Letopisy Narnie- Dcera Telmaru

19. Plynutí času

Aslan měl pravdu, když říkal, že u něj čas neexistuje. Viktorie nevěděla jak dlouho už u něj žije, všechno splynulo do jediného dne. S Ripčípem chodívali na dlouhé procházky k jezerům, a když se jim moc stýskalo po domově, stačilo se jen naklonit nad průzračnou vodu jezera a mohli spatřit co se v jejich milované Narnii děje. Princezna často kontrolovala Kaspiana. Trápil se. Jen co se mu podařilo konečně porazit Alvara a zmanipulovaného prince Eliena, čekala ho další rána. Jeho manželka Liliandil zemřela. Zůstal po ní jen syn a i toho postihla tragédie. Zmizel a nikdo neměl tušení kam. Kaspianovi zůstal jen starý skřítek Trumpkin a tak ti dva spolu stárli a společně vzpomínali na lepší časy.
Jednoho dne si Aslan zavolal princeznu k sobě a sdělil jí, že brzy zavolá Eustace zpátky do Narnie, aby stařičkému králi Kaspianovi pomohl najít jeho jediného syna, a ona že na něj má dávat pozor, ale nesmí ji spatřit žádné narnijské oko.
Princezna se zaradovala. Sice neuvidí Edmunda, ale po Eustacovi se jí také moc stýskalo a ráda ho uvidí. Netrpělivě vyhlížela den, kdy se konečně rozhodne Aslan Eustace povolat zpět.
—————
Eustace s Jill byli zatím ve škole, společně se schovávali před svými spolužáky, nesnášeli to tady. Ani jeden. Eustace, i když se dřív bavil se všemi, zjistil, že jeho spolužáci jsou jen povrchní a namyšlení, nechtěl s nimi mít nic společného a Jill šikanovali už jen tak ze zvyku. Posmívali se jí za její pihy, pořvávali na ni a tahali za copy.
Dvojice se schovala do skleníku, chtěli mít klid, když tu najednou uslyšeli hlas: „Pojďte! Naše hrdličky se určitě schovávají ve skleníku!"
Vyděšeně se na sebe podívali. Hlasy se k nim neustále blížily. Eustace věděl, že až je najdou, začnou zase typické posměšky a urážky. Nepřál si nic jiného, než kdyby mohl teď zmizet anebo vrátit se do Narnie. Jak dlouho má ještě čekat? Je to už pomalu rok co se vrátili. Edmund ho neustále bombarduje otázkami jestli už tam byl a zjistil co se tam stalo, ale Aslan jakoby neustále na něco čekal.
Dveře skleníku se pomalu začali otevírat, už mohli vidět vůdce té zpropadené party, která je neustále šikanovala, Julius Brandson se k nim se škodolibým úsměvem blížil.
„Pojď!" Křikla Jill a chytila Eustace za ruku. Společně vyběhli zpoza pultu plném rostlin, za nímž se schovávali a vydali se směrem k opačným dveřím, než z jakých vyšel Brandson. Jakmile dveře zavřeli, oněměli úžasem. Ocitli se na krásné, rozkvetlé louce, v dálce slyšeli zpívat ptáčky a stromy se k nim pomalu prohýbali jakoby jim chtěli něco prozradit. Všimli si, že stojí na jakémsi srázu, jež klesá až daleko do hlubin.
„Kde to jsme?" Zašeptala omámeně Jill, rozhlížejíc se kolem. Měla stochutí se rozběhnout skrz zelenou trávu a užít si naplno toto krásné místo.
„Narnie." Zašeptal stejně omámeně Eustace. Konečně se sem vrátil. Konečně ho Aslan vyslyšel.
„To je nádhera!" Vykřikla radostně Jill a rozběhla se k okraji srázu.
„Jill! Pozor, nechoď tak blízko. Musíme to obejít a pokusit se najít Viktorii nebo Kaspiana." Vyděsil se Eustace a strhnul svou kamarádku dál od okraje, ale ta jakoby úplně zapomněla na strach z výšek, kterým celý život trpěla a dál se kochala výhledem ze srázu. V tom jí podjela noha a nebýt toho, že jí Eustace zachytil, spadla by přímo dolů. Jen co ji ale vytáhnul nahoru, podjela noha i jemu, ale to už se nestihnul zachránit a zřítil se dolů do hlubin. Jill vyděšeně vykřikla, ale bylo pozdě. Eustace padal do hlubin.
V tom se objevila Viktorie, foukla a Eustace se zvednul do výšky, poslala ho směrem k hradu. Jill mezi tím seděla na kraji a brečela. Neviděla co se stalo a myslela si, že je Eustace mrtvý. Co teď bude dělat?
„Neboj se. Eustace je v pořádku." Promluvil něžný hlas. Jill se prudce otočila. Spatřila dívku s krásnými, dlouhými vlasy, ozdobené červenou stužkou, stejnou barvou jako její šaty a na krku se jí vyjímal řetízek s malinkým srdíčkem. Vřele se na Jill usmála a řekla: „Jsem Viktorie,"
„Ta princezna Viktorie?" Skočila jí Jill do řeči  a oči se jí malinko rozzářily.
„Asi?" Řekla Viky zmateně, nevěděla co je to za dívku a byla z ní malinko v rozpacích. „Kdo jsi  ty?"
„Pro-promiňte, princezno, jsem Jill. Jill Poleová, Eustacova kamarádka." Řekla Jill koktavě a nemotorně se uklonila. Nevěděla jak se chovat k princezně.
„V tom případě vítej v Narnii, Jill." Usmála se Viktorie, „Pověz mi, co se stalo? Jakto že Eustace spadl ze srázu?"
„Je to má chyba, já jsem se chtěla předvádět. Nechtěla jsem aby se mu něco stalo! Promiňte mi to, princezno!" Drmolila Jill a slzy jí už zase začaly stékat po tváři. Myslela si, že jí pošlou domů a nikdy to tady neuvidí. Neměla by tu být.
„Nic se nestalo. Eustace jsem poslala za Kaspianem a tebe za ním pošlu taky. Jen si budeš muset zapamatovat více věcí, které mu pak musíš říct. Musíte zachránit prince Riliena, Kaspianova syna, zmizel a nikdo neví kam. Jste jejich poslední záchrana. " Řekla Viky smutně. Bylo jí Kaspiana líto, nejraději by se za ním hned rozběhla a pomohla mu.
„Co musím udělat? Odpověděla rozhodně Jill.
Viktorie se usmála, líbilo se jí, jak je dívka kurážná, trochu jí připomínala samu sebe.
„Musíš si zapamatovat čtyři znamení, jež tě na tvé výpravě povedou. První: jakmile Eustace vkročí do Narnie, potká starého a drahého přítele. Musí toho přítele okamžitě pozdravit, když to udělá, dostane se vám oběma účinné pomoci. Druhé: musíte putovat ven z Narnie na sever, až narazíte na trosky města dávných obrů. Třetí: na kameni v tom zničeném městě narazíte na nápis a musíte se řídit tím, co vám nápis sdělí. A za čtvrté: ztraceného prince poznáte, jestli ho najdete, podle toho, že z osob, které na svých cestách potkáte, bude on první, kdo vás požádá, abyste něco učinili ve jménu Aslanově." 
„To je všechno?" Zeptala se Jill. Zdálo se jí to lehké.
„Nejdřív si to musíš zapamatovat. Je důležité, aby sis všechno pečlivě zapamatovala. Zopakuj mi ty čtyři znamení." Přikázala jí princezna.
Jill se pokusila znamení zopakovat, ale dokud je neřekla úplně přesně, nehodlala jí Viktorie pustit, tak nakázal Aslan. Jakmile však byla schopná odříkat jí všechna čtyři pravidla, poslala Jill do výšin stejným způsobem jako předtím Eustace.
„A pozdravuj za mě Eustace až ho uvidíš!" Zamávala princezna, když Jill mířila směrem do Narnie.