The memory In Your Eyes

kapitola 6

"Půjdeme do zoo?" Nabídnul jsem Louimu, když koukal na nějaký seriál. Do školy, by jsme měli znovu nastoupit zítra. Stresuji se ale myslím si že to mám celkem dobře vymyšlené.

Do zoo tedy zavítáme okolo tří odpoledne. Louis kouká všude kam jen může, je absolutně k sežrání.

Smějeme se opicím jak na nás mávají, následně obdivujeme roztomilé surikaty a Louis tam jen tak nevině stojí, a celý žasne.

"A jaké je tvoje oblíbené zvíře?" Zazubí se menší a obejme mě okolo pasu.

"Mh, pojď, ukážu ti je." Zmáčknu ho, chytnu ho za ruku a už ho táhnu dál do zoo.

"Tučňáci?" Nechápavě se usměje Modroočko a sedne mi na klín, když sedím na malých tribunách.

"Jo, tučňáci." Potichu se zasměji. Následně vidím jak furt nechápe tak pokračuji. "Mh, lidi si o mně vždycky mysleli že jsem děvkař. Že mám vždy co chci, že jsem z bohaté rodiny a že mi o lásku nejde. Možná bys tomu nevěřil, ale tučňáci mají stejného partnera, po prvním páření. Oni, jako zvířata, cítí lásku."

"To je zajímavé." Vydechne Louis. "To jsem nevěděl.." kouká zasněně na tučňáky. Následně, se na mě otočí,vidím že se mu třese dolní ret. "Ty ke mně cítíš.. lásku?"

Celý zrudnu, mám chuť explodovat.

"Cítím."

---------

Pohled Louiho:

Ležím v zahřáté posteli, nemůžu spát a jemně se chvěji. Zítra mám jít do školy, jsem z toho na nervy. Harry mi také koupil nový telefon, jelikož ten můj se rozbil.

Cítím teplo co se mi natiskne na záda, horký dech mi najednou přistává do zátylku. Krev mi stoupá až do uší, když chlapcovi co spí, sjede dlaň trošku níž. Rozhodnu se to nevnímát, zavřu víčka a přesunu se do říše snů.

Pak mě probudí hlasitý budík.

"Vstávej sluníčko." Uslyším chraplavý hlas. Pomalu otevřu oči, spatřím ty krásné, mysteriózní, zelené oči. Řasy se mu jemně chvějí a na tváři má krásný úsměv. Úsměv, který zrovna patří jen, jen a jen mně.

Připravíme se do školy. Vezmu si na sebe jen černé džíny a větší Harryho mikinu. Podívám se na sebe do zrcadla, myslím si že mi to docela sluší.

"Vypadáš dokonale." Zasměje se vedle mě větší kudrnáč.

Harry mi řekl, že ještě nejsme out, to znamená, že o nás nikdo ve škole neví. Harry prý už mému, jedinému kamarádovi, Niallovi, jak jsem se dozvěděl, všechno napsal.

Když spolu dorazíme do školy, projdeme dlouhou chodbou, všimnu si pár zvláštních pohledů. Netrvá to dlouho než ke mně běží jistý blonďatý Chlapec.

"Loulou!! Chyběl jsi mi, jsi v pořádku?" Ihned mě obejmul a já sebou ihned cuknul. Radši jsem k němu podal ruku a nervózně se usmál.

"Jsem v pořádku, jen... promiň, musím si zvyknout." Blonďák vypadá že to chápe, jen se usměje a zmáčkne mi ruku.

"Jak se ale stalo že zrovna ty, Stylesi jsi s ním byl?" Zamračí se Ir vedle mě. "Louis tě nenávidí."

Moc jsem nechápal co se dělo ale viděl jsem jak Harry celý zmrznul. Rychle mrkal, vypadal jako by ho ta celá věta bolela. Ale já ho přeci mám rád, a ne že ho nenávidím. A i přesto, že jsem nevěděl co bylo, vím co je teď.

"Mám ho rád." Dostal jsem konečně ze svých rtů. Mohl jsem vidět Harryho slabý úsměv, a jeho krásné ďolíčky.

"Um, dobře..to si vysvětlíme později." Nechápavě řekl tedy Niall když zazvonilo.

Den jsem zvládnul celkem v pořádku, dostal jsem jen pár otázek ohledně toho co se stalo. Je zvláštní najednou existovat, bez jakýkoliv vzpomínek.

Harry si po škole, s Niallem promluvil, já jsem šel rovnou domů.

Harry, minulost:

"Já ho tak nenávidím!" Zakřičel téměř chlapec s jménem Louis na tehdy, menšího blonďáka.

"Já vím, já vím, říkáš to pořád." Ujistil ho Niall.

Dva nejlepší kamarádi, se hádali o jednom chlapci na záchodech, zatím co on, byl v kabince a srdce se mu rozbilo na milión kousků."

"Proč ho ale tak nenávidíš?" Zeptal se konečně Ir.

Louis nemohl přiznat pravdu, ani jemu ne. Nemohl přiznat, že se cítí hloupě, že je chudý, nic z toho.

" Já nevím! Je to otravný, bohatý buzík co mě nechce nechat na pokoji!" Vyklouzlo mu, sám se leknul toho co řekl. Zakroutil tehdy jen hlavou a rychle vyběhl ze záchodu, blonďák hned za ním.

Kudrlinka konečně mohl upustit nějaký zvuk ze svých úst. Podíval se na sebe do zrcadla a cítil se tak, tak zranitelně. Praštil do toho zrcadla, které se následně rozbilo na tisíce kousků, přesně jak jeho srdce.

Harry, přítomnost:

Přišel jsem domů okolo čtvrté, v bytě bylo dost ticho, přešel jsem tedy do ložnice a popadla mě panika.

Louis držel v ruce můj noťas, do kterého píšu všechny písničky o něm. Sedí tam, kouše si ret až do krve, řasy se mu třesou a pak se na mě podívá.

Zvedne noťas a ukáže na nadpis všechny slova pro Louiho, které nikdy nebudu moct vyslovit.

"Říkej je, a už nikdy nepřestávej. Křič je, hlasitě, z plných plic. Jen je neschovávej." Zorničky má velké, modrá v jeho očích se přímo třpytí, a znovu se na mě krásně usmívá.

"Dobře." Jen s pažemi kolem svého pasu řeknu. "Já.." zastavím se, přejdu k posteli. Hluboce se koukám do oceánu a nepravidelně dýchám.

"Já už to nevydržím, držím to v sobě až moc dlouho.. vím ale, že když to řeknu, všechno se pokazí." Vydechnu hluboce, Louis jen mlčí a asi čeká co řeknu.

"Miluju tvoje oči, je to ta nejkrásnější barva co jsem kdy spatřil. Miluju tvůj hlas, jak je jemný a chraplavý ve stejný čas. Miluji tvojí vůni, voníš jako tisíce květin, miluju tvoje vlasy po ránu..vlastně je miluju pořád! Miluju tvůj úsměv, vždycky chci explodovat, mám chuť řvát, mám milióny motýlku v břiše, když jsi v mé přítomnosti. Miluju jak si šlapeš na boty ikdyž jsou úplně nové, miluju jak si koušeš ret, když jsi šťastný. Miluji na tobě každou dokonalou maličkost." Mluvil jsem rychle a zamilovaně, rukama jsem u toho dělal gesta jako bych něco vysvětloval slepému. V očích měl Louis jiskry a měl pootevřená ústa. Já mluvil, mluvil a jen mluvil.

Konečně jsem mohl mluvit.

Ey, Story time: viděli jsme v mém městě mega cool osobu. Momentálně se jí snažíme najít, na ig to všichni sdílejí, prý to je po celém městě. DRŽTE MI PALCE! All the love! <3