The memory In Your Eyes

Kapitola 16

Rozespale se dívám po pokoji protože mám pocit že slyším štěknutí. Harry vejde do ložnice a v ruce něco nese.

Štěně?

Zamrkám a hned se usměji. Je to malé, roztomilé štěňátko retrívra.

Harry se na mě usmívá a to krásné stvoření mi dá do náruče.

"Co to má znamenat ? Kdo je tenhle mazel?" Zasměji se a začnu mazlit to malé štěňátko.

"No, to je Lory, je to začátek tvého jména a konec mého." Sladce řekne.

"On je náš?" Hned vyjeknu.

"Mhm, překvápko!" Prohrábne mi vlasy a začne si s Lory hrát.

"Kdo je hodný kluk? Ty jsi hodný kluk!" Směje se a já se k nim přidám.

Skočím pak Harrymu do náruče a políbím ho.

"Je nádherný!"

"Mhm, nový člen do rodiny." Jemně se na mě usměje.

Srdce mi trošku poposkočí a kousnu se do rtu.

"Do rodiny?" Zašeptám a taky se usmívám.

"Jep, jsme rodina. Ty, já a Lory. Rodina."Zasměje se, vezme Loryho do náruče a teď se se všichni tulíme.

.

Takže jsme rodina. Je to zvláštní, jelikož si nic o rodině nepamatuji.

Harryho miluji, je to můj přítel, netušil bych ale že by mě nazval jeho rodinou.

Je to opravdu hezké, vědět že vás někdo miluje tak moc, jak Harry miluje mě.

Připadám si tak živě, mrzí mě že si nepamatuji všechny ty vzpomínky, co jsme spolu měli před mojí ztrátou paměti.

Právě proto, chci zažívat co nejvíc věcí teď, abych měl nové vzpomínky.

-

"Je pro nás jak stvořený. Má jedno oko zelené, druhé modré. Jako jedna část z nás dvou." Pohladí ho a pak i mě.

"Je dokonalý." Jen řeknu a opřu se Harrymu o rameno.

----------------

"Zapomněl jsem si rukavice." Naštvaně si povzdechnu.

"Proto máš mě." Harry mi podá mé rukavice když jsme na cestě na Karaoke s přáteli.

"Jako vážně?" Zasměji se.

"Jsi můj hrdina." Vezmu si od něj dané rukavice a rukou v ruce jdeme dál.

Jsme poslední když dorazíme, teda až na Nialla s Hannou.

Niall je pozdě vždy a všude.

Všichni se pozdravíme a asi po 15 minutách konečně dorazí i Niall a Hannah.

Všichni si vybereme nějakou píseň co budeme zpívat.

Zayn zpívá jak naprostý anděl, Liam jak malé stěně.

Je to roztomilé, vzájemně si zpívají romantické písně.

Niall neumí text protože je ve francouzštině ale představení je to úžasný.

Sophie si dá duet s Hannou, nedalo by se říct že by byly nějaké superstars ale spontánnost říká opak.

Na pódium tancují a plně si to užívají.

Mattew se prý bez vystoupení obejde a já jdu na řadu.

Zpívám z plných plic, někdy mi nějaký tón ujede ale je to zábava. Harry se propašuje na pódium a začne zpívat se mnou. Nevím kdy se to stane, ale najednou jsme na pódiu všichni a zpíváme jako jedna, velká rodina.

Rodina. To slovo je tu zas.

Večer si opravdu užívám, jsem opravdu šťastný.

Večer jsem pak doma jen s Lorym, jelikož Harry má zase doučování. S Lorym se teda díváme celý večer na filmy.

Harryho pohled:

Stejná ulička, stejná práce a většinou stejní lidi.

Chtěl bych přestat ale mám "klienty" co očekávají že tady prostě budu. Někteří z nich můžou být i opravdu nebezpeční.

Opírám se o zeď když přichází další.

Povzdechnu si když vidím kdo to je.

"Co tu kurva zas chceš?" Štěknu na Luka.

"Tebe." Přiblíží se ještě blíž.

"Měl bys jít kurva pryč, jsi mnou posedlý, jsi nemocný." Ustoupím pár kroků dozadu.

"Nejsem tebou posedlý, jen chci abys mě taky miloval.." začnou mu slzet oči.

"To ti ale bohužel splnit nemůžu. Mé srdce už je zabrané, a to se nezmění." Klidně řeknu.

"Omlouvám se." Pískne.

"To s tím Louim. Zachoval jsem se hrozně." Uzná svoji chybu za což jsem rád.

"Jo, Luku jsem za tvoji omluvu rád. Odpustit ti ale nemůžu, to snad chápeš." Přejdu k němu blíž a podívám se mu do očí.

"Jednou..jednou najdeš někoho kdo ti tvoji lásku bude schopný opětovat. Jen, ten někdo nebudu já. Přeji ti do života to nejlepší, musíš mě ale nechat jít." Obejmu ho naposled a pošlu ho pryč.

Chvílí jen stojí na místě, pár slz mu sklouzne po tváři a pak se na mě podívá. Přes slzy se usměje a kývne.

"Děkuji ti, Harry. Miluji tě a.." otočí se směrem k odchodu a povzdechne si. "A nechávám tě jít." S posledním slovem odejde.

Je mi ho i líto, vidím v něm mé staré já. Neopětovaná láska bolí, moc dobře to vím. Já jsem Louiho nikdy nenechal jít.

Jenže, to je úplně jiný příběh.

Já jsem Louimu nedal na výběr.