Louis, studuje na právní škole. Pomalu školu nedává, zkusí nějaké drogy. Najde si dealera pod jménem "H69" jak vtipné. Je celý schovaný pod maskou a kapucí, jediné co mu je vidět, jsou jeho velké zelené oči. Jednou, když bude mít Louis absťák, rychl...
Hraje píseň Thinking out loud od Eda Sheerana. Pohled druhého je přímo propalující. Těžko se mi dýchá, usmívám se jako po drogách. Harry je totiž momentálně taková moje droga.
V momentu, si vzpomenu na krátkou vzpomínku.
Louis, minulost:
Byl zimní večer, ve škole byl malý ples pro prváky na střední.
Louis byl celý nesvůj, Harry ale ještě víc.
Začala hrát jedna píseň, všichni začali tancovat ploužáky. Louis si vždy myslel že je to zvláštní, lidský zvyk.
"Proč jen tak pohybovat pomalu boky a usmívat se jako blázen" řekl nahlas. Kudrlinka vedle něj ho slyšel a tak se opovážil odpovědět.
"No, myslím že je to zábava.. nechtěl bys-" zastavil se. "Si zatancovat..spolu?" Celý nejistý se zeptal a hypnotizoval u toho podlahu.
"My dva?" Vyděšeně se zeptal Louis. V ten moment mu sice srdce poskočilo ale moc se bál pohledů ostatních.
"My dva." Odmlčel se. "Jen ty a já."
Modroočko se už chtěl začít usmívat, ale pak zas nasadil ledový výraz.
"Jsme oba kluci. To kluci nedělají." Odbil ho, a šel pryč.
Zelenoočka tam zůstal sedět, se slzou stékající mu po tváři.
Louis, přítomnost:
Nevím, proč jsem na něj tehdy byl tak hnusný, ale teď už vím, proč Harry zrovna vybral tuto píseň.
"Jen ty a já." Zašeptám.
Harry sebou cukne.
"Jen my dva."
Ten večer uběhne rychle, zítra máme zůstat s Harrym tady, zatímco ostatní pojedou na nějaký výlet.
Já jsem taky chtěl jít, jenže Harry protestoval že zůstaneme tady.
Harry, přítomnost:
Jdeme s Louim na krásnou procházku. Je tady tolik zeleně, ne jako v New Yorku.
Celou cestu se smějeme a povídáme si.
Dostaneme se k jezírku, které je opravdu nádherné.
"Vykoupeme se?" Zeptám se Malého stvoření vedle mě.
"Vykoupat se? Na to je moc zima!" Louis předstírá že mu je Zima.
Já nad tím je pokrčím rameny a už se svléknu do spodního prádla. Vlezu do vody, a studená možná trošičku je.
"Tak pojď! Není studená!" Zasměji se a stříknu na něj vodu.
"Hej! Přestaň! Už jdu, už jdu!"
Udělá tedy to samé a následuje mě do vody. Těžce se mi odtahuje pohled od jeho krásného těla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Jsi nádherný." Vydechnu a přitáhnu si ho ve vodě do náruče, jelikož já narozdíl od něj, na zem dosáhnu.
"Jsem.. nádherný?" Začervená se.
"Moc, moc nádherný." Pohladím ho po tváři.
Je sice ticho, ale v tento moment, jakoby hudba hrála hlasitěji než cokoliv jiného. Jsem beznadějně zamilovaný.
"Můžu tě políbit?" Najednou se zeptá a své prsty mi zaplete do vlhkých vlasů.
Stuhnu, zarazí se mi dech a uvědomuji si, že srdce mi buší tak nahlas, že ho musí slyšet i on.
Neodpovím mu, přiblížím se a pomalu do políbím.
Louis polibek prohloubí, jsme tak nějak spojení, a tenhle úžasný pocit miluji. Ach jak já miluji jeho.
Když se pomalu odtáhne, celý září. Opatrně ho držím za úzký pas a pomalu vydechnu.
Když se nadechuji, že mu své city konečně řeknu nahlas, potopí mě.
Hlasitě se směje, děláme různé blbosti a je to úžasné.
Harry, minulost:
Mladý Chlapec byl odvážný, opravdu hodně. Zkusil tolik věcí, nic ale nezabíralo.
Když víc vyrostl, a už byl dospělý, na vejšce, začal být populární, hodně děvčat ho chtěla ale on, mohl myslet jen na chlapce z osmé třídy, kterého měl rád už tolik let.
Když přestal ztrácet naději, vyzkoušel nějaké drogy které mu trošku pomohli. Přeci jen, nejlepší Droga byl pro kudrnatého chlapce, Louis.
Později přestal a začal je prodávat.
A pak už víte jak to s Louim dopadlo..
---------------------------------------
Niall, přítomnost:
Tahle celá historka, mi nehraje. Louis toho kluka odjakživa nenáviděl. Nemyslím si, že mu přímo Harry něco udělal, ale určitě se nestalo to co mi řekli.
Rozhodl jsem se tedy, že přijdu na to, co se stalo.
Zašel jsem do nemocnice, tam mi ale řekli, že žádný záznam o Louim nemají. Už teď, mi to připadalo zvláštní.
Všimnul jsem si, jak Harry na Louiho kouká, je to ten samý pohled už od osmé třídy. Nikdy se nezměnil.
Pokud za to Harry opravdu nemůže, a neřekl mu pravdu, tak hodně riskuje.
Rozhodl jsem se, že si s ním tedy promluvím.
------
Dneska přijeli z Anglie, a já si už sraz s Harrym domluvil.
.
Ve tři tedy už čekám v Central Parku a vyčkávám na Harryho.
Když konečně uvidím vysokou postavu, jdu mu naproti.
"Čau." Klidně řeknu.
"Čau?" Odpoví otázkou.
Sedneme si, a chvilku jen tak mlčíme.
"Tak, proč jsem tady Ire?"
"Moje jméno, je Niall." Trošku naštvaně řeknu.
"Dobrá, chtěl jsem mluvit o Louim."
Harry se usměje, jen uslyšením jeho jména.
"To mi došlo."
"No, vím, že mi asi neřekneš co se přesně stalo, ale vím že to není to co jste mi řekli." Kývne a já pokračuji.
"Chci tě varovat, pokud si na nějaké vzpomínky už vzpomíná, je velká pravděpodobnost, že si vzpomene úplně. Pokud si vzpomene, jak moc tě nenávidí.. nenáviděl-" Opravím se.
"A zjistí žes lhal, neopustí ti to. Louis nenávidí lidi co lžou."
"Vidím že ho máš rád..a že on má rád tebe. Ale..má tě rád tenhle Louis, ten co tě nezná. Ten z minulosti, tě nenávidí."
Celý ztuhlý mě stále poslouchá.
"Takže.. měl bys mu to říct. Myslím že to pochopí, pokud to vysvětlíš." Dokončím svůj dlouhý monolog a chvilku panuje ticho.
"Je moc brzy." Jenom řekne a už se zvedne k odchodu.
"Brzo na co?"
"Musím si ho získat, musí mi věřit, znát mě a... Chci s ním ještě něco prožít, kdyby mi to náhodou neodpustil." Řekne chladně a už odchází pryč než se naposledy zastaví.
Otočí se na mě, pohlédnu mu do očí, které má celé skleněné. Následně s roztřeseným hlasem naposledy promluví.
