Letopisy Narnie- Dcera Telmaru

20. Záchrana prince

Viktorie tiše sledovala každý krok Jill a Eustace. Nezištně jim pomáhala a sledovala každý jejich pád i vzestup. Několikrát měla nutkání jim pomoct mnohem více, ale věděla, že nemůže. Sledovala, jak potkali  bažiňáka Šklíblatíka, který jim se vším ochotně pomáhal, i když občas s jistými poznámkami.
Sledovala, jejich útěk od obrů, kteří si je chtěli dát k obědu, jejich souboj se zlou čarodějnicí.
Eustace bojoval statečně. Škola od myšáka Ripčípa se mu vyplatila a on bojoval jako lev.
Probojoval se až do opuštěné místnosti pokryté krátery, které nebezpečně natahovaly své pařáty k jejich hlavám a vyhrožovaly, že jim podříznou hrdla. Putovali dlouho, až dorazili do velké místnosti s mramorovými sloupy.  V místnosti kromě sloupů byla ještě stříbrná židle, na které seděl rytíř, celý oděný v černém. Vídali ho po boku čarodějnice, ale nikdy nepromluvil ani slovo. Jen tiše stál a občas na rozkaz  zaútočil. Teď ale jen tiše seděl a ani se nepohnul.
,,Myslíš, že žije?" Zeptala se Jill potichu.
Jen co to dořekla, rytíř se pohnul. Prudce se nadechl a zvolal: ,,Prosím, dobří lidé, ve jménu Aslana zachraňte mě!"
,,Vy jste princ Rilian!" Vykřikla nadšeně Jill. Vzpomněla si na poslední Viktroriinu radu, že ztracený princ je ten, který je jako první požádá o něco Aslanovým jménem.
Oba přátelé se zaradovali, pomohli princi z okovů a společně se vydali k domovu. 
V Narnii už je netrpělivě vyhlížel stařičký král Kaspian, který se již vrátil ze svých cest a toužil po letech spatřit svého jediného syna.
To bylo shledání. Plné slz a objetí, i přesto že byl král už velmi starý, poznal i svého dávného přítele Eustace a na jejich počest se uspořádala veliká hostina. Narnie opět bude úplná.

Zatímco se princ společně a Eustacem a Jill připravoval na korunovaci, Kaspian  zatím seděl u starého obrazu Viktorie a vypravoval mu vše, co se událo.
Jak Eustace s Jill zachránili jeho syna, jak ho korunoval a jak se slavilo. Dělával to často, už od doby co zmizela. Bylo to, jakoby tady byla s ním.
Věděl, že ho slyší.
,,Můj králi..." Promluvil právě přicházející trpaslík Trumpkin.
Chtěl krále informovat o blížící se korunovaci, když v tom se zarazil, oči nevěřícně vykulené na obraz jejich dávno zmizelé princezny.
,,Copak, můj drahý příteli?" Zeptal se král, když se skřítek neměl k dokončení věty.
,,Pane, ten obraz..." Mumlal trpaslík.
,,Co je s ním?" Zeptal se král zmateně a obrátil se znovu k obrazu, tam ale nikdo nebyl. Jakoby se obraz princezny vypařil a zůstal tam jen velký zlatý rám.
,,Co se stalo s tím obrazem?"Křičel vyděšený Kaspian.
,,Nic se nestalo, já jsem tady." Promluvil hlas, který ani jeden z nich tak dlouho neslyšel.
Viktorie stála u dveří, jakoby se nic nestalo a vystoupení z obrazu bylo úplně normální. Vypadala přesně jako před padesáti lety. V červených šatech a červenou stužkou ve vlasech.
,,Měli bychom jít korunovat tvého syna, co říkáš Kaspiane?" Usmála se princezna.
,,Vaše Veličenstvo..." Mumlal zmatený starý trpaslík.
,,Ráda tě opět vidím, Trumpkine." Usmála se Viktorie. Kaspian nebyl schopen slova. Ona tam stála, živá a pořád osmnáctiletá, jakoby nezestárla ani o vteřinu.
,,Budeme tu stát dlouho nebo jdeme na tu korunovaci?" Zasmála se znovu princezna.
,,Viky!" Vykřikl král a svou sestřenici pevně objal. Tolik se mu stýskalo.

Po chvilce vítání všichni  zamířili do hlavního sálu, ve kterém už byli všichni poddaní. Uprostřed sálu stál i Aslan, který se zde objevil stejně nečekaně, jako Viktorie.  Po boku mu stál Ripčíp, Eustace s Jill tam byli také a povídali si.
,,Viky!" Zakřičel na princeznu Eustace, jež si až do teď povídal s myšákem.
Viktorie se usmála a hned svého přítele objala.
,,Ráda bych ti řekla, že tě vidím, ale já s vámi byla po celou dobu vaší výpravy." Přiznala se princezna.
,,Já vím. Děkuji." Odpověděl Eustace a princeznu objal.
,,Jo a mám pozdravovat od Edmunda." Pošeptal do objetí Eustace.
Princezna značně zčervenaly tváře. Nezapomněl.
,,Je na čase korunovat nového krále Narnie!" Zvolal Aslan. 
Král Kaspian sejmul korunu ze své hlavy a za úplného ticha konečně korunoval svého právoplatného nástupce, ozval se jásot.
Byla velká hostina, ale všichni věděli že druhý den nastane loučení.
Eustace a Jill se musí vrátit a Viktorie s Ripčípem také.
,,Pozdravuj ode mě Edmunda a řekni mu, že jsem v pořádku a vyřiď, že já také nezapomněla. Nikdy. " Kladla Eustaci na srdce princezna. Eustace se se usmál a slíbil, že mu to vyřídí. Jill stála opodál a vše s úsměvem sledovala. Byla poctěná, že mohla prožít takové dobrodružství a z celého srdce si přála, aby se sem  mohla jednoho dne  vrátit. Brzy se jí to určitě splní.
,,Králi Kaspiane, bude nám ctí, když nás budete následovat." Obrátil se myšák na Kaspiana. Starý král nechápal, co tím myslí.
,,Je čas se připojit k nám, Kaspiane." Usmála se na něj Viktorie.
A tak se stalo, že Kaspian s věrným přítelem Trumpkinem se dostali do Aslanovy země, Jill i Eustace se dostali zpátky do Anglie a v Narnii opět po letech zavládl mír.