The memory In Your Eyes

Kapitola 18

17 prosinec, tam to vše skončilo..nebo i začalo. Záleží, jak to vezmete.

Pohled Louiho:

Dneska, jdeme s naší partou bruslit na jezero, u chaty Sophie.

Tentokrát si rukavice nezapomenu, protože, popravdě, jak bych mohl po té vzpomínce.

Jedeme dvěma auty, jelikož nás je 8. Jediný kdo je nový, je Peter. Nový přítel Sophie, jelikož se na ní Matthew vykašlal.

Harry se furt chlubí jaký je profík na bruslení, Niall se něčím zas cpe, Sophie furt flirtuje s Peterem a ostatní jsou díky bohu v klidu.

Když přijedeme, najíme se a obujeme se do bruslí. Vlastně, jsme tu všichni páry takže každý se svým společníkem, vyrazí na led.

Pokaždé když promluvím, pára vyjede z mých úst jako kouř z cigarety.

Niall furt padá a Hannah pokaždé s ním.

Všichni ostatní se tomu smějí.

Pettie se svým přítelem měli jet taky, měli ale prý něco na práci.

Já vlastně taky dost padal ale nikdo se mi nesmál, jelikož Harry vždy vytáhl své zamračení aby upozornil ostatní ať ani necuknou koutkem.

Pak začneme hrát na honěnou.

"Já vás chytím!" Se smíchem vykřikne Liam.

Nakonec Zayna chytil jen protože se nechal.

Jsou asi nejhezčí pár co tu je. Teda, podle mého názoru samozřejmě.

Pak má babu Harry, takže ihned jde po mně.

Odbruslím dost daleko, dokud mám čas.

Harry jede za mnou a najednou se prudce zastaví.

"Louis! Opatrně, Led!" Zakřičí jak o život.

Zpanikařím.

Kouknu se pod sebe a srdce se mi zastaví.

Led.

Praská pode mnou led.

Zoufale a vystrašeně, se podívám na Harryho když stihnu jen uslyšet jak křičí moje jméno.

Všechno je tak rychlé a pak najednou tak pomalé jelikož se čas přímo zastavil.

Všechny ty záblesky. Najednou všechno mi naskakuje. Jak kdybych byl v nějakém shrnutí mého života. Promítá se mi všechno.

Tady máš dárek, moc ti nejde se poslední dobou se učit.

..Ulička za The Rayens

Kdo je pod touhle maskou?

Toho Stylese tak nenávidím! Hnusná buzna.

Tady máš deštník.

Ty zelené oči.

Harry.

Vrátila se mi paměť.

Nádech.

Vytáhli mě a já lapám po dechu.

Všechno mi došlo. Každý kousek puzzle zapadl na své místo.

"Bože, kurva, jsi v pořádku?" Se slzami v očích na mě hmatá Harry.

Já těkám mezi jeho očima a začnou mi téct slzy po tvářích.

"Ty." Zašeptám a zamračím se.

"Já? Ano, já, to jsem já Harry." Vydechne.

"Já moc dobře vím kdo jsi kurva!" Odstrčím ho a vstanu.

"To ty!" Frustrovaně vykřiknu.

Sophie pootevře ústa a pak si zkousne ret.

"Velký šok..velký šok může vrátit paměť." Potichu řekne.

Harrymu se rozšíří zorničky a zpanikaří.

"Louis, můžu ti to vysvětlit! Pojď si o tom promluvit, prosím!" Skoro až hystericky začne.

"Nialle. Odvez mě domů." Ignoruji Harryho.

"Ale-" začne Ni který scénu jen pozoruje.

"Odvez mě kurva domu!" Zakřičím.

Niall se ale nehne.

"Zkus ho jen vyslechnout.."

"Fajn, jedu sám." Odbruslím a Harry hned za mnou.

Sundám si vztekle brusle a skoro do toho auta běžím.

"Louis! Louis, tak moc tě prosím. Nech mě to vysvětlit." Tahá mě za paži zoufale Harry.

"Byl jsem pro tebe celou dobu jen hračka! Jen debilní loutka s kterou sis hrál!" Vyjeknu. Celý se klepu, cítím se podveden.

"Nikdy jsi nebyl hračka, byl jsi můj sen!" S rudým pohledem řekne.

Odstrčím ho a nasednu do auta.

"Ty jsi momentálně moje noční můra." Zlomí se mi hlas, nastartuji a odjedu.

Když po dlouhé době vkročím do mého bytu, cítím se zvláštně. Zničeně.

Žádný Loky, žádné objetí Harryho žádný my.

Vztekle vezmu vázu a rozbiju ji.

A pak další.

Nakonec se jen zhroutím na zem a beznadějně začnu brečet.

Pohled Harryho:

Stojím na místě jako led.

"Hej, hej..Harry? Prosím, dýchej." Uslyším Zaynův hlas.

Otočím se a spadnu mu do náruče. Oba teď sedíme a já mu hystericky brečím do bundy.

"Já jsem takovej kretén! Měl jsem mu to říct, neměl jsem mu vůbec lhát. Úplně jsem to posral." Mluvím až moc rychle že si šlapu na jazyk.

"Ššš.. to bude v pořádku." Snaží se mě utěšit Z.

Přijde zbytek party a jeden po druhý se přidá do obětí.

"Lou tě miluje, odpustí ti. Musíš mu to jen správně vysvětlit." Utěší mě Liam.

"Já sice nevím o co jde ale věřím ti." Řekne Hannah.

"Mhm" souhlasí Soph.

----------

Louis ve škole nebyl už 4 dny, na zprávy mi neodpovídá a na hovory taky ne.

Skoro nespím, jsem na všechny nepříjemný a nedokážu se soustředit na nic jiného než na něj.

Vánoce už jsou za 4 dny a Louiho narozky za 3.

Na něčem makám a jen se modlím že to pochopí.

Protože nečekám že by mi mohl odpustit.

Vždycky jsem se cítil jak kdyby jsme byli slunce a měsíc.

Vždy se v jednu chvíli potkali ale nikdy nemohli být úplně spolu.

On byl to slunce a já měsíc.