Celý den jsme chodili po městě a povídali si. Dokonce jsme si zašli i na zmrzlinu a později i na kafe, protože už začalo být docela chladno a všichni tři jsme byly pouze v lehkém oblečení.
„Ne, to si neudělal." Zasmála jsem se, když mi Dylan vyprávěl, jak žárlil na svého bratra. „Ale jo, vždyť on měl pořád něco." Zasmál se a podíval se na Jaxona, který se teď rozkašlal z toho, jak se napil z kávy a u toho se zasmál. „To není tak úplně pravda. Pokud si dobře pamatuji, tak zrovna ty si byl oblíbenější u všech našich příbuzných." Zamračil se na něj Jaxon, ale hned na to se usmál. „No to sice jo, ale ty si byl oblíbený u táty, a to já se snažil celý život, až jsem se na to nakonec vykašlal." Podíval se na svého bratra. „No jo, ale ty si zase byl mamánek a ještě pořád si." Mrkl na Dylana a dal si ruku na moje stehno, kde si propletl prsty s mými. Zvedla jsem k němu hlavu, kterou jsem hypnotizovala svůj hrnek a usmála se na Jaxona, který mi úsměv vrátil. „No tak jsem mamánek, a jsem na to pyšný." Zasmáli se. Já jsem neměla čas na to, protože jsem hypnotizovala Jaxonův obličej, jeho mimiku, kdy se smál na svého bratra. Nemůžu uvěřit, že tento člověk je můj a že je pořád tady, i když si zažil kvůli mně docela peklo. A to jsem tady pouze pár dní. „Co se děje?" zeptal se Jaxon, který vycítil můj pohled. „Děkuji ti za to, že si ještě neutekl." Usmála jsem se, a dokonce si ani neuvědomila to, že jsme na veřejném místě, kde naproti nás sedí jeho bratr. „Co?" Zeptal se Jaxon, který se teď na mě otočil celým svým tělem. Teď už jsem se podívala na místo, kde seděl Dylan, a ten mě pozoroval taky dost zvláštně, asi ani jeden nepochopil to, co jsem tím chtěla říct. „No děkuji ti, že si se mnou vydržel a že si neutekl po tom všem, co ses dozvěděl a co si se mnou a s mou rodinou prožil." Zaraženě jsem mu řekla. Až teď jsem si ale uvědomila to, že jsem to neměla říkat a už vůbec ne tady. „Co to říkáš?" zeptal se nevěřícně Jaxon a Dylan se jen přiblížil z druhé strany. „No za těch pár dní, co jsem letos tady, jsme si prošli docela peklem a můžu za to já a moje rodina. A dokonce ses dozvěděl věci, po kterých by utekl úplně každý a teď si tady, a pořád si ještě neodešel, nebo tedy v mém případě si mě nevyhodil a neposlal na vlak." Zamračila jsem se. „Molly, ty si koza víš o tom?" zeptal se se smíchem Dylan, který už seděl vedle mě. „Co prosím?" zeptala jsem se a podívala jsem se na něj. „No tak vidíš, že je tady a že nikam neutekl. Taky si toho nezažil příliš moc dobrého a určitě měl taky strach, že kdyby ses to všechno dozvěděla, utekla bys. A pokud dobře vím, tento váš vztah začal už minulý rok a pokračoval každičký den, kdy jste si volali nebo si pořád v jednom kuse psali. Ano vím o tom, protože ty zdi doma nejsou úplně tlusté, a i když jsem byl v jiné místnosti, tak jsem tě slyšel, jak s Molly voláš. Kolikrát jsem chtěl přijít do pokoje a říct mu, ať ode mě pozdravuje, ale došlo mi, že by se Jaxon opět uzavřel do sebe a že by přestal s tebou mluvit, což jsem nechtěl, protože byl konečně po hodně dlouhé době šťastný." Usmál se na mě. „Jak sis toto mohl myslet?" zeptal se Jaxon, který se konečně otočil i na Dylana. „No tak znám tě už nějakou tu dobu že ano, a pokud dobře vím, tak s tvou bývalou přítelkyní to nebylo úplně košér. Vždyť když se to mezi vámi pokazilo, tak si byl nepříjemný jak prdel a nedalo se s tebou bavit. Ale najednou, když už minulý rok Moll přijela, tak si zase ožil, chtěl si chodit ven, dokonce ses opět smál po hodně dlouhé době a šlo vidět, že ta holka na tebe zapůsobila." Zasmál se na Jaxona. Jaxon jen zíral na svého bratra, a hlavně na to, že byl tak všímavý a že mu spoustu let tak věnoval čas. Vždyť ani spolu tak nemluvili. „A co víc, sblížila si i nás dva. Nikdy jsme se spolu tak moc nebavili. Proč myslíš, že máme spolu pokoj? Rodiče chtěli, ať máme prostor k tomu, abychom se spolu začali bavit. Ale Když jsme měli něco společného pokazilo se to skoro hned, jak se něco našlo. A za toto zase děkuju já tobě." Usmál se Dylan na Molly, a pohladil ji po ruce. Jaxon se jen usmál a začal se opět věnovat své přítelkyni. „Molly, nikdy bych neutekl, ani kdybych se dozvěděl dost špatných věcí na to, aby ostatní utekli, ale mě se jen tak nezbavíš. A neřeš pořád to, co udělala Kate. Za to taky nemůžeš, nemůžeš za to, do jaké rodiny ses narodila a kdo je tvým příbuzným." Usmál se na mě a dal mi pusu na čelo. Usmála jsem se na něj a jen očkem jsem se podívala za něj. „A když už je řeč o mé rodině..." zamračila jsem se a podívala jsem se na Dylana, který poznal, co jsem tím myslela. Dylan jen svěsil hlavu dolů k hrnku a zkoumal jeho povrch. Jaxon zpozoroval, jak jde Kate k nám a zamračil se. „Ahoj všichni, co tady děláte?" zeptala se Kate, která se dívala na nás všechny tři. „A co tady ještě děláš ty? Vždyť už si měla dávno odjet, pokud dobře vím." Zamračila se na mě. „Copak došli ti slova?" zeptala se, protože jsem ji neodpovídala. „A ty? Čekala jsem tě doma, ale nepřišel si." Otočila se na Dylana, který pořád hypnotizoval svůj hrnek. „Copak, nepodíváš se na mě?" zeptala se posměšně a pořád pozorovala Dylana. „To nemá smysl, počkám vás venku." Podíval se Dylan na nás, zvedl se a odešel u kavárny. Ještě nějakou dobu jsem se na místo, kde seděl dívala, ale hned po tom, co jsem se podívala na Kate, tak mi došlo, že lituje toho, co se stalo. „Proč si taková?" zeptala jsem se šeptem. Ještě pořád jsme na veřejném místě, kde je dost lidí. „Co?" zeptala se Kate, která se konečně otočila zase na mě. „Proč ho nenecháš na pokoji? Proč mu ještě více ubližuješ?" zeptala jsem se a už jsem stála naproti ní. Jaxon ještě pořád seděl, ale hlídal mě, kdybych náhodou proti ní chtěla vystartovat. „Vím, že je ti líto, že se s tebou rozešel Kate. A vím, že ho pořád miluješ, tak proč nepřijdeš radši k němu a neomluvíš se mu za to, co se stalo a nebojuješ? Dylan tě nechtěl ztratit. On dokonce i přemýšlel nad tím, že přijde k tobě a začnete tak, kde jste skončili. Ale nemůžeš přece to po něm chtít takhle. On tě má ještě i po tom všem hodně rád a mám za to, že ti určitě odpustí, když za ním přijdeš a promluvíte si normálně. Chápu, že si naštvaná na mě. Že se mnou nechceš mít nic společného. Klidně na toto přistoupím, ale neznič si vztah, který byl pro tebe ten pravý. Nenech si ho utéct." Dořekla jsem, podívala jsem se na Jaxona a chtěla odejít, ale zastavil mě právě její hlas. „Nevěřím tomu, že by mi odpustil. Byla jsem krutá a pochybuju, že mu toto vadit nebude." Řekla mým směrem a následně se podívala na Jaxona, který na ní promluvil. „Tak nepochybuj. Můj bratr tě nechce ztratit. A všechno, co řekla Molly je pravda. Tak nad tím popřemýšlej." Řekl jejím směrem, vstal, vzal mě za ruku a šli jsme k východu. „Dyle..." zašeptala jsem, když jsme přišli k němu. „Nechci o tom mluvit. Nechte mě prosím vás na pokoji. Chci být sám." Zašeptal, otočil se a už se chystal odejít, ale Jaxonův hlas ho zastavil. „A kam jdeš?" zeptal se ho, aby ho pak nemusel hledat. „Tam kde si pořádně pročistím hlavu, jestli ti to nevadí." Usmál se na Jaxona, který jen zakroutil hlavou a odešel. „Proč se tě ptal na svolení?" zeptala jsem se ho, když jsme pozorovaly Dylanova záda. „Protože jde na vyhlídku, která je jen moje a Dylan respektuje to, že jsem si ji našel sám." Usmál se na mě a následně mě políbil. „Myslel si NAŠI vyhlídku." Zasmáli jsme se a následně jsme se rozešli domů.
