The memory In Your Eyes

Kapitola 2

Louis stojí v kabince ve škole, pytlíček v ruce, výraz vystrašený. Tentokrát je to prášek, amfetamin, podle toho co se dočetl.

Nemá s tímhle zkušenosti, moc neví jak na to, musel si to číst. Vzal si kartičku od jídelny a udělal si malou lajnu. Zacpal si jednu nosní dírku a následně šňupnul co na něj čekalo.

Celý se ošil, bylo to úplně něco jiného. Zazvonilo a on musel do třídy. Sednul si úplně dozadu a čekal než začne hodina. Sednul si vedle něj známý, otravný muž, Harry.

"Máš cukřík na nose." Upozornil ho vysoký muž a ukazováčkem mu sundal daný "cukřík".

"Měl jsem ráno palačinky." Řekl překvapeně a jemně sebou cuknul.

"Ah, palačinky?" Bez odpovědi pokračoval. "Tak snad budeš mít dobrou známku i dneska." Usmál se a poplácal menšího chlapce po stehně. Následně odešel aby si sednul vedle svého kamaráda, Liama.

Modrooký sebou cuknul. Ikdyž Harryho nenáviděl, byl otevřený gay. Takové malé poplácání je,byla a vždy bude velká provokace.

Po hodině si menší chlapec zašel do knihovny. Vždy tam bylo úplné ticho, nikdo tam nikdy nebyl.
Louis vždycky rád četl, byl to jeho únik, jakoby všechen stres zmizel. Vejška je stres, právnická ještě větší. Proto měl Louis knihy.

Seděl v křesle, v prázdné knihovně a přemýšlel. Venku zase pršelo a všude troubili auta.. prostě Krása New Yorku.

Modroočko si uvědomil že by si neměl takhle zahrávat s drogami. Mohli by ho vyhodit ze školy, mohl by do toho taky velmi rychle spadnout. Řekl si tedy že to bylo tentokrát naposledy.

Zabzučel mu telefon, podíval se kdo mu píše, opět to byl Harry.

Proč mě tak nenávidíš?

Louis se nad zprávou sám zarazil.

"Proč ho nenávidím?" Zopakoval si sám sobě otázku a chvíli přemýšlel co napíše.

Protože jsi mi nikdy nedal šanci být lepší než ty.

Odepsal a na odpověď se už nepodíval. Celý den byl následně celkem nudný. Když už konečně skončil, dopravil se domů do svého bytu. Už bylo širo a Louis si tedy začal dělat večeři. Spálil dané jídlo tak si radši objednal pizzu.

Sednul si na postel k oknu která byla přes celou zeď. Má krásný výhled na newyorské město. Lidi jsou z tohodle výhledu tak malí, což vlastně celá jejich existence je. Všichni se snaží být perfektní, snaží se být nejlepší. Tohle všechno protože se bojí být málo, nedostačující. Přitom jsou jen dalším mravencem v tomhle velkém mraveništi.

Pizza už je krásně na stole v obýváku a Louis v dlouhých teplých ponožkách na pohovce. Modrooký se rozhodl na Harryho odpověď nakonec podívat.

Pro mě jsi byl vždy nejlepší.

Louis se nad zprávou jen uchechtul asi další žertík řekne si a telefon zase odloží. Po pár minutách si na to ale vzpomněl znovu. Co když to myslel vážně? Zeptal se znovu sám sebe.

Z přemýšlení ho vytrhlo zvonění telefonu.

"Halo? Tady Louis Tomlinson."

"Jo, já vím. To jsem já, Harry." Řekl z druhý strany muž a Louis sebou škubnul když se ujistil jestli je to opravdu on.

"Oh, jasně. Potřebuješ něco?" Se zacpanou pusou řekl.

"Nechtěl by ses jít projít? Třeba do Central parku?"

"Co to do tebe najednou vjelo? To mě chceš snad támhle někde za rohem zabít?" Řekl pobaveně Louis.

"To bych mohl ale nemám to v plánu. Chtěl bych se ti omluvit. Nevěděl jsem že ti na tom vždy tolik záleželo. Já ti jen chtěl být co nejblíž."

Chvíli bylo na lince ticho. Modroočko nevěděl co na to povědět.

"Dobře, fajn. Napíšu ti zprávu až tam budu."

"Super, budu tam."

Harry ukončil hovor a Louis si uvědomil že je již v pyžamu. Jen na sebe hodil mikinu a kalhoty vyměnil za tepláky.

Když vyšel z bytu, nasadil si sluchátka. Hudba byla náhražka za Knihy, vlastně to jsou jeho drogy. Drogám můžete říkat jak chcete. Někdo tomu říká Kokain, Heroin. Někdo tomu zase může říkat třeba "Charlie" nebo jakékoliv jiné jméno. Pro někoho je droga Láska. Pro mě je to hudba a četba.

Už jsem tu.

Napsal když dorazil na kraj central parku. New York sám o sobě je obrovský a Central Park je obrovský taktéž.

"Já vím." Překvapí vysoký muž zezadu Louiho který sebou cukne.

"Uf, vyděsil si mě." S dlaní na srdci poví Harrymu.

"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat."

Začali si povídat, Louis by si nikdy nemyslel že budou mít tolik společného. Došlo mu, že ho všechny tyhle roky, nenáviděl úplně bez důvodně.

Někdy nás oslepí malá věc, je to často žárlivost či závist. Chceme mít to co mají oni a proto je nenávidíme. Protože oni to mají a vy ne.

"Měl jsem tahák." Řekl vyšší úplně bez kontextu. Menší se na něj pouze nechápavě podíval.

"Minule, při tom testu. Kdybych ho neměl, měl bych tak 96%. Byl jsi lepší." Vysvětlit kudrnatý a Louimu cukli koutky rtů.

Nevěděl jestli to Harry řekl aby se cítil líp a nebo jestli to myslel vážně ale radost mu to udělalo.

"Jak se ti povedlo nedostat 100%?" Provokativně dodal Louis.

"Zapomněl jsem napsat moje jméno."

Ey, tak co? Jak se vám líbí děj? Mně to celkem přijde zajímavé ;) hrozně se těším na vaše komentáře tak ať nějaké jsou! Love yall <3