úvahu aby si odvedli i Viktorii.
„Nebuď drzá, slečinko." Okřiknul princeznu otrokář. Muž se na dívku zkoumavě podíval, ale pak prohlásil, že má peníze jen na jednoho z nich a spolu s Kaspianem zmizel pryč. V tu chvíli se Lucka rozbrečela, chtěla toho muže poprosit, aby je nerozdělovali, ale bylo pozdě. Otrokáři je všech pět, Edmunda, Lucku, Viktorii, Eustace i myšáka popadli a odvedli je na otrokářskou loď do podpalubí, kde už několik věznů bylo. Teprve potom co se za nimi zavřeli dveře se Viktorie rozbrečela, přemýšlela nad tím co se asi stane s Kaspianem. Eustace začal nadávat, jakoby za všechno mohli všichni ostatní jen on sám ne. Nikdo jiný si jich však nevšímal.
Po chvíli vše utichlo. Eustace vzdal nadávky, Lucka s Ripčípem usnuli a Viktorie seděla potichu o kus dál.
„Kaspian se z toho dostane, je to přeci král." Promluvil na princeznu povzbudivě Edmund.
„Já vím, ale mám strach. Mysleli jsme si, že je ostrov neobydlený a on se tady mezitím rozjel obchod s lidmi. Za tohle všechno může Miraz, chápeš to? Zničil všechno co se dalo a tady jsou následky." Povzdechla si Viktorie.
„Právě proto jsme všichni tady, abychom jeho chyby napravili, ne?" Usmál se Edmund a princeznu objal kolem ramen, ta se mu zabořila více do náručí a o chvíli později usnula také.