The memory In Your Eyes

Kapitola 11

Jdu domů ze školy, sluchátka v uších, na jazyku melodie písničky.

Londýn se moc nemění, každý den procházím okolo stejných kaváren nebo paneláku. Lidi se avšak mění, každý den vidím jiné a zajímavé tváře. Líbí se mi jak je každý jiný.

Když si tak jdu, zahlédnu nějaký plakát.

"Festival hudby ?" Řeknu si sám pro sebe a jeden plakát utrhnu.

Usměji se a už cupitám domů.

"Harry, Harry!" Začnu hned hulákat když zabouchnu dveře.

Harry je v kuchyni a zas kuchtí nějakou svojí specialitku.

"Ahh, Louis už jsi doma, ochutnej." Hned mi strčí vidličku do pusy. Zamračím se nad tím, že mě nenechal mluvit ale je to fakt dobrý.

"Mhh, máš to vynikající." Usměji se.

"Tak a teď mě nech ti něco ukáz-"

"Měl bys nosit rukavice, venku začíná být zima, ještě mi nastydneš." Zas mě přerušil Harry.

"Ježiš jo prosimtě." Protočím očima a odmávnu to rukou.

"Dobře a teď, koukej, festival hudby! Můžeme tam jít ?" Vnutím mu plakát do ruky a sednu si na kuchyňskou linku.

Všechny informace si pečlivě čte a mračí se u toho..vlastně to se mračí furt když něco čte, je to vlastně i celkem roztomilý.

"Kdy to je?" Zeptá se, jakoby to nebyla první věc napsaná pod názvem.

"Dneska, je to tam napsanýýý." Prodloužím větu a zatahám kudrnáče za paži.

Harry si promne čelo a povzdechne si.

"Dneska to asi nedám mám zase-"

"Doučování Hm?" Podrážděně řeknu. "Nemůžeš to prostě dneska zrušit?"

Chvilku panuje ticho než se nakonec Harry usměje.

"Dobře, dobře..dneska žádné doučování."
Rozzářím se a vklouznu mu do náruče, v které mě následně pořádně stiskne.

"Tak Jo, půjdu se připravit." Klidně oznámím a tak i provedu.

Harryho pohled:

Pro Louiho je moje prodávání drog doučování a zatím to tak i zůstane.

Popravdě, na tu akci se i těším, hudbu miluju.

Půjdu se také připravit, obléknu si tmavě zelený svetr a černé volné kalhoty. Vlasy si svážu do drdolu a pár pramínku si vytáhnu. Navoním se svojí nejlepší voňavkou Gucci, co jsem dostal od rodičů tenhle rok k narozeninám.

Prohlédnu si svůj odraz v zrcadle a usměji se nad tím co vidím.

"Louis? Už jsi ?" Zaklepu na dveře a uchechtnu se nad dvousmyslem.

"Mhh, Jo, můžem jít." Řekne a vyjde ze dveří.

Má na sobě krémový svetr a tmavě modré džíny. Vlasy jsou rozcuchané ale upravené ve stejný čas. A..má stíny uděláné..linky?

"To jsou linky?" Usměji se a pohladím ho po tváři.

"Jo?" Zasměje se. "Udělal jsem je hnědými stíny aby nebyly tak vidět. Líbí ?" Kousne se do rtu a svoji dlaň položí na tu mojí.

"Jo, líbí." S malým úsměvem na rtech vydechnu.

Vycházíme se dveří a ještě Louiho zastavím.

"Ccc, rukavice." Podám mu je a políbím ho na čelo.

Je to zvláštní, je to jakoby se naše povahy vyměnily. Moje se sice změnila už dávno a Louiho až po ztrátě paměti ale vyměnily se.

Když jsem byl menší, chtěl jsem být Louiho malá princezna. On byl vždy ten frajírek dokud jsem nedospěl. Pochopil jsem, že se musím změnit a schopit se.

Teď jsem si vlastně uvědomil, že se chovám k Louimu přesně tak, jak jsem si vždy přál aby se on, choval ke mně. Aby mě chránil, pečoval o mě a ukazoval mi všechnu lásku.

---------------

Na festivalu to opravdu krásně vypadá i voní. Všude jsou světélka, stánky a hudebníci.

Louis chce jít ke všemu co vidí a je opravdu sladký.

Nejdřív si dáme palačinky, pak posloucháme různé koncerty, ochutnáváme lahůdky z různých kultur a opravdu si užíváme tento strávený čas spolu.

Když si takhle povídáme u nějakého stánku, jedna vcelku pohledná žena vyjde na pódium a vezme si mikrofon do ruky.

"Vyzývám dobrovolníky co by nám chtěli něco zahrát či zazpívat."

Nejdřív zpívá nějaká paní své nejlepší kamarádce k narozeninám a pak hraje nějaká kapela s puberťákama ve věku 15.

Z ničeho nic mě Louis políbí na tvář a cupitá nohoru na pódium. Něco řekne jednomu klukovi s kytarou a podá mu nějaký papír.

Louis si sedne na židličku a show začíná.

Když ten černovlasý kluk začne hrát první akordy, přijde mi to nějak povědomé a když Louis začne zpívat, vím odkud.

To je moje píseň.

Louis má naprosto andělský hlas, usmívá se a vím že tu písničku zpívá přímo mně.

Ta písnička byla o tom jak ho nemůžu nikdy mít, Louis změnil text že ho nemůžu nikdy ztratit.

Když tohle překrásné stvoření tam nahoře zpívá, vidím celou mojí budoucnost a vím na sto procent že ji chci mít jen a jen s ním.

Když jsme sem přišli, líbilo se mi jak tu všechna ta světélka svítí, teď jedinou věc co vidím zářit, je Louis.

Když dozpívá, všichni začnou tleskat a pískat, byl úžasný.

"Děkuji, děkuji vám moc!" Louis energeticky zahuláká a rozběhne se ke mně.

"Louis! To bylo úžasný, ty jsi byl úžasný!" Se smíchem ho obejmu, zvednu ho a zatočím s ním kolem do kola.

Louis se jen směje a já bych nemohl být šťastnější. Jsem jako v pohádce, která musí mít hezký a dobrý konec.

"Hele, teď se jde tancovat. Můžu prosit?" Zeptá se mě a já se najednou zas cítím jak ten 15 letej klučina.

"Jo, Jo můžeš." Kousnu se do rtu a přijmu jeho dlaň.

Tančí se v nějakém velkém oltáři, přesně nevím jak to popsat.

Hraje zrovna písnička "Cinnamon girl" od Lany Del Rey. Všichni tančí valčík což se divím ale v tu chvíli, jsem rád že jsem chodil do tanečních.

Když chci Louiho teda chytit za pas, udělá to dřív a vede mě on.

Hudba hraje, my tančíme jak hlavní postavy filmu, díváme si vzájemně do očích..

..a já si konečně žiju svůj vysněný život 15 letého Harryho.