Letopisy Narnie- Dcera Telmaru

2. Trpaslík

Viktorii probudila něčí ruka na jejích ústech. Vyděsila se a málem dotyčného uhodila do tváře, ale ten jí včas ruku zachytil.
„Viktorie, nemějte strach, musím Vám něco ukázat." Pravil hlas tiše.
Trošku se uklidnila. Hlas patřil stařičkému profesorovi Korneliusovi. Byl to malý, podsaditý muž s brýlemi na špičce nosu. Povětšinu času se usmíval, ale dnes měl obličej vážný a plný obav.
„Oblékněte se a přijďte za mnou. Budu čekat na chodbě." Řekl profesor a opustil dívčin pokoj.
Viktorie se beze slova zvedla a oblékla na sebe jednoduché červené šaty, poté se vydala za profesorem. Ten jí zavedl až k nejzápadnější komnatě, poznala to tam hned, byla to jednací síň.
„Co tady děláme?" Zeptala se zvědavě.
Sem přeci chodit nesmí.
„Jen buďte tiše a pozorně poslouchejte." Pošeptal jí profesor. Společně se schovali za honosný, zlatý trůn. Kde nemohli být viděni, ale oni sami mohli pozorovat vše, co se kde pohnulo.
Za malou chvíli se v komnatě začali scházet lordi. - Dřív jich bylo víc, ale většina záhadně zmizela. -
Jednací síň byla vlastně jakási kruhovitá místnost s trůny po obvodu, na které se příchozí lordi usadili. V samém čele stál ten největší a nejvznešenější trůn ze všech - trůn krále- za kterým se Viktorie s profesorem schovávali.
Jako poslední přišel Miraz. Měl naštvaný výraz a bylo vidět, že ho něco hrozně vytočilo.
„Svolal jsem tuto schůzi, abych vám oznámil strašlivou novinu. Náš milovaný princ Kaspian zemřel - zemřel rukou Narnianů." Prohlásil Miraz a nasadil smutný výraz.
Komnatou se ozýval šum hlasů. Nikdo tomu nemohl uvěřit. Viktorii se zadrhl dech. On nemůže být mrtvý!
„Co to tady plácáte za nesmysly? Narniani neexistují. Vsadím se, že jste ho zabil Vy, všichni moc dobře víme, že si brousíte zuby na trůn. " Ozval se Lord Sopespian. Muž ve středních letech a jeden z mála, který se dokázal ještě ozvat.
„Věděl jsem, že mi nebudete věřit, a proto mám důkaz." Odpověděl klidně Miraz.
Mávnutím ruky naznačil vojákům, aby otevřeli dveře.
Za nimi se krčil malý, vousatý mužíček.
„Tohohle jsme chytili přímo na místě činu! Vrhnul se i po nás, ale my byli rychlejší, bohužel, Kaspian takové štěstí neměl. Divocí Narniani ho krutě zbili a na místě sežrali zaživa." Pravil král  zdrceným hlasem.
Viktorie zalapala po dechu.
Sežrali ho zaživa?
„Je až neuvěřitelné, co všechno si dokážeš vymyslet." Promluvil trpaslík znechuceně a odplivl si.
Všichni v sálu mlčeli. Král Miraz do trpaslíka surově kopnul, až se malá bytost zapotácela a spadla.

„Co s ním uděláme, králi? A s ostatními Narniany. Nehrozí, že začnou napadat vesnice?" Zeptal se jeden z lordů.
Už ani jeden nepochyboval o tom, že by to nespáchal on.
Měli před sebou důkaz, že opravdu existují a byli přesvědčeni, že jsou to jen barbarská, krvežíznivá monstra.
Trpaslík si promnul bolavou tvář, kam ho Miraz kopnul. Rozhodl se vzdát se jakékoliv obhajoby. Tušil, že by mu stejně nikdo nevěřil. Ale pokud někdo zatroubil na roh, jež měl ten mladík u sebe, znamenalo to, že možná přijde pomoc a Narnianům se vrátí jejich země.
„Rozhodl jsem se, že mu udělíme trest smrti, ve vší tajnosti samozřejmě, nechceme přeci, aby se šířila panika. Zvýšíme ostrahu hradu. Nikdo nesmí po setmění ven. Ty bestie útočí jedině pod rouškou noci." Pravil Miraz.
Trpaslík nehnul ani brvou. Jen dál poslouchal a tiše doufal v naději.
Proti Mirazovu plánu nikdo nic neměl. Nebo se spíše ani neodvážil odporovat, i kdyby měli třeba pochybnosti. A tak se rozhodlo, že nebohého trpaslíka svážou a shodí do řeky v lese Duchů. Místa, kterého se Telmaríni báli snad ještě víc, než samotných Narnianů.
„Uděláme to co nejrychleji, nejlépe ještě dnes po snídani. Prohlašuji schůzi za ukončenou. " Ukončil debatu Miraz a rázným krokem vyšel z komnaty.
Lordi ho následovali. Nového vězně zatím zavřeli do žaláře a po snídani ho odvezou na smrt. Tak zněl rozsudek.

„Pane profesore... t...to nemůže být pravda. " Vzlykala Viktorie.
Její hlas zněl utrápeně. Slzy se nedaly zadržet. Byl jako její starší bratr. Vždycky jí chránil a utěšoval. Když byla smutná, dokázal jí rozesmát. Opravdu byl sežrán bytostmi, které jako malý společně tak milovali?
„Nechce se mi tomu věřit. Přeci znáte svého otce, je schopen si vymyslet cokoliv v jeho prospěch. Přesto, vyvrátit to nemohu." Odvětil profesor smutně.
„A co kdybychom jsme se zeptali toho trpaslíka? Je přeci dobré vědět obě verze příběhu." Odpověděla s nadějí Viktorie.
Profesor si zamnul tvář, než promluvil. „Dobře. Zeptejte se ho, ale dávejte na sebe pozor, Viktorie." Odpověděl profesor tiše. Sice jeho otec byl trpaslík. To moc dobře věděl. Ale jak mohl vědět, že Narniané opravdu nezdivočeli, když byli vyhnání do lesů jako pravá zvířata?
Vydali se každý na jinou stranu, Viktorie k trpaslíkovi a profesor do své knihovny.
Princezna měla štěstí, skoro nikdo u věznice nebyl. Jen hlídač, který hlasitě chrápal.
Trpaslík byl až úplně v zadu. Seděl na špinavé, kamenné podlaze a upřeně pozoroval zeď, jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě. Když Viktorii zpozoroval, upřel na ni jeho pronikavé oči.
„Kdo jste?" Promluvil trpaslík jedovatě.
„To není důležité, chci jen vědět, jestli je Kaspian opravdu mrtvý." Odpověděla Viktorie
„Proč bych Vám to měl říkat? Jste Telmarínka a stejně by jste nevěřila."
„Věřte nebo ne, já věřím mnoho podivným věcem. Jen mi prosím řekněte, že je to lež. Nevěřím, že by jste byl schopen někoho zabít." Trpaslík nemohl uvěřit svým uším. Zíral na dívku před sebou. Všímal si její ubrečené tváře, dlouhých hnědých vlasů, ozdobené červenou stužkou, s očima temnými, přesto tak laskavými.
„Nezabil jsem ho, pravděpodobně je teď u Čuchomecha. "
„U koho?"
„U Čuchomecha, jezevec. Nemějte strach, postará se o něj dobře."
„Děkuju. Dostanu Vás ven, ano?"
„Ne, nedělejte si problémy, vsadím se, že teď by jste tady být neměla. Jděte, ať Vás nenajdou."
Viktorie chtěla něco namítnout, přerušil jí křik Miraze. „Viktorie! Co tady děláš? Máš být na snídani! Co kdyby ti něco udělal?"
„Vždyť je zavřený, nemohl by mi nic udělat."
„Neodmlouvej mi a vypadni na tu snídani! Ještě si to s tebou vyřídím!"
Viktorie smutně pohlédla na trpaslíka, ten jí věnoval povzbudivý úsměv.
„Jsem Trumpkin." Zašeptal trpaslík. Miraz se zamračil, tohle nevypadá dobře. Díky bohu, že za pár dní se Viktorie zbaví.

Napsáno 12.11.2016 ve 12:04 ( upraveno 17.4. 2017)