Dnes jsou to čtyři dny, co jsem přijela. Jsem ráda za to, že mě sem mamka donutila, protože vlastně jsem nebyla vůbec ještě doma třeba půl dne. Pořád jsme byli s kluky. Myslela jsem, že mi to bude vadit, ale zvykla jsem si na ně na oba. Dnes není moc teplo, tak jdeme jen na hřiště, kde zase budeme hrát fotbal. Dokonce už i já hraji fotbal. I když ho neumím, ale kluci říkali, že mě ho naučí, tak třeba někdy. Oblékla jsem si kraťasy a obyčejné modré tričko a šla dolů na snídani. „Ahoj teto." pozdravila jsem. „Dobré ráno, co dnes máte v plánu?" zeptala se hned jak jsem si sedla a začala snídat. „Dopoledne jdeme na hřiště." odpověděla jsem.
Šla jsem si do pokoje ještě pro mobil. Hned na to jsem se šla obout a na hřiště, kde už hráli kluci s Kate fotbal. Já jsem vstala dnes později, tak proto jsem přišla i později na hřiště, kde jsme měli být před půl hodinou. „Čau Molly." zavolal na mě Dylan, hned jak si mě všiml. Jen jsem kývla jeho směrem a usmála se. Jakmile na mě zařval Dylan, tak si mě i všimli Jaxon a Kate. „Čau, tak co vyspala ses?" zeptala se Kate a zasmála se. „Celkem jo, se divím, že si mě nevzbudila." zasmáli jsme se spolu a šli jsme hrát fotbal.
Samozřejmě jsme museli jít všichni na oběd domů, ale domluvili jsme se na tom, že po obědě, asi tak za hodinku se všichni sejdeme na pláži, na našem místečku. „Ahoj, tak co budete dělat dnes odpoledne?" zeptala se teta hned, jak jsme si sedly ke stolu, kde nás už čekal dobře vypadající oběd. „Půjdeme na pláž, když je takové vedro. Ono se ani nedá nic jiného co dělat." Odpověděla ji Kate. Já se jen usmála na znak toho, že s ní souhlasím. „Ale zase, nejste tam nějak moc často? Vždyť zítra tam chcete být celý den, pokud dobře vím." Zamračila se teta a sedla si ke svému talíři. „Ale mami, co jiného máme dělat v takovém vedru?" zeptala se Kate s nadzvednutým obočím, což jsem se musela zasmát, protože Kate takhle vypadá docela vtipně. „Nevím, třeba si zajít do města, kde Molly ani nebyla za celou tu dobu, co je tady na prázdninách. Anebo si alespoň něco na té pláži zahrajte, vždyť vás to ani nemůže tak moc bavit." Usmála se na nás teta. „No dobře my něco vymyslíme. Nevím sice, jestli se bude klukům chtít, ale zkusíme jim něco navrhnout." Odpověděla Kate a začala jíst.
„Tak kam půjdeme?" zeptala jsem se Kate hned po tom, co jsme přišli do pokoje. „Napadlo mě jít do města. Dnes by tam měla být pouť, tak bychom mohli podniknout toto." Zapřemýšlela Kate. „Jo to zní, jako dobrý nápad. Je fakt, že se mi moc na pláž nechce. Obzvláště ne, když zítra tam chcete být celý den." Zasmály jsme se a sedly si naproti sobě na postele. „Tak jo, půjč mi telefon a zavoláme klukům." Podívala se na mě. „Proč ode mě? A komu chceš ode mě volat?" zamračila jsem se na ni. „Protože nemám moc kreditu, a ještě mi to musí zbýt do konce měsíce. A vím, že máš volání zdarma. A zavoláme asi spíš Jaxonovi, protože ten je na telefonu častěji než Dylan." Oznámila mi Kate při tom, co mi brala telefon z poličky. Vytočila číslo, které si přepsala ze svého mobilu, protože já nemám ani na jednoho telefonní číslo. Po pár pípnutí to někdo vzal. „Ano?" zeptal se Jaxon. „Ahoj tady Kate a Molly. Chtěli jsme se vás na něco zeptat. Máš tam bráchu?" zeptala se Kate a usmála se, i když ji nikdo jiný než já ani neviděl. „Počkej a odkud voláš?" zeptal se zmateně Jaxon. „Od Molly, nemám kredit." Zamračila se Kate. „Okey, tak co potřebujete." Zeptal se jako kdyby se před tím nezajímal o to, odkud voláme. „Máš tam bratra?" zeptala se nedočkavě Kate. „Jo jsem tady." Ozval se Dylanův hlas a já si hned všimla, jak se Kate rozzářila. „Dobře, tak co kdyby, jste říkali na to, že bychom dnes místo pláže zajeli do města? Má tam být pouť a Molly by strašně ráda na pouť šla." Zasmála se Kate mému překvapenému výrazu. „Já? Nebyl to tak náhodou tvůj nápad?" zeptala jsem se zamračeně. „To zní jako dobrý plán." Ozval se Dylan. „Co na to říkáš ty? Jaxone?" zeptala se Kate a já nastražila uši. „Jo není to zas tak špatný nápad, alespoň vezmeme Molly na naši oblíbenou dráhu." Zasmál se spolu s Dylanem. „Na jakou dráhu?" zeptala jsem se Kate. „Nevím, jak se jmenuje, ale je dost hodně rychlá. A hlavně vysoko." Zamračila jsem se. „Tak to ani náhodou, nemám ráda výšky a ani rychlé dráhy." Zamračila jsem se. „Neboj půjdu s tebou." Řekl něžně Jaxon a Kate se na mě s úsměvem podívala. „No vidíš, Jaxon tě tam vezme. Tak jo lidi, za půl hodiny před naším domem?" zeptala se Kate. „Jasně, vezmeme auto, abychom tam byli rychleji." Odpověděl Dylan a zavěsil.
