XXX.

255 6 1
                                    

"Tome klid bude v pohodě." Řekl Jakub. "Ja se o ni bojím fakt. Jsou to dva dny Jakube. Dva skurvene dny." Opřel jsem se o plastové opěradlo na stoličke v nemocnici. "Dobrý den preji, vy jste přítel Kristiny Vaško?" Přišel doktor. "Ano to jsem Ja." Hned jsem se postavil. "Zobudila se, je už v pohodě. Byla to otrava jídlem. Když se mužů zeptat asi jste s ni byli poslední dobu vy. Co jedla za tak poslední dva dny? Co byla ještě v pohodě" Zeptal se. "V den kdy šla do školy si dělala jen smoothie ale to jsem Ja spal takže nevím co tam dala. Den před jedla jen vajíčka ale ty jedl i kamarád a jemu nic není. A to je všechno co vím ze jedla." Řekl jsem mu a to se už postavil i Jakub. "Dělala to smoothie i mě. Ja ho pil a nic mi nebylo." Řekl Kubo. "Tak my nevíme. Nevíme zjistit z čeho to bylo. Můžete za ni." Řekl a ukázal na dveře jejího pokoje. Obaja jsme za ni šly. Otevřel jsem dveře a viděl jak tam sedí moje malá princezna. Sedl jsem si k ni. Začal jsem ji hladit po ruce. Koukla na mě. Oči měla cely červený. "Zlato je ti lip?" Zeptal jsem se ji. "Trochu." Pípla. "Broučku co jsi dala do toho smoothie?" Zeptal jsem se ji. "Ja som si do svojho dala kiwi nevedela som či ho Kubo má rad tak som mu ho radšej nedala. Ale to bolo kúpené len deň pred tým. Ja som ho kupovala. A-ale ja fakt neviem čo sa stalo. Prepáčte." Začala brecet. "Miláčku Nebreč. Ty za to nemůžeš nevěděla jsi to. Jakube řekneš mu to?" Koukal jsem na Jakuba. "Jasné jdu tam." Usmál se a odešel. "Nevíš si představit jak kurva moc jsi mi chyběla." Chytil jsem ji za ruku. "Aj ty mne. Prepáč mi to." Usmívala se. Miluju ten její úsměv. "Tak shodly jsme se ze to bylo z ovoce které jste si dala do smoothie. Tak můžete domu všechno je už v pořádku ale můžete mít nevolnosti. Tak se hlavně opatrujte a kdyby je to znova tak velké množství krvi ozvěte se. Přeji ještě krásný den." Usmál se doktor a odešel. Kika se začala zvedat a oblékat.

Pohled Kiki

Odchádzame z nemocnice. Je mi síce ešte kus zle ale je to lepšie. Sadla som do autá a oprela si hlavu o okienko. "Chalani jaky bol koncert vo Varoch?" Opýtala som sa ich lebo mi došlo že ho mali včera. "Kurva dobrý to bylo." Usmial sa Kubo. "Len mi je lito ze jsi nebyla s námi." Pozrel na mna cez zrkadlo. "To je ľúto aj mne ale ved ešte Budějovíce, Košice, Olomouc a Benešov. Plus dalších XY zastávok." Povzbudivo som sa naňho usmiala. Zastavili sme pred ich bytom a vyšli hore. "Ahoj Kristinko." Usmial sa Dominik. "Ahoj Domi." Usmiala som sa. "Chyběla si mi broučku." Objal má. "Aj ty mne." Zamrmlala som mu do ramena. "A Ja jsem jako vzduch?" Ozval sa Pepa. "Niesi pepi." Usmiala som sa a išla rýchlo ku nemu. Malem sme spadli. "Už nám tohle nedělej." Zaspekal. "Sľubujem že už nikdy." Usmiala som sa a dala mu pusu na Ličko.

Zaspavala som na gauči pri sledovaní AVENGERS. "Babe posun se." Prišiel Tom. "Nechaj ma." Zajebala som do vankúša. "Ne ne zvednu tě sám když to nepůjde po dobrem!" Zasmial sa a zdvihol má na ruky. "Tome. Ja chcem spat." Zaknucala som. "Jdeme koukat na horor." Vyplazil jazyk Domca. "Nie ja chcem ešte žiť." Zabalila som sa do deky. Ležali sme na gauči s Tomom. On ležal za mnou a ja tak na kraji že umrem. Ale nakoniec som si lahla naňho. Pustili Nezhasinaj! No do pici nie. Ja to kukať nebudem." Zakryla som sa pod deku. "Hej zlato Ja jsem tady nemáš se čeho bát. Všechny kdo ti bude chtít ublížit vlastnoručně zabiju." Zasepkal Tom. "To nič nemení na tom že sa bojím." Zašepkala som a Otocila sa ku nemu. "Nechajte má žiť." Zakliala som ich. "Je to v pohodě." Povedal Jakub.

"Ja mám dosť!" Zkrikla som a postavila sa. "A tam ja nejdem." Ukazala som na čiernu chodbu. "Kikino pojď zpátky!" Posadil sa tom. "Ne ne ne ne ne ne. Ja sa na to nebudem už ani chvíľu pozerať." Otocila som sa ku ním. "Vždyť to už konci." Zaknucal Dominik. "Ale potom vy tri sa nevyspíte tak jak ja!" Zhúkla som na nich. "Mate to doslova zakázané!" Ukazala som na nich a Sadla si spat ku tomimu. Objal má okolo pasu a lahol si. Mackala som jeho ruku v tej svojej. Ja naozaj nemám rada horory. "Miluju tě lasko." Z ničoho nič mi Zasepkal do ucha tom. "Pico aj ja teba." Zľakla som sa. "Tak pojď ty moje princezna." Zdvihol má na ruky a bral do izby. Položil má na posteľ. Lahol si ku mne a začal má bozkávať. Pomaly mi začal davat dole tričko ktoré skončilo na druhej strašne miestnosti. Ja som jemu dala tak isto dole tričko...

Ležala som mu na hrudi a Hladkal ho po hrudi. "Víš ze jsi skvělá lásko?" Opýtal sa. "A vieš že ty viac?" Usmiala som sa. "Ja tě mrtě moc miluju zlaticko  moje jediné nejhezčí." Dal mi pusu na nos. "Aj ja teba." Usmiala som sa ešte viac. "Dobrou moje princezno." Dal mi pusu do vlasov. "Dobru." Lahla som si.

-

"Jedeme!!!" Zkrikol JS. Áno práve odchádzame do Budějovíc. "Tešíš sa?" Prisadol si karlo. "Strašne." Usmiala som sa. "Tak to som rad." Dal mi ruku okolo ramien.

Sme v Budějoviciach. Koncert pomaly konci. Bol to strasny hell. Užila som si to akú "fanúšik" z davu. To že na mna cely čas chalani pozerali či som v pohode asi riešiť nebudeme. Vraciam sa naspäť do backu ku dominikovi. Vyzeral byt smutný. "Stalo sa niečo zlato?" Čupla som si pred neho a položila si ruky na jeho kolena. "Podívej." Podal mi jeho mobil kde bola správa.

Neznáme číslo: ahoj Dominiku, Ja vím ze jsi mě nepamatuješ. Jmenuji se Katka a deset let do zádu jsme spolu měli poměr na jedny párty. Narodila se mi dcera. Jeho i tvoje dcera. Nechci aby jsi platil alimenty ani nic jiné Ja bych chtěla jen jednu laskavost. Potřebovala bych aby jsi mi Nikolku postrazil na jeden měsíc. Musím jet za rodičema. Je je mi to lito ze ti takhle píšu a vůbec o mě nic nevíš ale Ja ji tam proste vzít nemůžu. Ja tě hrozné moc prosím. Jenom na měsíc. Pak o nás už nebudeš slyšet. Bydlíme Olomouci takže o nás proste nebudeš vědět. Dekuju moc za tvoji ochotu a když nebudeš chtít nebudu ti to brát za zle. Katka:)

"Počkaj domi." Postavila som sa a išla za Rejom. "Reji ideme s Dominikom už na hotel nieje mu najlepšie prosím povedz to potom chalanov keby sa pýtali Dakujem." Usmiala som sa. "Jasné běžte." Usmial sa. "Domi ppd ideme na hotel." Usmiala som sa a natiahla ku nemu ruku. Chytil ju a postavil sa.

Štěstí nám nepřeje...ale to je mi u prdele my k sobě patříme!Donde viven las historias. Descúbrelo ahora