The memory In Your Eyes

Kapitola 17

První sněhová vločka se dotkla země a s ní přišla i zima.

Vyjdu ven z bytu a dívám se na vločky jako malý kluk.

Louis,Minulost:

"Sněží!" Vypísknul ten vysoký kudlrlinka.

Louis si jen odfrknul a jen se na něj z dálky díval.

Zelenooký se smál a byl rád, že přišla konečně zima.

"Co tak pískáš?" Zeptal se ho nakonec menší.

"Hm?" Otočil se rychle Harry a zamrkal.

"Oh- já nevěděl, nevěděl jsem že tu jsi." Rudý řekl.

Modroočko se rozhlédnul, a když nikoho neviděl, vzal si sníh do dlaně, udělal z něj kouli a hodil ji na Harryho.

Začal se smát, a než se stačil nadechnout, dostal taky jednu.

"Hej! To uvidíš!" A začala sněhová válka.

Byl slyšet jenom smích a milé výhružky.

"Počkej, počkej!" Se smíchem řekl vyšší a přešel k Louimu.

"Na." Podal mu pár rukavic a klidně se usmál.

"Máš úplně rudé ruce, takhle je budeš mít v teplu." Oznámil a dal mu je.

Louis se usmál a rukavice si obléknul.

Vzal další sníh do ruky a než to s úsměvem chtěl na kadrlinku hodit, jeho partička "přátel" šla kolem.

Louis se zděsil, a s nadávkou vztekle hodil sníh přímo Harrymu do obličeje.

Partička se mohla smíchy počůrat.

Harry nechápal co se stalo ale hned jak spatřil partičku, kývnul.

Harry,přítomnost:

"Nádhera co?" Obejmu Louiho zezadu.

On jen kývne a já mu podám rukavice.

"Vždycky si je zapomeneš." uchechtnu se.

"Jo.. to Jo." Tiše řekne.

"Hele, tak dneska mám ten sraz s tou mojí známou, ano?" Pohladím ho po tváři a on kývne.

"Jo, jo já vím. Nepřijdeš moc pozdě, ne?"

"Neboj, budu doma v sedm." Políbím ho na tvář a dám mu klíče.

"Ty sis taky zapomněl." Zasměji se.

"Tak já půjdu, večer ti něco dobrého uvařím, ano?" On jen kývne a já už běžím na bus.

Mám se vidět s mojí kámoškou, Pettie. Už jsem ji neviděl dlouho, a nedávno jsme si volali, tak jsme si domluvily schůzku.

Když jí z dálky spatřím, usměji se a pak když k ní dojdu, obejmu.

"Whohoo! Z tebe je teď rebel?" Zasměji se když si ji prohlédnu.

Kožená bunda, piercing v nose a červené stíny.

"No, už to tak bude." Zasměje se taky.

Zajdeme do kavárny kde jí vše vysvětlím, jelikož už jsem něco zmínil v hovoru a s Pettie se znám od mala.

"Páni, toho je dost." Usoudí a chvilku se zamyslí.

"Myslím, že ti můžu pomoct, ale musíš mi dát čas." Usměje se záludně.

"Hm? Prozradíš mi jak?" Zvědavě se zeptám.

"Zatím ne, musím to domluvit. Ale..připrav se na to, že si budeš muset najít novou brigádu." Zasměje se a já se rozzářím.

"Nevím co máš sakra za lubem, ale zbožňuji tě." Šťastně vyjeknu.

Po zbytek dne se bavíme o našem dětství a já se konečně můžu bavit, aniž bych se musel furt stresovat.

Jestli to, co Pettie chystá vyjde, budu moct přestat Louimu furt lhát, být doma častěji a možná mu konečně i říct pravdu.

——————

Přijdu domů přesně jak jsem řekl, uvítám se s Lorym a pak s Louim. Podělím se s ním jak to bylo fajn a že musí Pettie poznat.

"Tak, co bys chtěl k večeři ?" Zeptám se a napiju se.

"Mhh, nevím, dal bych si tu rybu co mamé v ledničce." Sedne si na linku jak to dělává.

"Rozkaz." Zamračím se a pak se rozesměji.

Louis pustí hudbu u které zpívá. Když přijde jedna pomalejší, vezmu Louiho za ruku aby seskočil dolů. Chytnu ho za pas a začneme spolu tancovat, takhle, v pyžamu a v kuchyni.

Jen my dva.

Miluji tyhle malé momenty, co ti zůstanou, protože jsou vzácné.

Já bych ale s Louim mohl tančit každý večer, a nikdy by mě to neomrzelo.

S Louim točím kolem do kola, smějeme se nahlas a je to jakoby tahle pohádka nemohla nikdy skončit.

——————

Večer jde Louis spát dřív a já sedím na balkónu, když mi najednou začne vyzvánět mobil.

Je to Pettie.

"Haló?"
Zvednu telefon.

"Ano? Tady Pettie."

"Fakt? Neříkej!"
Ironicky řeknu.

"Pff, neser."
Se smíchem řekne.

"Takže, mám novinku. Vyjde to."
Šťastně vyjekne.

"FAKT?"
Vykřiknu.

"Mhm!"

"A teď mi prozradíš jak jsi to dokázala ?"

"Mhh, Jo. No, můj přítel je Adam Litt."

Chvilku mlčím.

"Jako, ten Adam Litt?"

"Hah, Jo, ten Adam Litt."

Adam Litt je syn největšího mafiana v New Yorku.

"Přemlouvala jsem ho celkem dost dlouho..ale nakonec řekl ano. Jen potřebuji seznam tvých zákazníků.. on má pak lidi kteří je najdou."

"A pak?"
Vystrašeně se zeptám.

Pettie se jen zasměje.

"Jen jim řeknou že pokud se tě budou pokoušet jakkoliv najít, nebo ti ublížit, Panovi Littovi se to moc líbit nebude. Zkráceně, jsi pod ochranou."

Mlčím.

"Wow, já.. Pettie, ani nevím jak ti poděkovat. Děkuji moc."

"Na to přátelé jsou."

—————

V posteli se mě Louis rozespale zeptá z čeho jsem byl tak šťastný.

"Oh, skončil jsem s doučováním, teď budu moct být doma furt." Odešlu rychle Pettie ten seznam a obejmu Louiho.

"Opravdu? To je úžasný !" Šťastně se přitulí.

"Ty jsi úžasný."