Už je to rok a kousek, co jsme se s Jaxonem domluvili na vztahu na dálku. Ze začátku to bylo opravdu náročné, protože jsme si každý den jen psali a volali. Ale o podzimních prázdninách za mnou na týden přijel. Tehdy jsme si to spolu užili, seznámil se s mými rodiči a konečně jsme mohli být jen sami dva. No po Vánocích na silvestra jsem zase přijela já za ním. Tam jsme spolu všichni čtyři oslavili nový rok a pak jsem se opět vrátila zpátky domů do školy. A vzhledem k tomu, že jsme oba dva letos dělali závěrečný ročník na střední škole, tak jsme se rozhodli, že si pouze budeme volat a psát si. No a když přišlo na vybírání školy, tak jsem si vybrala vysokou školu v Laguna Beach. Je to hezká škola, není moc daleko, a hlavně bude blíž k Jaxonovi. A když jsem se o tom bavila s Jaxonem, tak ho napadlo, že by tam šel taky. Že aspoň konečně budeme spolu a můžeme vést pravý vztah.
No ale teď zpátky k přítomnosti. Dnes zase jedu k Jaxonovi, už se docela i těším, když vezmu v úvahu, že jsme se už půl roku neviděli. Zrovna vystupuju z vlaku v San Diegu. Máme se zase sejít v hale s Dylanem a Kate, kteří byli ochotni, že jeli i s Jaxonem. Ano nejsem úplně nadšená. Chtěla jsem se přivítat jen s Jaxonem, ale zase chci vidět i ty dva. „Ahoj, Molly." Došla jsem do haly a hned jsme se začali vítat s Dylanem a Kate. Nevím, jestli se toto stane tradice, ale Jaxon tady opět nebyl. „Ahoj lidi. Tak jste mi chyběli." Zašeptala jsem a objala je oba dva. „Tak jdeme?" Dylan vzal můj kufr a šli jsme ven z východu. Pořád nějak nechápu, proč tady Jaxon není. „A kde je...?" než jsem to stihla doříct, tak jsem viděla Jaxona, který zrovna vcházel do haly. Hned jak mě uviděl, tak se usmál. Nedalo mi to a musela jsem se rozeběhnout přímo za ním. Hned jsem mu vpadla do náruče, a Jaxon se semnou obtočil kolem osy. Byla jsem konečně opravdu moc šťastná. „Konečně tě mám u sebe." Zašeptal mi do ucha, zatímco mě položil na zem. Odtáhli jsme se od sebe, ale jen kousek. Protože jsme udělali to, co mi chybělo nejvíc. Konečně si mě přitáhl do procítěného polibku, který jsem okamžitě prohloubila.
„Myslíš, že si nás všimnou?" zeptal se Dylan, který asi musel za námi s Kate dorazit. „Prosím tě nech je, vždyť se spolu dlouho neviděli." Zasmála se Kate. „Nestačí, že si mého bráchu odvede na univerzitu k sobě? To by mi měla nějak jako vysvětlit. Nechápu, proč musí zrovna tak daleko odjet." Zaskuhral Dylan. Byly jsme nuceni od sebe se odtáhnout a podívat se na ty dva. Dylan se netvářil moc nadšeně. „Promiň, to jsem nevěděla, že by ti to mohlo vadit." Řekla jsem směrem na Dylana. Opravdu jsem to netušila. Myslela jsem si, že bude v pohodě. „Brácho, vždyť už jsem ti to vysvětloval. Tam ta škola je skvělá a to, že budeme konečně spolu je už jen bonus." Zasmál se Jaxon a pohladil mě po zádech. „Zlato však jim to přej. Myslím si, že kdyby sis vybíral školu podle toho, kam jdu já a měla by ta škola být daleko, tak by tě Jaxon jen podpořil." Podívala se na něj Kate. „No jo, ale stejně mi to budete muset oba dva vynahradit." Zasmál se Dylan. „Neboj se, máme ještě dva měsíce. A když vezmu v potaz, že Moll zase za měsíc odjede, tak jsem celý příští měsíc jenom tvůj a můžeme trávit celý čas spolu, bratříčku." Zasmál se Jaxon. Vzal můj kufr a vydali jsme se ven k autu. „Dobře to beru. Ale ne, že mi to zase zrušíš." Zakřičel na něj Dylan a šli za námi.
Konečně jsme spolu zase mohli být bez té velké dálky. Tak moc se těším, až budeme jen kousek od sebe a budeme moct být spolu i přes rok. „Miluju tě." Řekl mi Jaxon po tom, co jsme došli k autu, oni si už nasedali a mě Jaxon ještě zastavil. „Taky tě miluju." Usmála jsem se na něj a přitáhla si ho do polibku.
No, a tak to bylo. Vydrželi jsme vztah na dálku. Zvládli jsme počkat, než budeme spolu bydlet na vysoké. Samozřejmě ještě ne spolu. Ale budeme od sebe kousek a můžeme se navštěvovat. No a jestli nám to spolu vydrží, tak tam třeba i zůstaneme. Jsem ráda, že jsem na ty první prázdniny jela a Kate mě seznámila s kluky. Sice byli nějaké problémy, třeba s Kate a Dylanem, ale oni vše zvládli a teď jsou šťastní jako nikdy. Stejně jako my dva.