„Tak jo, máš všechno?" zeptala se mě teta, která dělala snídani. Právě jsem došla do kuchyně z pokoje, kde jsem si balila posledních pár věcí. Na sebe jsem si oblékla černou sukni do áčka, která mi byla do půli stehen. Jako vršek jsem si vybrala obyčejné černé tílko, které jsem si zapasala do sukně, a ještě jsem si dala na sebe kostkovanou černo-bílou košili, kterou jsem si nechala rozepnutou a konce košile ve předu jsem si zavázala do pasu. „Ano, mám všechno." Usmála jsem se na ni. Dnes odjíždím. Kate je ještě v koupelně, ale poté jdeme ještě ven s kluky, abychom se všichni rozloučili. „Těšíš se domů?" podala mi kávu. „Ani ne, klidně bych si to tady prodloužila." Usmála jsem se na ni a napila se kávy. „Ale tak můžeš kdykoliv zase přijet, opravdu tady nejsi na obtíž, protože nám tady jen přespáváš." Zasmála se a otočila se zpátky k lince. „Dobré ráno mami." Usmála se Kate, která si k nám přisedla. „Tak co máte ještě v plánu, než Molly odjede?" zeptala se teta. „No ještě chceme jít ven, Molly se musí pořádně rozloučit s Jaxonem." Zasmála se, když jsem se na ni zamračila. „Jo to chápu, když spolu teď nebudete tak dlouho. Jo Molly, strejda tady bude po dvanácté a potom tě může odvézt na vlak." Usmála se na mě teta. Jen jsem kývla a dala se do snídaně. „No mami, to ani nebude zapotřebí. Ona totiž už odvoz má." Podívala se na ni Kate. „Jo dobře, tak já strejdovi řeknu, že nemusí spěchat." Sedla si k nám ke stolu, kde měla taky snídani. „Promiň, že jsem ti to zapomněla říct, ale nějak jsem si to neuvědomila." Usmála se omluvně na tetu Kate. „To nevadí, my jsme si to stejně mysleli." Super, teď jsem jediná, kdo neví, o co jde? „Dobře. Kate? Můžeš mi říct o co tady jde?" otočila jsem se na Kate. „Počkej a uvidíš." Usmála se a vstala. „Tak jdeme."
„Ahoj, už jsem si myslel, že jsi zapomněla." Přišel ke mně Jaxon. „Na tebe bych nezapomněla nikdy." Řekla jsem a políbila ho. „Kolik máme času?" podíval se na mě. „Asi pět hodin, potom musím jet na nádraží." Zamračila jsem se. Nechci myslet na to, že za chvíli odjíždím. „Pojď sem." Zašeptal a vzal si mě do objetí. „No, když už jsme u toho, že jedeš na nádraží. Opět ji nemá kdo odvézt." Usmála se Kate. „Co to říkáš? Vždyť mě měl odvézt strejda a sama jsi řekla, že nemusí." Podívala jsem se na ni. „No tak nějak jsem lhala. Prostě tě nemá kdo odvézt a já si myslím, že s určitě někdo najde." Zasmála se, když jsem po ni vrhla zamračený pohled. „No asi to bude naše tradice." Otočil se na mě a usmál se. „No asi jo." Políbila jsem ho.
„Tak jo, už je čas Molly." Vstala Kate, která ležela s Dylanem na posteli. Já se tulila k Jaxonovi na té jeho. „Necháte nás tu chvilku sami?" zeptal se Jaxon. Když odešli z pokoje, tak jsem si sedla. „Nechci odjet." Zašeptala jsem. Líbilo se mi ho tu mít u sebe celé dny. „Já vím, taky nechci abys mi odjela. Ale musíme to zvládnout." Usmál se na mě. Natáhla jsem se k němu, abych ho mohla políbit. On polibek prohloubil a položil mě na postel pod sebe. Jeho ruka putovala dál, až začal rozvazovat mou košili. Když ji měl rozvázanou, tak pokračoval dál. Jeho ruka putovala přes sukni až ke koleni a zase zpátky. Jen teď už mi sukni začal vyhrnovat. „Nevím, jestli je to dobrý nápad, všichni jsou dole." Odtáhla jsem se od něj. „To mi je jedno." Zaskuhral a zase se mi přilepil na rty. Já jsem jen putovala k lemu jeho trička a začala jsem mu ho vyhrnovat. Odtáhli jsme se od sebe jenom, abych mu to tričko mohla sundat. On mi košili sundal a začal vytahovat tílko z mé sukně. Když sundal i to, tak se přemístil na můj krk. „Jaxone." Zašeptala jsem, když se přemístil k okraji mé podprsenky. Rukou zajížděl pod sukni, kterou jsem už měla u pasu, takže to nebylo moc náročné.
„Kolik je hodin?" zeptala jsem se Jaxona, na kterém jsem opět ležela. Teď jen s tou výjimkou, že jsme oba dva nazí a ležíme pod peřinou. „Bude jedna." Zašeptal a přitáhl si mě k sobě blíž. „Musíme jít." Začala jsem se zvedat a hledat své oblečení. „Ještě chvilku." Zašeptal Jaxon a stáhl si mě k sobě. „To nejde, musíme jet, jinak nestihnu vlak." Znovu jsem se od něj odtáhla. „A co kdybys ho nestihla a zůstala tady déle?" zakňoural. „Ráda bych, ale nejde to. Musím jet." Oblékla jsem si tílko a začala jsem si oblíkat sukni. „No tak dobře." Vstal i Jaxon z postele a začal se oblíkat. Už jsem si zavazovala zpátky košili a chtěla si trochu upravit vlasy. Nemusí vědět, co jsme tady dělali. „Pojď sem." Zašeptal a přitáhl si mě k sobě. „Miluju tě Moll. Opravdu moc." Zašeptal mi do očí. „Taky tě miluju." Odpověděla jsem a nechala se opět unášet jeho polibky. „Musíme jít." Odtáhla jsem se od něj. „Ty umíš všechno zkazit." Zasmáli jsme se a šli jsme dolů. Tam seděli na gauči Dylan s Kate. „Už jste skončili?" zeptala se Kate. Jen jsem se zamračila, protože jsem netušila, co tím myslí. „Jo už pojedeme." Odpověděl Jaxon. Na to se Dylan odtáhl od Kate a šel za mnou. „Tak už nám odjíždíš jo?" zasmál se a přitáhl si mě do objetí. „Měj se dobře, hlavně nám piš. Jo a nezapomeň, že máš tady Jaxona. Ať nemusí po tobě moc smutnit." Zasmála jsem se spolu s ním. Má ho ráda a budou mi opravdu hodně chybět ty jeho vtipy. „Tak jo, ať to máme za sebou Molly." Zasmála se Kate a objala mě. „Děkuji za všechno, co jsi pro nás udělala." Zašeptala mi do ucha. „Nemáte za co, jen prosím vás, už se nehádejte, nechtějte posunovat vztah, když nejste ani jeden připraveni a mluvte spolu." Řekla jsem oběma. „Jako, že bychom posunuli vztah jako vy dva před chvíli?" zeptal se Dylan s úšklebkem na tváři. „Jak o tom víš?" zeptala jsem se, protože opravdu nemělo cenu něco tajit. „No víš o tom, že jste to dělali právě před chvíli nahoře? A my jsme byli tady? Podotýkám s našimi rodiči, kteří šli radši na zahradu. A nebyli jste zas až tak moc potichu?" mluvil se svým zatraceným úšklebkem, který jsem mu měla chuť z té jeho propadené tváře sundat. „To ne. Takže jste to celou dobu věděli?" zeptala jsem se potichu a zakryla si obličej rukama. „No ano věděli, hlavně by nám to asi i tak došlo, když vezmu v potaz, že jste tam byli docela dlouho a sami. Jo a měla by sis upravit vlasy, než dojdete k tetě, aby to nebylo nápadné." Zasmál se. „Rodiče taky? Slyšeli něco?" zeptal se Jaxon, který doteď byl ticho. „A proč myslíš, že sedí na zahradě, když se tady mohli dívat na film?" zasmál se Dylan. „Dobrý, to stačilo. Už nechci nic slyšet. Nechme to tak." Zamračila jsem se. „Dobře, jen ještě něco Molly, Zakryj si ten cucflek, který máš tady na krku." Koukl na můj krk. Okamžitě jsem odešla do koupelny, kde jsem se musela podívat na to, co mi Jaxon udělal. Když jsem se vracela do obýváku, kde pořád všichni byli, tak jsem se podívala na Jaxona. „To si děláš srandu? Takhle jet nikam nemůžu." Byla jsem na něj naštvaná. Vždyť takhle nemůžu ani za tetou, abych se s ní rozloučila. „Vždyť se nic tak hrozného neděje ne? Aspoň všichni budou vědět, že někoho máš." Zasmál se a přiblížil se ke mně. „No dobře, ale já jdu ještě za tetou a ta by nemusela vědět, co se tady dneska odehrálo. Vždyť víš, jak ona to všechno bere. Ani pořádně neví, že my dva jsme spolu." Zaskuhrala jsem a nechala se od Jaxona obejmout.
„Tak se měj. A pozdravuj rodiče." Objala mě teta. „Ano budu, a děkuju za všechno." Usmála jsem se na ni, vzala si svůj kufr a šla ven. Tam už mě čekali všichni tři. Rozloučila jsem se s Dylanem, a s Kate a sedla si do auta, kde už seděl Jaxon. „Tak co, můžeme jet?" zeptal se mě a dal mi ruku na stehno. „Prosím ať to máme za sebou." Řekla jsem a podívala se z okna, kde mi mávali všichni."
Dojeli jsme na nádraží, Jaxon zaparkoval. Vzal mi tašku z kufru auta a šli jsme v ruku v ruce na mé nástupiště. Čím víc se blíží naše rozloučení, tím více se mi chce brečet. „Tak jo." Zašeptal Jaxon po tom, co jsme se zastavili tam, kde mi má přijet vlak. „Tak jo." Podívala jsem se na něj. Už mi i začaly téct slzy. „Pojď sem. To zvládneme jo? Budeme si psát a volat a v první možné chvíli se navštívíme." Šeptal mi do ucha. Odtáhli jsme se od sebe a jen si koukali do očí. „Miluju tě Moll." Řekl a přitáhl si mě do procítěného polibku. Přitáhla jsem si ho za zátylek a náš polibek prohloubila. „Taky tě miluju a moc, Jaxone." Znovu jsem ho políbila a na hodně dlouho i naposledy. Protože už mi vlak přijel. Nasedla jsem do vlaku a našla si své místo v kupé. Podívala jsem se z okna a sledovala Jaxona, který koukal na mě. „Miluju tě." Naznačila jsem ještě jednou rty a už jen sledovala, jak se mi ztrácí.
