Štěstí nám nepřeje...ale to je mi u prdele my k sobě patříme!

XVI.

"Gratuluji hokejistko!!"zaviskal Dominik a hned má utekal objať. "Dakujem Domi, dakujem vám všetkým." Usmiala som sa. "Tak to pojďme zapít!" Zasmial sa Kuba. "Ja si potrebujem oddýchnuť Kubo." Zaskuvinala som. "Tak pojďme k nám a tam si všichni dáme filmovéj maraton, třeba pixarovky. Budeme oddychovat společně na počest naši princezny." Usmial sa. "To preháňaš ale filmy a ešte pixarovky by som si pozrela." Zasmiala som sa. "Tak pojďme."zajasali chalani. Dominik má zdvihol na ruky a bral k autu.

Aby ste boli v obraze dnes som mala zápas a boli tu pozrieť chalani. Dominik, Jakub, karlo, Kamil, Tomáš, koky a hasan. Ten sa poslednú dobu neukazovali často. Jedine čo sme boli spolu na večeru. Tak vtedy prišiel ale inak nie. Ja som bola celkovo zaneprázdnená celé dva týždne.

"Kiko?" Ukázal sa u mna Tom. "Áno?" Otocila som sa ku nemu. "Gratuluji ti."usmial sa. "Dakujem." Tiež som sa usmiala. Prišiel ku mne, chytil má za pas a spojil nás pery. Necakala som to ale po chvíli som začala spolupracovať. Prerušilo nás až otvorenie dverí. "Tomáši?!" Zkrikla Lenka. "Co je?" Otocil sa ku nej. "Proč se tady kurva s ni líbáš když mas mě?!" Začala kričať ale poriadne. "Kurva. Ty můžeš spát s každým druhým a Ja se nemůžu líbat s člověkem kterého mám rad?! Zamysli se nad sebou kurva. Teď si zbalis svoje věci a odejdeš. Nechci tě už tady vidět." Začal po nej kričať tom. "Jo dobře jak chceš ale ty. Ty bys měl vědět s kým si začínaš. Je to čubka jede ti jen po prachach nevěř ji je to jen další kurva. Mrdko!" Posledné slovo mi doslova vpluvla do ksichtu. Slzy sa mi tlačili do oci a ja som začala plakať. Slzy mi stekali po tvári a ja som sa nedokázala udržať. Začala som mat dalsi panicky záchvat. Ten mávam teraz strašne často. Niekedy aj dva za deň. Cez vyklepané nohy ktoré má takmer nedokázali držať som sa rozbehla prec. Trieskalo so mnou o jednu stenu a potom druhu. Keď som sa dostala ku dverám obula som si svoje tenisky a vybehla von. Po ceste som si obliekala mikinu. Vonku som už len videla svetla autá a mám tmu.

Zobudila som sa s bolesťou celého tela. Otvorila som pomalí oci. Bola som v bielej miestnosti v ktorej pipali prístroje. Obzerala som sa okolo seba. Myslela som si že tu budem sama no nestalo sa. Ležal vedla starší pán. Spal. Neviem čo presne mu bolo ale videla som že má zlomenu nohu ale ďalej neviem nič. Vlastne poriadne ani neviem čo je mne. Snažila som sa posadiť ale zabránila mi v tom bolesť rebier. Zrazu sa otvorili dvere. V nich stal doktor s Tomášom a za nimi Dominik s Jurom. "Už jste vzhůru." Usmial sa doktor. "Ahoj zlato. Bal jsem se." Usmial sa Tom. "Ahoj Kiki." Usmial sa aj Karlo. Jediný Dominik vyzeral vystrašene. Len mi Kyvol a usmial sa. "Môžem sa opýtať čo sa mi stalo? Strašne má boli rebrá a neprišla som na ti či mi je." Opýtala som sa. "Nabouralo vás auto. Mate zlomené tři žebra. Zotavujete se ale bude to trvat ještě nějakou dobu. Ostanete tady ještě minimálně týden když se to zlepší můžete domu ale pod podmínkou ze budete doma. Škola nejde si úvahy takže tam nebudete chodit. A podle přítele chodíte na tréninky hokeje tak ty budete muset na minimálně dva měsíce omezit. Musíte se teď šetřit tak bych poprosil vašeho partnera aby se o vás staral." Usmial sa doktor. A pri každom keď povedal slovo "partner" alebo "pritel" sa pozrel na Toma. Prečo by mu hovoril že som jeho priateľka keď má Lenku? "Tak Ja půjdu, kdyby něco zavolejte sestřička přijde. Mějte se." Usmial sa a odišiel. "Tome prečo si mu povedal že sme spolu?" Otocila som sa naňho. "Pak bych nás tady nepustil." Zasmial sa. "Keby prídete s Ríšou pustili by vás." Povedala som. "No a to je problém...Ríša tak skoro nepřijede." Povedal Dominik. "Čo sa mu stalo?" Začali sa mi tlačiť slzy do oci. "No on." Snažil sa vykoktat tom. "Čo sa kurva stalo môjmu bratovi." Začala som byt naštvaná. Aj cez bolesť som sa snažila posadiť. "Zlato Ríša je ve vězení, má 15 let za pašování drog. Nesl je k jednomu kamarádovi do Bratislavy. Je ve vězení tam. Je mi to lito zlato." Sadol si ku mne tom. (Viem čo som hovorila že to tu nebudem riešiť ale nejak mi to tu sedí ale nedala sim tam Karla toho do toho nechcem zapletať.) "čo je? Kde?" Začali mi tiecť slzy. "Zlato Nebreč. Všechno to bude v pohodě. My se o tebe teď postaráme. Za Rišom mužem jít kdy budeš chtít. Hlavně prosím Nebreč. Ochráníme tě. Už jen kvůli Risovi." Sadol si bližšie a objal má. "Dakujem." Pipla som. "Měj se zlato my půjdeme do studia  přijedeme zítra." Usmial sa Dominik. "Ahoj Kiko." Usmial sa karlo. "Ahojte." Snažila som sa usmiat. "Ty nejdes?" Otocila som sa na Tomáša. "Zatím ne." Usmial sa. "Ostala som teraz na všetko sama." Zašepkala som. "Zlato... mas mě. Mas kluky. Zlato. Teď se ti budu věnovat víc ano?...počkej tohle musím zvednout." Usmial sa lebo mu začal niekto volať. Tak sa postavil a išiel von.

Keď sa vrátil bol dosť v strese. "Promiň budu muset." Previnilo sa usmial. Prišiel ku mne dal mi pusu a odišiel. Asi viem kto mu volal.