Teacher's Pet || h.s CZ

Twenty five <3

"Máš po škole čas?", zeptá se pan Gahan a já se na něj trošku zmateně podívám.

"Mohli bychom si více popovídat. Chci o tobě vědět víc"

Na pár sekund se podívám do jeho očí, pak rychle uhnu pohledem na zip kožené bundy. Zavrtím hlavou do stran, "Nemám" zamumlám. "Oh.." povzdychne si, "Um..už půjdu, tak nashle, pane učiteli" řeknu a už se chystám odejít.

"Počkej, prosím tě"

Otočím se, "Co máš teď za hodinu?" nadzvedne obočí.

"Zeměpis"

"Omluvím tě. Můžeme si v klidu popovídat u mě"

"K-Kde?" zakoktám překvapeně.

"V mém kabinetu" mírně se zasměje. "Neboj se, ne u mě doma", odmlčí se, "Tedy zatím ne", dodá a jeho rty se vytvarují do malého úsměvu. Jen na něj koukám s pootevřenými rty, ani si to neuvědomím. "Koho máš na zeměpis?"

"U-Um pana učitele Stylese"

"Hm, tak ten tě omluví bez problému, když řeknu, že ti není dobře", mrkne na mě.

13:10 

Sedíme naproti sobě v jeho kabinetu. Upravím si sukýnku na mých stehnech, která je lehce vyhrnutá ze sezení. Pan Gahan nenápadně pohledem sjede na můj klín, myslící si, že si toho nevšimnu.

"Mohl bych se zeptat, kolik ti je?", pousměje se. "Za měsíc a pár dní mi bude šestnáct", našpulím rty. "Patnáct let.." vydechne pro sebe, "Hmm" zamručí a já se na něj zmateně podívám. "Roztomilý věk. Jsi malá princezna", cítím jak se mé tváře začínají zbarvovat. "Panu učiteli Stylesovi to očividně nevadí", odmlčí se s upřeným pohledem do mých očí. Nahne se, lokty se zapře o své kolena, "A komu by to taky vůbec vadilo" řekne tišeji.

"Co tím myslíte?"

"No komu by vadilo mít po svém boku mladou, poslušnou, chytrou a roztomilou princeznu"

Pozoruji své prsty ve snaze zakrýt své červené tváře. Myknu rameny, protože nevím co na to odpovědět. "Tobě zase nevadí přítomnost starších mužů, mám pravdu?", "Možná" zamumlám a zvednu pohled. Usměje se, "Pan učitel je tvůj kluk?", při slově ,,kluk" se mírně uchechtne a já s ním. Myknu rameny, ale vzápětí hned zavrtím hlavou. "Myslíš si, že se na tebe bude zlobit?", "Pokud zjistí, že jsem tady?", přikývne, "Mhmm" zamručím souhlasně. "Ale tak, třeba to řešit nebude. Jsem jen tvůj učitel..", promne si dlaně, a já se automaticky pousměji. "A tobě přeci jen není dobře"  řekne s ušklíbnutím. Potichu se zasměji a sklopím pohled na svůj klín.

14:17

Nastoupím do auta pana Stylese, který se na mě hned lítostivě podívá. "Lásko moje, pan učitel Gahan mi říkal, že ti nebylo dobře. Jak ti je?" položí si dlaň na mou tvář a věnuje mi delší pusinku na čelo. "Už je to lepší" zamumlám, "Zmeškala jsi zeměpis, chyběla jsi mi tam. Neměl jsem nikoho, s kým bych mohl dělat oční kontakt celou hodinu" usměje se mírně a já se zasměji.

ČTVRTEK

Znuděně sedím v lavici, povídající si se Sophie během toho, co napůl poslouchám, vlastně vůbec neposlouchám pana Gahana a jeho výklad. "Co budeš dělat o víkendu?" zeptám se ji, "Jo, taky to chci slyšet" ozve se šeptnutí vedle mě. Leknutím sebou cuknu, Sophie se začne smát a já se podívám na pravou stranu. Pan Gahan je skloněný ke mně a kouká se na Sophie. Jeho tvář je snad dvacet pět centimetrů od té mé. Poprvé ho vidím takhle zblízka, můžu si ho pořádně prohlédnout. Podívá se na mě a zasměje se. "Pardon, pane učiteli", rozesměji se a zakryju si obličej. "Nezakrývej se" šeptne opravdu tiše, jen abych to slyšela já. Stydlivě dám ruce pryč. Opatrně si položí dlaň na mé rameno, "Snad se dozvíme, co Soph dělá o víkendu později, ale teď musíme počítat příklady" šeptne s mírným úsměvem. "Pane učiteli, nevypadáte na čtyřicet sedm, když se na Vás takhle koukám", ozve se zamyšleně Sophie. Podívá se na ní, "Ne no, jenom na čtyřicet pět a půl" řeknu schválně. Rozesměje se, pan Gahan se na mě podívá. "O necelé dva roky? Oh, to je opravdu o dost, Vanessko, děkuji" řekne a se smíchem pokroutí hlavou. Uculím se, vezme mou propisku, dá mi ji do dlaně, "A teď už k těm příkladům, dámy, ano? Popovídat si můžeme potom", ukončí konverzaci a s narovnáním odejde.

Vyjdu ze třídy, poupravím si svůj batoh na mém rameni a zvednu pohled. Pan Styles a pan Gahan stojí na chodbě, povídají si a smějí se. Stáhne se mi žaludek, když se jejich pohledy obrátí na mě. Pan Styles pokračuje v mluvení a já se rozejdu naproti nim. Přiběhne ke mně Zayn, dá mi pusu na líčko a obejme mě okolo ramen, zasměji se nad tím - oba učitelé se na sebe podívají. "Chtěl jsem se jen rozloučit, uvidíme se zítra" rozloučí se a já přikývnu.

"Vanesso?", zastaví mě pan Gahan, když se snažím nenápadně projít okolo nich. Odvátím k nim pohled a postavím se před dva starší muže. "Než půjdeš domů, pojď se mnou prosím tě, mám u sebe v kabinetu ještě tvůj test z matematiky", pan Styles se podívá na něj, pak na mě a zpátky na něj.

Zavře za námi dveře, hned poté přejde ke svému stolu. Vezme popsaný papír, se kterým přejde ke mně. Předá mi ji a já poděkuji. Už se chystá odejít, ale on mě zastaví. "Spěcháš někam? Chápu, už chceš domů, ale chvilku tě snad zdržet můžu" usměje se a já se zasměji. "Asi", odpovím pouze. "No vidíš, super", řekne s úsměvem a už mi pomáhá sundat můj batoh, který vezme a položí ho na pohovku.

Sedne si vedle mě, "Jsi nějaká tichá", zeptá se s pohledem upřeným na mě, myknu rameny. Ucítím jeho dlaň na mých zádech, posune se blíž ke mně. "Všechno v pohodě?", ujistí se a nahne se více dopředu, aby viděl do mé tváře. Pousměji se a přikývnu. Dá mi vlasy z obličeje pryč, které následně pohladí. "A co pan učitel Styles?", tímhle mě vcelku dost zarazí. "Um, nic?", zasměji se. "Mohl bych mít osobní otázku?"

"Ptejte se na co chcete" odpovím s uchechtnutím.

"Už jsi zažila nějaké intimní chvilky?", mírně přikývnu. "A jsi ještě panna? Přeci jenom ti je pouze patnáct, jsi dost malá" zamumlá. Podívám se na něj, "Nejsem.." zašeptám a koutky rtů mi začnou cukat. Pootevře ústa a oči mírně rozzáří, ale z překvapení, ne z radosti, čímž nadzvedne i obočí - zvýrazní to jeho vrásky. "T-Ty už nejsi..?", zakoktá a svou větu ani nedopoví. Zavrtím hlavou, vydechne překvapeně. "A který pán ti vzal tvoje panenství? Kdopak si s tebou hrál, hm?"

"Pan učitel Styles" řeknu s červenáním. Jeho rty se opět šokovaně otevřou.