Štěstí nám nepřeje...ale to je mi u prdele my k sobě patříme!

XI.

"Pojď hrát Psko!" Povedal domca. "Jo!"

"Ty vole ja to nehraji ty vždy výhraš" zasmial sa už po piaty krat porazený Dominik. "Tak lebo mi to ide." Usmiala som sa. "Tak ty si myslíš ze ti to jde?" Naklonil sa nadomna. Ja som ležala a on sa opieral vedla mna rukami a pozeral sa mi priamo do oci. Po chvíli spojil naše pery. "Dominiku!!" Zakricala som naňho. Išla som niečo povedať ale prerušil má. "Tak ti řeknu Jo? Vím ze mas rada Tomáše a tohle bylo jenom přátelsky bozk. Co kdyby jsme se takhle zdravili? Bude Švanda." Usmial sa. "Dobrý nápad ale ako si vedel že mám rada Toma?" Opýtala som sa. "Vždyť to víme všichni. I to ze má rad i on tebe." Usmial sa a vlepil mi pusu. "Si svina vieš to?" Otocila som sa naňho. "Vim to." Usmial sa.

Dva dni prec ja som v kuse doma. Neviem nemám náladu na to vychadzat von. Maximálne hore. Chcem byt proste sama. Teda jediný koho by som chcela je tom ale ten sa mi nejak neozvyval. Neriešim to lebo viem že má chlapec svoje problemi. A ak sa pýtate jak je možné že nechodím do školy? Tak ja flákač som si zobrala dva týždne dovolenku viete jak. Celkovo ja to mam kvôli zdravotným problémom takze si to môžem zobrať nejak viac a teraz sa mi to hodi. Vybrala som sa do izby kde som otvorila prvý suflik od stolíka. Vybrala som si denník a pero. Keď mám pravdu povedať je to už druhý denník čo si píšem. Ten prvý je úplne zaplnený a to je dosť hrubý tak ako tento. Nepíšem tu ale aj kreslim, dokazem tak popísať svoje emócie. Vybrala som to a vošla do kuchyne. Spravila som si ľadovú kávu a odisla hore. Sadla som si do siete a začala písať.

Neviem koľko bolo hodín, neviem ako dlho som tu sedela ale už bola naozaj tma. Mne tu svietilo len moje svetlo. Telefón som nechala dole takze neviem.

Pohlad Tomáša

Je to už několik dni co jsem se Kristine neozval. Je mi to lito ale mám toho hodně. Byl jsem za rodičema takže jsem nějak nestíhal. Ale vím ze tam byl dominik co jsem rad. "Hele Tome tady mas klíče." Dal mi klíče Domca "Ty jsou od čeho?" Zeptal jsem se "Od kikinho bytu. Jdi za ni." Usmál se "Nemyslíš ze spi? Jsou čtyři." Kouknul jsem na hodiny "No a? Když spi tak se zobudi vedle tebe a když ne tak se budete bavit Skus to. Je ji po tobě smutno věř mi." Znovu se usmál "Tak Jo jdu mějte se." Odešel jsem.

Když jsem přišel ku kike odemknul jsem být, vešel jsem dnů ale všude byla tma jak v hrobě. Asi spala. Zul jsem si boty a šel pomalu k ni do pokoje. Nikdo tam nebyl jen tam měla telefon který svítil, někdo ji volal. Šel jsem tam. Máma💔 vzal jsem telefon sebou a nechal zvonit. Napadlo mi ze bude buď v koupelně nebo hoře. Šel jsem ke koupelně ale nebyla tam. Jediná možnost ze je hoře. Vyšel jsem po tichu do ony místnosti. Jemně sem zaklepal ale nic se neozvalo tak jsem vešel. Seděla venku v ty tmě na síti jako tak týden do zádu my dva. Usmál jsem se a šel k ni. Psala si deník. Tak jak minule. Tak to je důvod proč neměla telefon a nespí. Chytil jsem ji za boky. Nadskočila a začala se klepat. Hned jsem se k ni naklonil a zašeptal: "zlato to jsem Ja."

Pohlad Kristíny

Sedela som na sieti ako už niekoľko hodín v kuse. Zrazu má niekto chytil za pas. Zľakla som sa a začala sa klepať. "Zlato to jsem ja." Zasepkal tom. Ako sa sem dostal?  "Tome." Vydýchla som. "Klid zlato." Usmial sa. "Ako si sa sem dostal?" Opýtala som sa. "Tvůj nejlepší kamarád mi dal klíče." Posadil sa vedla mna. "Zmrd." Zašepkala som. "Zlato co si tam píšeš?" Opýtal sa Tomáš. "Pod dole." Septla som. Obaja sme zišli dole. Otvorila som druhý suflik b izbe kde mám ten prvý denník. "Toto je môj starý denník ktorý nikto nečítal. Budeš prvý ktorý to uvidí verím ti Tome. Ale ten čo píšem teraz... toho sa bojím." Obzrela som sa. "Zlato ale ja to nemusím číst když to nechceš." Prešiel ku mne a chytil moje ruky. "Ale ja uz potrebujem aby to niekto videl." Snažila som sa usmiat. "Bibi když ti to vadí Ja si to fakt nepřečtu." Chytil má za pas. "Tomi čítaj. Chcem aby si to všetko vedel." Posadila som sa vedla neho. Potom som sa posunula na posteľ kde som ležala a pozorovala ho ako to cita. Samozrejme nie všetko je tam toho na mrdky veľa. Len tak sem tam niektoré časti celé.

"Zlato." Vydýchol po asi trištvrte hodine. "Hm?" Zdvihla som naňho Pohlad. "Je mi to líto." Posadil sa ku mne. "Nemusí. Je to za mnou...skoro." Snažila som sa usmiat. Objal má. Ja som mu lahla na hruď. Stále má Hladkal po chrbte a vlasoch. Zapla som reprák a pustila hudbu. Snažila som sa spat ale úplne to nešlo. "Spis?" Zasepkal. "Nie." Cekla som. "Kikino!!" Začal má steklit. "Dosť Tomi." Koktala som. "Dnes pojedeme ku nám domu a tam budeš teď až kým se nevrátí Ríša nebo i déle když budeš chtít." Povedal keď prestal. "Ja tam nechcem ísť." Povedala som. "Ja jsem se neptal." Zasepkal mi do ucha a mne naskočila husia koza. "V pátek  jedem na no phone show Dominikova první show za tenhle rok. Jedeš s náma a pak ještě v sobotu. A neptám se oznamují. Pomůžu ti vybrat něco moooc hezkého." Usmial sa. Vyzeral že je z toho šťastný. "Keď budete šťastný tak pôjdem. Pre vás to urobím." Usmiala som sa.

"Ahoj kiko." Objavil sa hasan. "Ahoj hasí." Usmiala som sa a objala ho. Práve sme došlo ku chalanom. "Kikinooo!!" Pribehol vysmiaty Dominik. "Cuss." Usmiala som sa. On nič nepovedal a len má objal a nadvihol takze som sa nedotýkala zeme. "No tak jsi přišla." Došiel aj Kubo. "Mala som na vyber? Keď vás to poteší urobím všetko." Stále som sa usmievala. "Tak to pojď sem." Usmial sa ešte viac a objal má. Tak som sa pozdravila so všetkými čo tu boli. To je hasan, Dominik, Kubo, Andy, Kamil a potom ja a Tomáš. Andy a Kamil majú o chvíľu odísť riešiť svoje problemi alebo pôjdu do studia. To je mne teraz nejak jedno. Teším sa aj na tu show má tam byt aj Nobaďák takze ho aspoň po pár dňoch uvidím. Bola som donútená násilím aby som si vzala svoje obľúbené zelene kapsace, taký top že čisto čierny. A ešte šiltovku ale to bol môj nápad. Násilím má donútili aby som v tom išla na dominikovu show.