The memory In Your Eyes

Kapitola 1

V ulicích města prší, je zima a velký hluk. Všude jezdí taxíky a naštvání lidé se hádají do telefonů. Každý kdo vedle vás projde, má úplně jiný život. Jiné zaměstnání, jinou školu či nemá ani jedno. Někdo může být doktor co může zachránit život a někdo zase vrah co o něj může připravit. Pak tu jsou tací, kteří pomáhají život zlepšovat, jako třeba právníci. A pak tací, kteří vám ho celý zničí, jako třeba dealeři.

Louis Tomlinson je zrovna jeden z nich, chodí na NYU School of Law, neboli právnická vysoká škola v New Yorku.

"Bože, jak se mám tohle všechno naučit na zítra-..dneska." Naštve se Chlapec, podívá se na hodiny a už vidí jak ručičky říkají že jsou tři hodiny ráno. Plácne učením o zeď a sebou zas do postele.

Louis vstane brzy, má velké kruhy pod očima a absolutně se na nějaké zkoušky či testy necítí. Bohužel už je vynechal minule takže si to tentokrát nemůže dovolit.

Konečně se dostane před školu, zjistí že je tu až moc v čas, možná i brzy. Stresuje se, včera dal přednost spánku než učení a i přesto má pocit jakoby měl každou chvíli odpadnout a spát.

Ještě před hodinou, přejde ke skříňce. Uloží si učebnice co teď nepotřebuje aby měl tašku lehčí. Když skříňku ale otevře, uvědomí si že nebyla zamčená. Podívá se dovnitř a uvidí nějaký pytlíček s malým papírkem. Papírek vezme do ruky a potichu si ho přečte.

Všimnul jsem si, že jsi nějak unavený, obvykle máš nejlepší známky, ale poslední dobou to vůbec nedáváš. Mám tady pro tebe malý dárek. Zkus ho, určitě ti pomůže se soustředit a trochu tě to probere. Pokud ti to opravdu pomůže, přijď si pro nový dárek do uličky za Clubem the Rayens. Tentokrát to bude ale dárek za peníze. Hodně štěstí :)
-H69

"Pft, "H69"..to je debilní jméno." Zašeptá si modrooký chlapec sám pro sebe. Vezme pytlíček a vezme z něj dva prášky. Neví co to je za prášky, samozřejmě mu došlo že drogy to jsou.

Chvíli váhal ale pak je spolknul a vyšel do třídy.

Trochu se mu zatočila hlava ale probudilo ho to pořádně. Když už držel propisku v ruce a zíral na papír, ulevilo se mu. Ta osoba měla opravdu pravdu, najednou mu to pálilo a psal odpověď za odpovědí. Kopii odevzdal jako druhý, hned po Harrym Stylesi.

Ach, jak on ho nenávidí. Chodili spolu už na střední a už od té doby, spolu soupeří o nejlepší známky. Louis chtěl vždy být první, do noci se šprtil a šprtil aby byl nejlepší a to také byl, vždy však až po Stylesovi. Nikdy to nechápal, věděl že on se ani nesnaží, neučí se, byl to vždy ten populární Hezoun kterému bylo všechno jedno avšak byl zkrátka vždy lepší.

Louis už dostal známku večer online, dostal 98%.
Takhle dobrou známku neměl už hodně dlouho, pomyslel si. Věděl že zítra má znovu test, možná že i těžší. Rozhodl si tedy dárek tentokrát koupit.

Zašel tedy do dané uličky co byla zmíněná na papírku, hrozně se bál protože věděl že tam budou všude dealeři, feťáci.. celkově zlí lidé. Louis to ale potřeboval, potřeboval to kvůli dobrým známkám.

Když Louis spatří nějakou osobu co je mírně při těle a brouká si nějakou písničku, přejde k němu.

"Uhm, Dobrý den..ahoj?" Řekne nesměle. "Hledám H69." Trapně se zeptá, furt mu to jméno přijde směšné.

"Hm, a ty jsi ?" Zeptá se asi o čtyři roky starší muž a dloubne do ramene Louiho.
"Louis, Louis Tomlinson."

"Oh, H je vzadu." Ukáže dozadu dál do uličky a dále si hledí svého.

Louis se odhodlá tam jít a konečně spatří osobu co mu ráno dala do skříňky daný dárek. Došlo mu, že je to pravděpodobně nějaký Kluk z jeho Školy ale ta je obrovská takže je možný že ho ani nezná. Popravdě, Louis sotva Zná svojí třídu.

"Ahoj, uhm.. děkuji, pomohlo to." Řekne tiše a popošlápne na místě. Osoba se otočí a světlo lampy osvítí zářící zelené oči.

Louis může vidět jen tyto smaragdy jelikož má daný kapuci a černou roušku.

"To jsem rád, hádám, že sis tedy přišel pro další?" Opře Se zelenoočka o zeď a propálí druhého chlapce pohledem.

"Ano, kolik bys chtěl?"

"Hm, bohužel ty co jsem ti dal ráno, momentálně nemám, mám jen něco silnějšího. Což také znamená dražšího." Poví vcela neutrálním hlasem vysoký muž.

"Prodám ti jeden gram za 80$. Je to celkem dobrá cena." Trošku sebou menší chlapec cukne ale poté souhlasí.

Dá si pytlíček do tašky a řekne si že si ho otevře ráno před testem. Zbytek večera stráví učením, pak si konečně lehne do postele a dostane od někoho zprávu.

Harry, co on může chtít.

Tak co? Kolik jsi dostal?

Louis se pyšně usměje a se sebevědomím mu odepíše.

98% :). Ty?

Dobře ty..

Ano, to si Louis říkal taky než dostal další zprávu.

Já dostal 99%.

Modroočko se mohl zbláznit, telefon odhodil dál na postel a zasténal do polštáře.

"Stylesi, jednou uvidíš." Prokleje ho a kope do matrace dokud neusne.

Čaute, tak máme tady druhou ff konečně! Je to úplně něco jiného ale mám skvělý nápady. Doufám že se vám bude líbit! Ily ily ily <3