The memory In Your Eyes

Kapitola 3

Už to byli tři dny ode dne, co si malý chlapec, na záchodech vzal drogy. Když je člověk citlivý a křehký, může do toho spadnout velmi rychle. To se stalo danému Louimu.

Po malé "zkoušce" měl ihned absťák. Křehký chlapec ležel ve své posteli a klepal se. Bylo mu horko a pak zase zima. Náhle ho začali bolet všechny kosti. Bylo to k nevydržení.

"Co mám teď kurva dělat. Řekl jsem že už si nevezmu. Bude to jen horší." Řekl si sám pro sebe Louis.

To co se ale říká, nemůže činům zabránit.

Než se dočkal, už byl v uličce do které si myslel že už nikdy nevstoupí. Spatřil vysokou postavu kterou tak nutně potřebuje.

"Hej! Ahoj-... Dobrý den." Radši se menší opravil.

"Opravdu něco potřebuju, fakt nutně. Dám ti dvojnásobek!" Naléhavě prosil klepající se chlapec.

"Páni, ty už máš absťák?" Uchechtul se vyšší, zahalený muž. "Nedám ti nic. Mám tu dneska jen fakt silný kousky, mohl by ses ihned předávkovat." Náhle seriózně řekl.

"To mi je sakra u prdele! Vidíš mě? Dej mi sakra ty drogy nebo si půjdu za jiným dealerem!" Už agresivně modrooký řekl.

"Uf, fajn. Tady máš." Vytáhl vysoký pytlíček a podal ho menšímu.

Louis si bez váhání pytlíček vzal a rovnou si ho vysypal do dlaně. Byl v tak tragickém vstavu, že se neobtěžoval si to dát někam na stůl.

Šnupl to ihned, všechno. Vyšší muž ho chtěl varovat že se má tenhle prášek brát po malých dávkách. Nestihl to.

Louis stačil jen zvednout pohled, spatřit zeleně smaragdové oči než ucítil jen jeden velký pád.

---------------------------------------------------
Pohled Louiho:

"Hej, mrňousi, vstávej." Uslyšel jsem hluboký hlas a náhle jsem ucítil velkou dlaň, co mě hladí po vlasech.

Pomalu jsem otevřel oči a viděl jsem naprostého anděla.

"To jsem mrtvý?" Zděšeně se zeptám a začnu se rozkoukávat.

"Cože? Ne, nejsi mrtvý." Trochu se zasměje zelenoočka.

Zelený oči. Ty stejně zelený oči si pamatuji.

"Kdo jsi?" Zeptám se ale pak se zarazím. "K-kdo jsem já?" Dodám.

Kudrnatý chlapec vypadá zmateně.

"Ty...ty nevíš kdo jsem? A kdo jsi ty? Co si pamatuješ?" Řekl zděšeně a došlo mi, že si nepamatuji zcela a vůbec nic.

"Nic." Řeknu zcela bez emocí. "Co se mi stalo? Kde to jsem?" Začnu panikařit.

"Uff." Vstane z postele daný krásný chlapec a začne chodit sem a tam. "Sakra, kurva." Začne nadávat. Já ničemu nerozumím.

"Dobře..uh, já jsem Harry. Harry Styles. Ty jsi Louis Tomlinson. Chodíme spolu na práva." Trošku se zarazí jako by se nad něčím rozmýšlel.

"No a spadl si a uhodil ses do hlavy." Trochu se zakoktal.

"Aha." Řeknu. "A my jsme kamarádi? Víš, pamatuji si tvoje oči."

Vysoký zase mlčí.

"Jsem tvůj přítel."

Můj.. přítel? Měl jsem tolik otázek ale asi jsem vyhrál v loterii. Pro mě je to avšak jako bych ho zrovna poznal.

"Oh, můj přítel." Trošku se začervenám. "Neměl bych být ale v nemocnici?"

"B-byl jsi tam. Jen jsem tě už chtěl domů." Obejmul mě kudrnatý muž a já ho ihned odstrčil.

"Promiň, je to pro mě jako bych tě zrovna poznal.. musíš na mě pomalu." Řeknu popravdě a chlapec jménem "Harry" souhlasil a řekl že to chápe.

Pohled Harryho:

Zalhal jsem mu. Jinak to ale nešlo. Stejnak si nic nepamatuje..co oči nevidí, to srdce nebolí.

Nemohl jsem mu přeci jen říct "jo, já jsem tě předávkoval a jsem vlastně tvůj dealer." To by ho ihned vylekalo.

A to že je můj přítel, jsem řekl jen v můj zájem. Vždycky se mi líbil, už od základky. On mě avšak vždy jen nenáviděl.

Tak moc jsem ho vždycky obdivoval, vždy byl tak chytrý. Chtěl jsem se mu vyrovnat, myslel jsem že se mu tak taky zalíbím.

Zjistil jsem že zrovna proto mě celou tu dobu nenáviděl. Mám teď možnost mu ukázat mé pravé já. Nechci si to zkazit tady tím příběhem.

Za týden máme mít dvoutýdenní prázdniny..my tam nepůjdem už ani tenhle týden.

Musím přijít na to jak to s Louim udělat. Jak to udělat s jeho kamarády..s jeho rodinou.

----

Louis je teď ale velmi plachý, v podstatě neví kdo jsem.

"Tak... nechceš se třeba jít projít? Čerstvý vzduch by ti určitě prospěl." Nabídnu nižšímu chlapci který následně souhlasí.

Vezmu ho na střechu velkého mrakodrapu. Je tu krásný výhled na celý osvícený New York.

"Páni, je to tu nádherné." Žasne Modroočko.

"Jo, mám to tu rád. Chodím sem celkem často." Zaculim se na něj a Sednu si vedle něj.

"Můžu?" Zeptám se a udělám gesto obejmutí. Menší trošku zaváhá ale pak se jen vřele usměje a souhlasí.

"Můžeš."

Vezmu si ho opatrně do náruče a pozorujeme spolu živý a divoký New York.

"Udělám ti nové vzpomínky, věř mi že lepší jak ty předtím." Řeknu mu a sám sobě si to slíbím.

"Jak můžeš vědět že budou lepší?" Zeptá se chlapec v mém objetí.

"Protože to vím."

Ey, zase jsem nedosáhla 1000 slov :(( ale furt lepší než psát hovna :P co říkáte na Harryho a na to jak lže? Vrátí se Louimu paměť? Hmm? :P love yall