Teacher's Pet || h.s CZ

twenty one <3

Ucítím dlaň na mém boku, začne mě hladit. "Co, když nás daddy uvidí?" pošeptám, "A co když se to dozví?" dodám se strachem. "Princezno, nedozví se to do té doby, než mu to sama neřekneš. Chceš, aby se to daddy dozvěděl?" zeptá se a políbí můj krk. Zavrtím hlavou do stran. "Tak musíš být potichu" šeptne a spojí naše rty. Jamie si položí druhou dlaň na mou tvář. Uslyšíme kroky na chodbě. Okamžitě se od něj odtáhnu, vstanu a přiběhnu do koupelny, kterou pan Styles má propojenou dveřmi s ložnicí. "Vstaň z té postele a zalez do pokoje pro hosty" řekne Jamiemu. Oba se rozesmějí, "Kde je moje princezna?", rozejde se ke koupelně. Utřu si do hřbetu dlaně lesk na rty, který jsem měla rozmazaný. Uvidím pana Stylese a pousměji se. Usměje se, chytí mě za ruku, "Beruško, máš celou pokrčenou sukýnku, zase jste se prali?" povzdychne si a upraví mi ji. "Možná" uchechtnu se, "Říkal jsem, že se prát prostě nebudete. Ublíží ti", věnuje mi pusinku na čelo. "Ale on nepoužívá svou normální sílu, opravdu" řeknu - vyjdu z koupelny, sednu si vedle Jamieho. "Jo, nepoužívám ji na plno. A pořád vyhrávám" dloubne do mě prstem a já protočím očima. Pan Styles přimouří oči a chvilku na nás kouká. "Jamie, jdi už. Moje beruška je unavená, půjde spinkat" promluví konečně.

"Nejsem u-"

"Jdi."

Zavře za sebou dveře a já se otočím na daddyho. Po pár sekundách zívnu a protřu si oči. Potichu se lehce zasměje. "Vidíš? Pojď se převléknout a lehni si"

Dám si vcelku rychlou sprchu, v jemně růžovém tílku a lehkých kraťáscích si lehnu k daddymu. Přivinu si k sobě blíž mého plyšáka, kterého u pana Stylese v ložnici vždycky mám. "Daddy?", zamumlám. "Copak?" položí si dlaň na mou tvář a palcem mě začne hladit. "Mám tě ráda", pousměju se, "Oh, princezno, já tebe taky, moc", přiblíží se ke mně, věnuje mi delší polibek na čelo a zhasne lampičku. "Teď už běž spinkat" pošeptá společně s dalším polibkem - tentokrát na koutek mých rtů. Spokojeně zamručím a více se k daddymu přitulím.

RÁNO

Jamie odjel domů a já tak nemám co dělat. Vyjdu na zahradu ve své sukýnce a tričkem, které patří panu Stylesovi. Uvidím za živým plotem z tújí kousek fotbalového míče, se kterým jsme si s Jamiem kopali. Rozejdu se k němu, musím prolézt skrz malou mezeru, abych se dostala do malého prostoru mezi tújemi a kovovým čtverečkovaným plotem, má asi dva metry, který odděluje pozemek pana Stylese a jeho souseda. Mou pozornost ale upoutá malé, šedé štěňátko pitbulla, které má bílé bříško. Ťapky je opřený o plot, kouká na mě a vrtí ocáskem. Rozzáří se mi oči, dřepnu si "Ahoj" zamumlám s úsměvem. Přes čtvereček plotu strčím prsty a pohladím ho. "Líbí se ti?" uslyším mužský hlas a uvidím vysokého muže, který jde k nám. "Moc" zamumlám s uculením. Je mu asi 40, má kratší vousy, kratší vlasy, které má prohrábnuté dozadu, avšak jeden neposlušný pramen mu padá na čelo. Vyzvedne ho, "Stoupni si na špičky, dám ti ho, aby jste se mohli seznámit více" usměje se. Uculím se, postavím se na špičky a natáhnu ruce. Přivinu si roztomilé šedé štěňátko k sobě a pohladím ho. Olízne mou tvář a hlavičku si položí na mé rameno. Zasměji se, "Taky se mu líbíš, princezno" řekne s úsměvem. "Hlavně ho nepouštěj na zem. Nemyslím si, že by Harry byl rád, kdyby mu pes pobíhal po zahradě" uchechtne se a já s ním.

"Holčičko moje?" uslyším z domu pana Stylese, který mě volá. "Ugh, musím jít" protočím očima a opatrně mu štěně podám zpět. "Jestli bys chtěla, můžeš kdykoliv přijít sem a hrát si s sním. Bude moc rád" usměje se, "Já bych byla taky moc ráda", úsměv mu oplatím. Už chci odejít, "Počkej ještě", zastaví mě. Otočím se, "Máš za úkol mu vymyslet jméno. Mám ho teprve dva dny. Chci, aby měl jméno, co budeš chtít ty, princezno"

Loudavým krokem se rozejdu přes terasu do domu. "Kde jsi byla?" uvidím zamračeného pana Stylese. Otočím se k terase,

"Na zahradě"

řeknu a ukážu prstem na zmiňovanou zahradu. "Tak dlouho? Co jsi dělala?" zapře se rukou o kuchyňský ostrůvek. "Nic" zamumlám a projdu okolo něj. Přeměří si mě nejistým pohledem.

---------------------------------------

19:03

Uslyším štěkot na druhé straně pozemku. Usměji se, podívám se jestli tady není pan Styles, ale stejně ho nevidím. Rozejdu se k plotu a tou samou malou mezerou projdu. Pohled mi opět padne na šedé štěňátko. Dřepnu si a přes mezeru ho pohladím. "Hmm, jaké jméno by se k tobě hodilo, co?" zamumlám.

"Hmm"

"Dexter?" řeknu a on začne vrtět ocáskem. Uvidím vysokou postavu, která jde k nám. "Dobrý den" uculím se a postavím se. "Ahoj, princezno. Už ses rozhodla?" usměje se. Nadechnu se, že mu řeknu jméno pro jeho pejska. "Nebo víš co? Pojď ke mně, probereme to a pohraješ si s ním normálně. Chtěla bys?" nabídne mi.

"Ale pan Styles bude naštvaný"

"Bude to chvilička, neboj. Ani si nevšimne, že tady nejsi. Vždyť je stejně určitě zavřený v pracovně. Musíš se nudit. Zabavím tě" pousměje se. Chvilku jsem potichu, kouknu se na své nohy a jen jemně myknu rameny.

"Noták, pojď. Nemusíš se mě bát"

Potichu zavřu hlavní dveře a přejdu k druhému domu.

"Mohla bych vědět vaše jméno?" zeptám se, "Samozřejmě, princezno. Sebastian. Sebastian Evans" odpoví mi. "Um, a kolik Vám je?" dodám zvědavě.

"Čtyřicet jedna"

Pousměje se, "A mohl bych vědět kolik let je tobě, princezno?" skloní se ke mně, aby mi lépe viděl do obličeje. Je opravdu vysoký. Měří asi okolo 195ti centimetrů. "P-Patnáct" zakoktám. Usměje se, "Tak to jsi malá holčička" řekne a pohladí mě. Jemně se začervenám - oba se potichu zasmějeme.

"Myslel jsem si, že na to zapomeneš. A ty jsi nad tím tak přemýšlela. Přestávám se Harrymu čím dál tím méně divit, že tě má. Jsi šikovná" podá mi skleničku s pitím, poděkuju. "Tak?" sedne si a vydechne. "Pro které jméno ses rozhodla?"

"Dexter"

"Dexter?"

"Mhm"

Podívá se na štěňátko. "Máš pravdu, hodí se to k němu" usměje se a pohled vrátí ke mně.

"Tak jak si princezna přeje. Bude to Dexter"

"Budu muset už jít, pane Evansi. Nechci, aby se pan Styles dozvěděl, že tam nejsem" řeknu a zvednu pohled k němu. Přikývne a povzdychne si, "Chápu", řekne mírně zklamaně. Všimnu si snubního prstýnku na jeho levé ruce. "Vy jste ženatý?" zeptám se. Podívá se na svou ruku, "Je to komplikované" odsekne mi mírně. Asi jsem se ptát neměla. "To jsem nevěděla, omlouvám se. A nebude Vaší ženě vadit, že jsem tady byla?" řeknu trošku nejistě. Zasměje se,

"Už se mnou pár let nebydlí, neboj se"

20:01

Přejdeme k hlavním dveřím. Dexter pobíhá okolo mě, uchechtnu se, skloním se k němu a naposledy ho pohladím. Narovnám se a podívám se na pana Evanse, "Kdykoliv můžeš zase přijít. Bylo moc fajn se více poznat" usměje se. "Děkuju, bylo to fajn. Tak nashledanou, pane Evansi" uculím se. "Ahoj, princezno" řekne s úsměvem.

Zavřu vchodové dveře domu pana Stylese. Uslyším kroky vycházející z jeho pracovny. Rychle přeběhnu na terasu, aby to vypadalo, že jsem byla na zahradě. Otočím se a uvidím vysokou, zamračenou postavu, koukající se přímo na mě. Věnuji mu mírné uculení, avšak mně se žádný náznak úsměvu nedostaví.

Upřeně mě propaluje pohledem. Položí skleničku svého červeného vína a narovná se zpět směrem ke mně. Prstem ukáže ať jdu za ním, ale jeho zamračený a vážný obličej se nemění.

Ví o tom?