Letopisy Narnie- Dcera Telmaru

5.Edmundův návrh

Druhý den ráno, kdy první paprsky slunce dorazily i do naší jeskyně, už byli všichni vzbouřenci proti Mirazovi vzhůru.
Včerejší události všechny velmi poznamenaly, jelikož už předtím jich bylo značně méně, ale teď, když je někteří dokázali zradit, jejich morálka klesla na bod mrazu.
Viktorie už od časného rána trénovala s lukem a šípy aby přišla na jiné myšlenky, ale také proto, že událost předchozí noci jí dokázala, jak bezbranná by byla, kdyby jí někdo chtěl napadnout. Což se určitě stane, vzhledem k tomu, že se připravují do války.
Šípy se opakovaně zabodávali do kmenů stromů, ale ona sama s tím rozhodně spokojená nebyla, převážně proto, že se jí sice povedlo šípy střelit do stromů, ale rozhodně ne vždycky do těch stromů, do kterých původně chtěla.
„Musíš svému luku více věřit, jakoby byl tvou součástí. " Promluvil dívčí hlas. Byla to královna Zuzana, která ji už jistou chvíli pozorovala.
Viktorie jí připadala zvláštní, v jednu chvíli se chovala jako vzorná dáma ze zámku a v tu druhou, střílela šípy do stromů jako nějaká narnijská bojovnice.
„Dívej, ukážu ti pár fíglů." Usmála se a začala jí ukazovat všelijaké pasti a vychytávky, které se naučila, když tady společně se sourozenci vládla.
Viktorie bedlivě naslouchala a pomalu pochytávala vše co jí Zuzana říkala. Byla velmi šikovná. To musela mladá královna přiznat. Možná ještě lepší než Kaspian, kterému pomáhala před malou chvílí.
Kaspian. Nevěděla co si o něm myslet. Už od začátku se jí zamlouval. Byl krásný, chytrý a statečný. Přesně její typ. Ale copak to jde? Vždyť teoreticky je o třinácet let mladší.
Z myšlenek jí vytrhl Viktoriin nadšený výkřik, které se právě podařilo už po třetí za sebou zasáhnout střed terče.
„Wow. Pozor aby tě nevystřídala, Zuzko. Je vážně dobrá. " Utrousil posměšně Edmund, jež je celou dobu pozoroval opřený o strom.
„To ne. Na královnu Zuzanu nikdo nemá. Ve vašem věku byla nejlepší z nejlepších. A dosud jí nikdo nepřekonal." Odpověděla Viktorie rychle. Edmundova slova jí vehnala malý ruměnec do tváří.
„Jsem si jistá, že až budeš více vytrénovaná, určitě mě trumfneš. " Zasmála se v odpověď Zuzana.
„Myslím, že trénování bude mít víc než dost. Jsme obklíčeni nejen Telmarínskou armádou, ale i Alvarovými muži." Ozval se najednou Kaspianův hlas.
Obě dívky s sebou polekaně trhly.
„Kdo je Alvar?" Zeptala se zmateně Zuzana.
„Král Severních zemí. " Odpověděla tiše Viktorie. Nechtěla ani pomyslet na to, co se stane, když prohrají. Pokud je tady i Alvar, znamená to, že si pro ni přijel osobně sám. Sklopila oči k zemi. Nálada jí rapidně klesla.
„Svolejte radu. Něco mě napadlo." Řekl po chvíli Edmund. Věděl, co se právě honí Viktorii hlavou a nechtěl připustit, aby se opravdu musela vdát.

Kaspian jeho rozkaz poslechl a s pomocí ostatních zavolal všechny na důležitou schůzku, o které sám nevěděl co se bude dít.

„Tak mluvte, Výsosti. Co vás napadlo?" Dorážel netrpělivě myšák Ripčíp. „Ujištiji vás, že já a mý myšáci jsme za vás ochotni položit život!" Všechny myšky sborově přikývly, až se Lucinka musela usmát nad jejich roztomilostí.

„Nebude třeba. Pokud všechno dobře vyjde." Odpověděl Edmund a vzápětí začal vysvětlovat svůj plán. V podstatě šlo o to, že se král králů Petr utká proti Mirazovi. Muž proti muži. Podle starých zákonů, pokud jeden z nich zemře, musí se armáda poraženého vzdát. Je to riskantní, ale alespoň ušetří životy.

„Jste si jistý, že je to dobrý nápad? Miraz je mazaný, udělá vše pro to aby vyhrál a Alvar zrovna tak." Konstatovala Viktorie. Moc dobře svého otce znala. Byl krutý a ctižádostivý.

„Nemusíš mít strach. Za své vlády jsem bojoval s mnohem horšími protivníky." Snažil se jí ujistit Petr, ale Viktorii moc nepřesvědčil. Na druhou stranu to zkusit musí. Jsou v oslabení a tohle je jediná naděje.