Jela jsem, jako každý rok na prázdniny, ke své sestřenici, která bydlí přibližně sto dvacet mil ode mě v San Diegu. Má sestřenice je o tři roky mladší než já, ale nějak mi to nevadí, častěji mi dává lepší rady než moje kamarádky.
Dojeli jsme do vesnice, kde sestřenice bydlí, i s rodiči, kteří dnes ještě odjedou a mě tady nechají týden. Nechtěla jsem tady být celý týden, na mě je to moc dlouho, ale bohužel se to jinak nedá udělat. „Ahoj Molly, konečně jste dojeli." Už nás zdravila teta u dveří.
Oni mají vlastně takový krásný, ale zato menší baráček s malou, ale roztomilou zahrádkou, kde mají nafukovací bazén a takovou velkou trampolínu. Moje sestřenka se jmenuje Kate a má ještě další dva sourozence, o rok staršího bratra Adama a o devět let mladší sestřičku Emu. Já si nejvíce rozumím vlastně s Kate, i když je o dost mladší než já. Letos jsem se rozhodla prožít týden hlavně u vody a čtením knížek s Kate a možná i s Adamem.
Jinak jsem Molly a je mi čerstvě osmnáct. Bydlím v Los Angeles s rodiči. Teď jsou prázdniny, a tak si rodiče řekli, že mě strčí k tetě, abych neseděla pořád doma. Tak teď jsem tady v Santa Barbaře.
No ale zpátky k příběhu. Sedíme v kuchyni i se strejdou a tetou a dospělí si povídají. Já čekám na Kate, která je teď někde venku. Prý šla na pláž z nějakýma novýma kamarády a prý se těší až mě s nimi seznámí, že jsou super. Tak doufám, že to nebudou nějací v jejím věku, přeci jen je o tři roky mladší, tak bych si asi s nimi neměla přesně co říct. Nerada se tady seznamuji s jejími kamarády, protože vždy jdeme s nimi ven a já si tak akorát hraji na mobilu, protože se oni zabaví i beze mě, což se dá očekávat. „Mami, já se jdu projít." oznámila jsem mamce. „Dobře, ale my už tady asi nebudeme, jak se vrátíš." Jen jsem kývla, rozloučila jsem se a šla.
Dala jsem si sluchátka do uší a šla neznámo kam, přeci jen to tady skoro vůbec neznám, ale je to tu hezký, takový celkem klid. Kate s Adamem mají na pláži takové místo kde se skoro nikdo nechodí koupat, ani si lehat vůbec na tu část, tak tam budeme aspoň sami a já budu mít klid.
Po asi dvou hodinách, co už bylo celkem šero, jsem se rozhodla, že se vrátím. Došla jsem domů (tedy na tento týden to můj dům je) a šla se napít do kuchyně. „Ahoj Molly, kde jsi tak dlouho?" zeptala se mě teta. „Byla jsem se trochu projít." jen kývla na znak, že rozumí a já šla do pokoje ke Kate, kde teď budu bydlet. „Ahoj, už jsem tě čekala." řekla Kate hned jak jsem vešla a běžela mě obejmout. „Ahoj." objetí jsem jí opětovala. „Jdeš se mnou ven? Kluci řekli, že je mám čekat na hřišti." Zeptala se mě. „Dobře půjdu, ale doufám, že jím není oběma patnáct, jako tobě." zasmáli jsme se. „Ne neboj jsou to bráchové, ale vůbec to na nich nejde poznat. Jednomu je patnáct a je celkem hezký a tomu druhému je osmnáct a ten je teda." Zasnila se Kate a já se jen na ni dívala s úsměvem na rtech. „A ten patnáctiletý by se ti nelíbil? Přeci jen osmnáct a patnáct je dost velký rozdíl ne?" zeptala jsem se ji, zatímco se Kate oblíkala. „Já vím, oni jsou oba hezcí, však uvidíš, třeba se dnes zamiluješ." zasmáli jsme se a šli dolů. „Mami, tak mi jdeme a přijdeme nejpozději v deset." řekla Kate tetě a šli jsme na hřiště, které je odtud asi deset minut pěšky.
„Čus Kate máš míč?" zeptal se hned jeden kluk co jsme došli na hřiště. Vždy tady hrajeme fotbal. „Čau, kluci toto je moje sestřenice, je to složitější vztah, ale sestřenice musí stačit. Molly tohle je Dylan a Jaxon." ukázala nejprve na toho mladšího a potom na staršího. Podívala jsem se nejprve na Dylana, měl blond vlasy, celkem vysokou postavu, byl skoro stejně vysoký už než já. A potom na Jaxona a ten měl zase hnědé vlasy, zelenomodré oči, a byl už o kousek hlavy vyšší než já. Ale mě to nevadí, jsem zvyklá, že jsem jedna z těch nejmenších.
Sedím na lavičce na hřišti a pozoruji, jak Kate s kluky hrají fotbal. „Pauza" zařval najednou Jaxon a šel si sednout na lavičku hned vedle mě. „Tak co jak se ti tady líbí?" zeptal se po chvilce co tu seděl. „Jo ujde." podíval se na mě. „Odkud si?" zeptal se a pořád upíral zrak na mě. „Z Los Angeles." podívala jsem se na něj taky. „To je hezké město, tak proč si tady?" zeptal se mě. Odvrátila jsem zrak od něj na své nohy. „Protože se mě rodiče chtěli zbavit." řekla jsem celkem potichu, ale poznala jsem na něm, že mě slyšel. „Aha. Pojď hrát s námi." řekl najednou a postavil se přede mně. „já fotbal neumím." řekla jsem. „To nevadí, tě to naučím." usmál se na mě a zatáhl mě za ruku.
„Tak co jak jste si užili venek?" zeptala se nás teta, jak jsme přišli do kuchyně přímo z venku. „Bylo to super, Molly hrála poprvé fotbal." řekla Kate. „Vážně? A šlo ti to?" zeptala se překvapeně teta. Nestihla jsem nic říct, protože to za mě hned řekla Kate. „Nevím, jestli jí to šlo, ale užila si to. Jaxon jí to učil a nasmáli se u toho." dívala se na mě celou dobu co to říkala. Jen jsem se usmála, když jsem si vzpomněla, jak mi to nešlo a Jaxon měl celkem dost velkou trpělivost. „Tak my si jdeme lehnout. Dobrou." řekla Kate. „Dobrou holky, a hezky se vyspěte." odpověděla nám teta. A my šli nahoru do pokoje. Osprchovaly jsme se a šli jsme si lehnout. „Tak co jací jsou?" zeptala se mě Kate. „Ale jo ujdou." odpověděla jsem, protože jsem neměla moc náladu se o nich bavit. Celkem jsem musela přemýšlet nad Jaxonem. Nad mým přemýšlením jsem po chvíli usnula.
