Kate dorazila asi hodinu po tom, co kluci odešli. Bohužel se mnou nechce mluvit, takže se nedozvím, co se přesně dělo a proč. Když už jsem se nevydržela koukat na film, který jsem si pustila na notebook, tak jsem si vzala věci a šla se osprchovat. Ne že bych to úplně nutně potřebovala, ale spíš mě nebaví sedět na posteli a koukat na Kate, která leží na posteli a kouká do blba.
Když jsem se osprchovala a umyla si vlasy, tak jsem si oblékla modré riflové kraťasy, do toho jsem si zapasala černé tílko a na to tílko jsem si dala khaki mikinu, která mi končila u pupíku. No prostě takový cropp top. Vlasy jsem si jen rozčesala a nechala jsem si je rozpuštěné, aby mi lépe uschly. Já si vlasy nefénuju, takže je nechávám jen tak. Došla jsem do pokoje, kde se Kate ještě ani nepohla. Dala jsem si zpět věci do kufru a sedla si na postel od Kate. „Hele pojď, půjdeme někam se projít, co ty na to?" pohladila jsem ji po zádech. Kate jen něco zamručela, ale pochopila jsem ji, že se ji nikam nechce. „Pojď musíš jít na vzduch." Řekla jsem a začala ji tahat z postele.
S Kate jsem se šli projít. Rozhodla jsem se, že ji vezmu kolem lesa, a že se projdeme k městu. Sice Kate se netvářila úplně šťastně, ale neměla na výběr. „Dylan to už udělal?" zeptala jsem se pomalu, protože bych chtěla zjistit, co se tady celý rok vlastně dělo. „Toto už bylo po třetí." Zašeptala. „Proč?" zeptala jsem se. „Protože má furt za to, že ho podvádím s Tomem. Nechápu proč mi nevěří. Když jsem se domluvila s Tomem, že už se spolu nebudeme bavit, tak jsme se pouze zdravili. No a to Dylan prostě nesnesl." Jen jsem na to kývla, protože jsem tak nějak nevěděla, co mám vlastně říct. „Když jsem mu řekla, že ho miluju a chci s ním zůstat, tak mi řekl, že to bude určitě jen na chvíli a že potom si zase najdu někoho jiného. Když jsem mu řekla, že můžeme už se posunout dál, tak vypadal šťastně, ale co když chce už jen tamto a potom mě už nechá být?" Už zase jsem viděla v jejich očích slzy. „Kate opravdu s ním chceš ještě být?" zeptala jsem se opatrně. „Co? Proč?" zeptala se nevěřícně. „No jestli ho opravdu miluješ, když vlastně trpíš." Vysvětlila jsem a podívala jsem se na ni. „To si děláš srandu? Tak já ti tady říkám, že ho miluju a že s ním chci být a ty mi to vlastně vyvracíš? To už přeháníš." Zařvala a odešla. Nevím kam šla, ale než jsem se stihla vzpamatovat, tak mi utekla. Teď je problém v tom, že já to tady pořád ještě neznám a ani nevím, kde to vlastně stojím. Začala jsem se ohlížet kolem sebe, a rozhodla jsem se jít po cestě zpátky.
Už sedím doma asi další dvě hodiny, tedy po tom, co jsem došla, ale Kate ještě nedošla. Když jsem se podívala z okna, tak jsem si všimla, že se začíná ochlazovat a vypadá to, že bude pršet. To přece Kate nemůže sedět venku. Vzala jsem si mobil a rozhodla jsem se jít za klukama, a potom jít hledat Kate. Kluci mi snad pomůžou, protože to tady opravdu neznám.
Hned co jsem zazvonila, tak otevřel dveře Jaxon. „Ahoj, co tady děláš?" zeptal se s úsměvem. Jenže já se šťastně necítila, protože jsem před ním stála a za mnou hřmělo, ale ještě pořád nepršelo. „Mám problém." Zašeptala jsem. Jaxon se přestal usmívat a hned mě pustil dovnitř. „Je tady Dylan?" zeptala jsem se. Jaxon jen přikývl. „Potřebuju s vámi oběma mluvit." Řekla jsem rozhodně. Jaxon jen přikývl a šel se mnou k nim do pokoje. Dylan seděl u psacího stolu a koukal do počítače. Podle jeho pohybů jsem zjistila, že hraje hry. „Ahoj Molly, co tady děláš?" podíval se na mě. „Mám problém." Zašeptala jsem a podívala jsem se do země. „Molly, tak už mluv, to si říkala už dvakrát." Řekl Jaxon a posadil se na svou postel. „Kate zmizela." Zašeptala jsem, ale pořád jsem se na ně nechtěla podívat. „Co?" zeptal se Dylan. „Kate zmizela." Řekla jsem více nahlas a podívala se na něj. „Jak je to možné?" zeptal se a podíval se na mě. „No, když jste odešli, tak Kate přišla chvilku po vás. Jenže nechtěla se mnou vůbec mluvit. Tak jsem šla do koupelny, ale tam jsem přišla na to, že by neměla sedět doma a že ji vytáhnu ven. Venku jsme šli směrem k lesu a začali si povídat o tom, co Dylan udělal. Kate mi řekla, že neví, co s ním a neví, jak mu má potvrdit, že ho opravdu miluje. Potom mi ještě řekla, že má strach, že kdyby se s tebou Dylane vyspala, tak že by si ji mohl odkopnout. To už jsem nevydržela. Jenže potom jsem ji něco řekla a ona se naštvala a začala utíkat směrem do lesa. Doma jsem na ni čekala asi dvě hodiny, ale pořád nepřišla a vzhledem k tomu, že bude pršet a možná už prší, tak jsem se rozhodla ji jít hledat. Ale já to tady neznám, tak mě napadlo, že bychom mohli jít všichni spolu a aspoň mít tak větší šanci ji najít." Podívala jsem se na kluky. Dylan asi přemítal co jsem jim teď vlastně řekla, a Jaxon se zvedl a začal se oblékat. „Tak pojď, jdeme ji najít." Řekl Jaxon Dylanovi. Dylan se taky zvedl, vzal si mikinu a začal volat Kate. „Jo a ještě něco. Když jsme šli ven, tak jsem Kate zakázala vzít mobil, protože jsem měla strach, že ji bude Dylan volat a že nebudeme mít soukromí." Nervózně jsem se usmála. Dylan jen pokroutil hlavou, típl telefon a odešel z pokoje. Když jsme vyšli, tak ještě nepršelo. Jsem za to docela ráda, protože nevím, kde Kate je a mám strach, že prochladne.
Už asi hodinu chodíme po lese a hledáme Kate. Dylan je asi pět kroků před námi a volá její jméno a my s Jaxonem jdeme vedle sebe a mám pocit, že jediné co my dva děláme je to, že sledujeme Dylana, aby se nám neztratil. „Co si ji řekla, že se naštvala?" zeptal se Jaxon, když jsme kráčeli vedle sebe. „Nevím jestli bys to měl vědět, bylo to dost zlé." Zašeptala jsem a pořád jsem se dívala před sebe. „Ale no ták, Molly pověz mi to." Usmál se na mě. „Zeptala jsem se Kate, jestli opravdu chce být s Dylanem, když má takové pocity. Jestli ho opravdu až tak miluje, jak říká, když on je teď takový a ona neví na čem je." Řekla jsem, ale ještě pořád nejsem schopna se podívat do jeho obličeje. „Aha..." zašeptal Jaxon, ale na nic jiného se nezmohl. „Prosím, řekni na to něco. Nechtěla jsem jim ublížit, ale chci, aby Kate byla šťastná a kdyby si ji viděl po tom, jak se Dylan opil, tak bys možná nad tímto uvažoval taky." Řekla jsem a zastavila se. Jaxon se na mě otočil, ale netvářil se, jakoby to chápal. „Víš Molly, ono je to mezi nimi čím dál tím složitější. Jenomže Dylan je můj bratr a já bych měl být na straně jeho. Samozřejmě chápu, že chceš být na straně svojí sestřenky. Nechci, aby to potom vyselo mezi námi, proto si myslím, že by si to měli vyřešit sami." Řekl a podíval se mi do očí. Mám pocit, že jsem teď za úplného vola. „Máš pravdu. Jsem na její straně a chci ji pomoct. A ano ty musíš být na straně svého bratra. Ale když to necháme tak, tak si myslím, že nakonec to bude viset i mezi námi dvěma, ne, jen mezi nima." Řekla jsem a šla rozhodně dopředu.
Mezi tím, co Kate hledáme začalo i pršet. Už jsme všichni tři zmoklí až na kost, a dokonce mi i začíná být docela zima. Teď už jsme u jednoho mola, kde jsem zahlídla v dálce postavu, která sedí a kouká do dáli do moře. „To bude ona, jdu za ní." Oznámil Dylan, ale já ji zastavila. „Počkej. Můžu tam jít první? Myslím, že je to moje vina, že je tady." Řekla jsem prosebně. Dylan jen přikývl a s tím, že půjdou pomalu za mnou jsem doběhla k ní. „Kate." Zašeptala jsem, abych se ujistila, že je to ona. I když jsem to moc dobře věděla. „Co chceš?" zeptala se hned po tom, co se na mě otočila. „Proč tady sedíš? Proč nejdeš domů?" zeptala jsem se, a přišla jsem blíž k ní. „Nech mě na pokoji." Zašeptala a podívala se na druhou stranu. „Kate je mi to líto. Nechtěla jsem říct to, co jsem řekla. Jen chci, aby si byla šťastná." Řekla jsem. Na to Kate vstala a postavila se čelem ke mně. „Chceš abych byla šťastná?" zeptala dost naštvaně. „Tak mi neřiď můj život. Tak se mě neptej, jestli jsem si jistá tím, že ho opravdu miluju. Tak mi neraď, abych s ním přestala chodit, nebo se s ním vyspala." To už začala křičet na celé kolo. Kluci už mezi tím došli na molo a stáli kousek ode mě. Typuju, že už to všechno slyšeli, protože, Kate opravdu řve. „Sama nemáš svůj život daný do pořádku. Přijedeš sem jednou za rok a myslíš si, že se všechno bude točit kolem tebe. Čekáš, že ti Jaxon skočí hned k nohám, jakmile vylezeš z vlaku. A přitom sis ještě nevyřešila život doma. Myslíš si, že když si byla zneužitá doma Jacobem, tak to musím zažít i já." Řvala čím dál tím víc. Nechápu, proč to všechno musela vytáhnout zrovna teď před klukama. „Proč?" zeptala jsem se se slzami v očích. „Proč? Protože mě nebaví, jak taháš Jaxona za nos. Přitom ten kluk tě má rád a kvůli tobě ruší všechny rande, které mu, kdo zařídí. Nepřijde ti to divné? Nepřijde ti divné, že řešíš mě s Dylanem, když vlastně sama nejsi schopna říct klukovi, že ho máš ráda?" začala se dost krutě už vyptávat. „Proč mi to děláš? Pokud vím, tak jsme se jen bavili. To že nevíš, jestli s Dylanem být stejně je pořád v tobě. Jen to nechceš slyšet od ostatních." Zašeptala jsem a dívala se na ni „Protože je to jen moje a Dylanova věc." Zařvala. „To samé je i to moje a Jaxonova věc." Oznámila jsem. „Víš, co Molly? Běž si domů. Nikdo tě tu nezval. Nikdo tě tu nechtěl." Řekla, vzala Dylana za ruku a odešla. Dylan se na mě jen podíval, ale vlastně nic jiného neudělal. „A víš co? Dnes už ani nechoď domů. Nechci tě tam." Řekla a už odcházela. Já neměla ani na to, abych se podívala na její záda, tak jsem zůstala stát a dívala se na moře. Po chvilce, co už jsem si myslela, že tady jsem sama, mi někdo dal ruku na rameno a přiblížil si mě k sobě blíž. To už jsem nevydržela a slzy, které jsem se snažila udržet mi vytekli a já jsem se už úplně rozbrečela. Jaxon si mě otočil k sobě a obejmul mě. „Molly to tak nemůžeš brát." Zašeptal a hladil mě po vlasech. „Proč? Proč mi to musela všechno vpálit do obličeje. Proč mi musela připomenout minulost." Šeptala jsem mu do ramene a nechala se objímat.
